Koho by někdy nezasáhly přímo do srdce. Koho by občas nepohladily po duši zdrchané každodenními starostmi. A koho by nepřiměly zpomalit a zasnít se. Vrátit se k fotografiím a ještě jednou zhluboka vydechnout. Souznít s textem.

Rockové slaďáky oplývají nevšedním kouzlem. Jejich tklivé melodie a dojímavé texty o naplněných či ztracených láskách, krásných vzpomínkách, věčném stýskání, šťastných návratech i rozervaných srdcích sejmou v příhodnou chvíli kdekoho. Chladné dívky z hlídaných chovů i rozervané drsoně v kožených křivácích s půllitry v rukou. Snad proto, že všichni jsme prožili stejný smutek, bolest i zklamání, o jakých rockeři zpívají.

A tak statisíce hudebních posluchačů už podlehly silné … Pokračujte »

Psal se rok 1991, byl čtvrtek 12. září. Toho dne vyšlo černé album Metallicy, toho dne jsem kvůli této metalové desce neodjel do školy. Totiž neodjeli jsme dva. Společně s kamarádem Martinem Hladovským jsme na nádraží v Chebu místo do vlaku na Mariánské Lázně nastoupili do autobusu na Norimberk. V bavorském velkoměstě jsme pak jako nadržení psi vletěli do oblíbeného obchodu s hudbou, abychom jen o pár minut později prožili nirvanu z fyzického kontaktu s oblíbenou muzikou. Radost ze zbrusu nové desky!

Jako by to bylo včera… Zatímco moji spolužáci si v hodině dějepisu zapisovali otravná historická data, s Martinem … Pokračujte »