O bezúhonném zloději a inspiračním zdroji


Datum publikace: 26-06-2014, 13:24 v Pěna všedních dnů.

Vlaky jsou boží. Těžké a velké, a tudíž majestátní. Jsou tak nějak ocelově romantické. A i proto jsou plné lidí různých výšek, tvarů, barev, charakterů a kulturní úrovně. Třeba čtenářů, kteří během cesty z bodu A do bodu B čtou napínavé romány nebo odborné knihy. Studentů, kteří dohání, co zanedbali. Workoholiků v oblecích, kteří si nemohou pomoci a musí otevřít notebook, aby do excelových tabulek dopsali ještě nějaká data. Vlaky vozí dělníky v monterkách, rodiče s dětmi, puberťáky s porno časopisy v báglech, důchodce na výlety a také zloděje.

Zrovna jsem se nacházel na cestě z bodu A (Karlovy Vary) do bodu B (Cheb), když jeden z nich přistoupil v Chodově. Posadil se přes uličku, naproti němu pak ona. Oba tak nějak nervozní.

Jejich následnému rozhovoru jsem ale nevěnoval pozornost hned od začátku. Už od Varů jsem psal a nechtěl jsem svého knižního hrdinu utnout v nejlepším. Oběma cestujícím jsem začal věnovat pozornost až ve chvíli, kdy on zvýšil hlas. Tehdy jsem uložil rozepsanou kapitolu připravované knihy a notebook použil k něčemu jinému. K záznamu rozhovoru obou nových sousedů ve vlaku…

osobní vlak

On: Ty vole, v životě bych se neponížil jako ty! To radši okrádám turisty, rozumíš!?

Ona: Já bych nikdy nikoho neokradla. To je ubohý!

On: Ubohý je žebrat, ty vole! K tomu bych se nikdy nesnížil, i když jsem v prdeli. Turisti se okrádat můžou.

Ona: A to ti přijde v pořádku?

On: Jo, tenhle stát mě dostal do sraček, tak se z nich musím nějak dostat. Někdo trhá jabka, já okrádám turisty. No a? Ať mi ňákej zasranej gádžo zkusí něco říct!

Ona: Já bych nikdy neokrádala. Nikoho!

On: Turisti tady nemaj co dělat. Už jich je tady dost. Když jich pár okradu, tak tím jen prospěju ostatním. Oni si příště rozmyslí, aby sem přijeli.

Ona: To jo, turistů je tady dost. Ale když kradeš, tak jsi zloděj! A skončíš ve vězení. To chceš? Chceš tam zase?

On: Hele, já jsem bezúhonnej člověk! A tak taky umřu.

Ona: Věříš v boha?

On mlčí…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ona: Gejzo! Věříš v boha, se tě ptám?!

On: Na boha ti seru. Já jedu na vlastní triko.

Ona: Si říkal, že chodíš do kostela.

On: No a co? No a co, kurva?

Ona: Tak se tam asi chodíš modlit, ne? Nebo tam taky kradeš?

On: V kostele nekradu. Ale na Boha ti seru. Bůh mě dostal do sraček.

Ona: Říkal jsi, že tě tam dostal tenhle stát.

On: A nad tím státem je asi kdo? Bůh, ty vole, ne!?

Ona: My jsme neměli do těch Varů jezdit. Akorát jsme tam ztratili čas.

On: Měli jsme jet rovnou do Chebu. Tam jsou jiný lidi. Bohatý a dávaj. Je to úplně jiný město, tam jsou jiní lidi. Bohatý a dávaj.

Nastala pauza…

On: No, to jsme měli. Já nemám Vary rád!

Ona: Promiň, je to moje chyba.

On: Ty vole, proč ses se mnou vlastně rozešla?

Ona: Protože jsi rapl. A já chci lepší život!

On: Rapl… Ty píčo, jedu na sebe, abych v tom zkurveným životě přežil! Proto kradu, rozumíš?!

Nastala pauza 2…

Ona: Ale stejská se mi po tobě.

On: Ty vole, se poseru. Stejská… Tak proč jsi ode mě odcházela, ty vole?

