Pěna všedních dnů


Jak se píše humoristická kniha. V zimě.

Datum: 19-02-2017, 18:57

Docela nedávno mě kamarádka požádala o laskavost. Totiž abych přišel vyprávět dětem z jejího literárního kroužku o tom, jak napsat knihu. Souhlasil jsem. A na děti, možná budoucí spisovatele, jsem se připravil. Abych je pobavil.

O chvíli později mě ale napadlo zasmát se sám sobě. Totiž napsat právě tento blog. O praxi. O tom, jak se píše humoristická kniha. Přesněji jak vznikala moje poslední. A kolik inspirativní švandy jsem si při jejím psaní užil. 😀

Celá řada spisovatelů má svůj vlastní tvůrčí přístup. Například Hamingway, Dickens či Nabokov psali vestoje. Joyce ale psal vleže a v zářivě bílém saku – psal modrou … Pokračujte »


Tady kakali princopánové

Datum: 10-09-2016, 22:51

Někdy mám velkou chuť psát. Strašlivou. Chci uspokojit své grafomaniacké potřeby dávkou alespoň dvou Á čtyřek. Chci ukonejšit touhu vyjádřit se, přispět lidstvu myšlenkou, vtipem nebo aspoň odstavcem. Jenže… I kdybych se rozkrájel, napsat něco, co by obsahovalo víc než jen písmenka, se mi nedaří. Přesněji… Píšu, ale dře to. Chybí mi téma, nápad, lehkost, chybí mi líbající Šeherezáda… Zkrátka chybí mi inspirace.

Pak se ale ocitnu na toaletě bečovského zámku, nebo se posadím na terasu letní hospůdky u Ohře, kde si objednám pivo a vidím a slyším, že inspirace je všude dost. Ba co víc, že není nutné ji … Pokračujte »


Lafi se vrací. Do velkého vápna

Datum: 23-04-2016, 6:12

Stalo se to před rokem. Procházel jsem kolem rezivějícího vlnitého plechu, obepínajícího fotbalový stadion chebské Lokomotivy, když mě najednou z hlubokého vnitřního ticha vytrhl chraplavý výkřik: Hoď tam Lafatu!

Hoď tam Lafatu? Cože?

Trvalo mi dvě vteřiny, než jsem pochopil. A vzápětí – ulice neulice – jsem vybouchl smíchy. Někdo z diváků (nebo snad trenér?) tímto výkřikem radil hráčům, jak strhnout vítězství na svoji stranu. Přesněji – během utkání krajského přeboru řval na některého z nich, aby nasimuloval pád v pokutovém území. Stejně jako kapitán slavné pražské Sparty a český fotbalový reprezentant David Lafata v březnu 2015. Na konci utkání Sparta – Teplice.

Tehdy – … Pokračujte »


Kdo nesbírá, není Čech. Hřib, hřib, hřib.

Datum: 09-09-2015, 19:37

Nevím jak vy, ale já to mám nějak takhle. Jakmile na sebe moderátoři Novy spiklenecky juknou a vzápětí oznámí, že v Česku začaly pravé houbařské žně, někdo se ve mně ozve. Myslím, že hlas češství (přestože krev mám po předcích i německou), pokud tedy něco jako češství vůbec existuje.

Díky zprávám na Nově si totiž uvědomím, že končí léto a že jsem letos ještě neměl smaženici ani houbové řízky. A dostanu chuť si na nich pochutnat. A tím i chuť navštívit co nejdřív les a stát se nedílnou součástí ohlášených houbařských žní. I proto, že slovo žně mi zní vážně … Pokračujte »


O špatné cestě a zpocené radosti

Datum: 15-11-2014, 13:47

Zajímavé, říkám si nad miskou kešu, která mi dělá společnost při psaní tohoto blogu. Zjistil jsem totiž, že i čas strávený na špatné cestě může být zdrojem radosti a lahodného opojení. Že může slastně chutnat, třeba jako chlazený meloun v létě, a že může člověka docela dobře bavit. I když ví, že se vydal po špatné cestě…

Zatímco si Česko připomínalo 25. výročí takzvané sametové revoluce, která pootočila kormidlem dějin této malé země, a řemeslníci na historickém náměstí v Chebu stavěli stánky a ledové kluziště pro blížící se vánoční trhy, dost sobecky jsem řešil banální otázku.

„Kam teď budu chodit běhat?“ … Pokračujte »


O bezúhonném zloději a inspiračním zdroji

Datum: 26-06-2014, 13:24

Vlaky jsou boží. Těžké a velké, a tudíž majestátní. Jsou tak nějak ocelově romantické. A i proto jsou plné lidí různých výšek, tvarů, barev, charakterů a kulturní úrovně. Třeba čtenářů, kteří během cesty z bodu A do bodu B čtou napínavé romány nebo odborné knihy. Studentů, kteří dohání, co zanedbali. Workoholiků v oblecích, kteří si nemohou pomoci a musí otevřít notebook, aby do excelových tabulek dopsali ještě nějaká data. Vlaky vozí dělníky v monterkách, rodiče s dětmi, puberťáky s porno časopisy v báglech, důchodce na výlety a také zloděje.

Zrovna jsem se nacházel na cestě z bodu A (Karlovy Vary) do bodu B … Pokračujte »


O mém spešl košíčku. Plném léků na problémy lidstva

Datum: 06-04-2014, 11:55

Mám doma spešl košíček. Je velmi malý, o nic větší než střední ikona na monitoru, a přesto je v něm víc, než unese. Je plný prašulí, jak říká pan Krabs. Je také naditý zkratkami ke štěstí i ukazateli k lepším zítřkům, jak říkám já. Je plný báječných řešení. Je plný spamu!

Česko je ráj, teď už nepochybuji. Je plné vzácných lidí, kteří nemají hluboko do kapsy a kteří se mohou rozkrájet jen pro to, aby se o své peníze rozdělili s ostatními lidmi. A tak je nahánějí, kde se dá, a výskají u toho jako kluci a holky na návsi v Hrusicích, … Pokračujte »


Straka v parku a otázky s přívlastkem zbytečné

Datum: 23-03-2014, 18:03

Na jaře, když opadává staré listí z dubů a kačeři začínají znásilňovat kachny, protože si to přeje příroda, vás může překvapit cokoliv. Třeba otázka, kterou vám někdo položí v situaci, která je sama o sobě odpovědí. Taková otázka může znít například: Děje se něco?

Ale hezky od začátku… Cestu od řeky jsem si krátil přes park a v něm si všiml straky. Straka postávala na lavičce vedle plechovky energetického nápoje, tudíž mi stála za zdržení. Ne snad proto, že bych čekal, až svůj zobák strčí do piksly a nadopuje se taurinem, ale proto, že jsem se přimotal k fotogenické scéně. Vždyť kolikrát … Pokračujte »


Svět je malý. Velký jen jako duhová kulička

Datum: 21-08-2013, 13:40

Svět je zřejmě skutečně malý. Řekl bych, že v době internetu velký asi jen jako duhová kulička, jak svědčí následující příhoda. V neděli, po návratu z historických slavností v Tachově, mě na Krajince pod Chebským hradem zastavil jeden britský pár s mapou v ruce. Mladí Britové z Newbury se chtěli ujistit, že šlapou správným směrem. Šlapali správným směrem, jak jsem je ujistil. A tak se ptali dál.

Nemotornou angličtinou, zrezlou nepoužíváním, jsem pak zvládl odpovědět ještě na další tři nebo čtyři doplňující otázky, až jsme se nakrátko zapovídali. A já se záhy dozvěděl, že do Chebu je přilákaly „beautiful pictures“ … Pokračujte »


Iron Maiden. Tisíce příběhů deštivé pražské noci

Datum: 31-07-2013, 11:13

V jedenáct večer už byla Praha zhruba hodinu po dešti. Stál jsem po kotníky v louži kousek od Synot Tip Areny v Edenu a přemýšlel, čemu se věnovat dřív. Jestli ždímat tričko, durch promáčené šortky anebo se pokusit zachránit pár bankovek, které se mi v peněžence úplně rozmáčely. Byl jsem totiž u toho! Na koncertu Iron Maiden, který se už navždy zapíše jako deštěm bičovaná podívaná, co udělala tisíce lidí šťastnými.

Mejdni, déšť a my ostatní

Déšť. Kdyby nešlo o přírodní úkaz v posledních týdnech tak výjimečný, zřejmě by jeho kapky zajímaly málokoho. Protože ale v Česku zapršelo prakticky poprvé po několika týdnech sucha, skloňovali slovo … Pokračujte »





NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY A FOTOGRAFIE / LATEST ARTICLES:

Příběhy z rákosových tůní 3.

Bývala na Ohři tůň, která měla parametry dvanáct metrů širokého, ovšem velmi krátkého slepého ramene, v němž nebylo snadné chytat.

Když řekou cválala velká voda po deštích,...

Propásli jste možnost koupit vyprodanou knihu Když už jsem ji zbouchnul aneb Sexem k…? Nepropásněte malý dotisk!

Kniha Když už jsem ji zbouchnul aneb Sexem k životní roli hustýho rodiče měla u čtenářů okamžitý úspěch, o čemž svědčí nezvyklé množství pozitivních...

Top