Ona: Dyť ti to říkám. Všechno tam na mě padalo a ty bys mě stáhnul dolů. Už takhle stačí, že to nemám v životě snadný. Táta chlastá, brácha zavřenej. Já nechci mít chlapa, kterýho taky zavřou. Já chci víc! Ale stýská se mi, to musím přiznat.

On se díval z okna a v pravé ruce mačkal plastový kelímek od kafe. Mlčel.

Ona: Všecko je v životě složitý, no. Člověk dělá chyby.

On: Chceš se vrátit?

Ona: Rozhodni ty, jestli mě ještě chceš?

On: Co ten tvůj blbeček, co s ním jsi? Jak píchá?

Ona: Franta? Já nevím. Je fajn.

On: Krade?

Ona: Ne.

On: Nasrala jsi mě, že jsi ode mě odešla.

Ona mlčí…

IMG_1443

On: Tak nerozebírej moje problémy, jo. Já si teď musím vydělat na letenku, abych se dostal do tý Kanady. Tam dostanu podporu a tím to pro mě skončí. Tady se na to vyseru, pro tuhle zkurvenou gádžovskou zemi už nic neudělám. Stejně je to tady jen samá píča. Víš, kde jsem mohl bejt, kdyby to tady nebyla samá gádžovská píča?!

Ona: Kolik potřebuješ?

On: Osmnáct, nebo dvacet tisíc.

Ona: Tolik? Kde je chceš vzít?

On: O to se nestarej, do toho je ti hovno!

Ona: Ty už zase sázíš?

On: Padesátku denně.

Ona: Táta taky sázel.

On: A co jako?

Ona: Jednou vyhrál, a pak už jen prohrával. Párkrát jsme kvůli tomu neměli doma co žrát. Tak táta posílal bráchu krást.

On: Uvidíme, co v tom Chebu.

Ona: Neměl bys krást, chytnou tě.

On: Tak jim zdrhnu.

Ona: Až tě chytnou, do žádný Kanady se nedostaneš?

On: Chceš mě srát? Zkus mě nasrat a rozbiju ti hubu.

Ona: Proč jsme nezůstali v tý Anglii? Tam se umí o svý lidi postarat.

On: Fakt mě chceš srát?

sc pendolino v chebu (3)

I když už dnes vlakem jezdím jen výjimečně, v úterý jsem zjistil, že mě baví jako kdysi. Jako tenkrát, když jsem pendloval mezi Chebem a Mariánskými Lázněmi, aby ze mě vyrostlo něco pořádnýho. Když jsem se ráno cestou k maturitní zkoušce – po prohýřeném svaťáku – konečně připravoval na maturitu. Nebo když jsem se v něm zamiloval. Anebo když jsem si v kupé ve čtvrtém voze četl Baudelaira a nějaká tlustá paní mi řekla, že už jsem dost velký na čtení blbostí. Že bych měl zaujmout zodpovědný přístup k životu a ke své vlasti.

Jo, jo… Tenkrát jsem si ve vlaku užil spoustu legrace a taky vyslechl kdejakou hovadinu. Žádná ale nebyla tak za čarou, jako úterní rozhovor dvou cestujících z Chodova. Rozhovor zloděje a jeho bývalé přítelkyně, která než aby kradla, prý raději žebrá.

Ačkoliv… Právě díky tomuto rozhovoru vím, že prostředí dnešních vlaků je stejně inspirativní jako kdysi. Díky němu vím, že až mi příště dojde tvůrčí šťáva, mohu se pokusit najít ji třeba ve vlaku. Protože vlaky jsou prostě boží.

Václav Fikar




2 thoughts on “O bezúhonném zloději a inspiračním zdroji

Komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..



NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY:

Autorská čtení z Drahouška na česneku. Budou napříč Českem

V těchto dnech dáváme dohromady kalendář jakéhosi “turné” autorských čtení z knihy Drahoušek na česneku, která vychází co nevidět – již...

Drahoušek na česneku vychází 17. října

Původně měla vyjít před Vánocemi 2. prosince, ale nakonec vyjde o několik týdnů dříve. Má nejnovější kniha Drahoušek na česneku spatří...

Ride The Lightning: 40 let od vydání jednoho z nejlepších metalových alb historie

Je to už dávno. Na časové ose někde mezi ukováním Prstenů moci ve Středozemi a filmovou premiérou Forrest Gumpa. Tak dávno,...

Top