V pátek třináctého se v letním amfiteátru pod hradem Loket uskutečnil výroční koncert kapely Divokej Bill. Jedna z nejpopulárnějších českých skupin, která slaví 20 let své existence, stejně jako v minulých letech zcela vyprodala celý areál u Ohře.

Pakliže patříte mezi fanoušky této kapely a chyběli jste mezi několika tisícovkami fanoušků, v následujících odkazech se můžete za výborným loketským koncertem Divokýho Billa ohlédnout.

Mimochodem, v jednom z následujících videí je zachycený moment, kdy majitel pořádající agentruy Vlny Vladimír Suchan vzpomíná na začátky Divokýho Billa, který si ještě jako zcela neznámá kapela z Úval u Prahy chtěl zahrát v Toužimi na Karlovarsku…

Divokej … Pokračujte »

Po více než dvoutýdenním cestování křížem krážem Českou republikou, zakončeném vynikajícím koncertem kapely Divokej Bill v Lokti (krátký záznam koncertu, který zahrnoval celkem třicet písní, můžete zhlédnout zde), kterému v pátek večer v tamním amfiteátru pod hradem příhlíželo čtyři a půl tisíce fanoušků, si o tomto víkendu dopřeji další kulturní záležitost – koncert irských balad v Chebu, abych krátce poté odjel na další z rybářských výprav, zacílenou na největší z našich dravých ryb – na sumce.

O víkendu si ale dopřeji také jízdu na kole a procházku lesem, abych ve stínu jehličnanů vstřebal kopu zážitků z letního toulání po Čechách … Pokračujte »

Psal se rok 1991, byl čtvrtek 12. září. Toho dne vyšlo černé album Metallicy, toho dne jsem kvůli této metalové desce neodjel do školy. Totiž neodjeli jsme dva. Společně s kamarádem Martinem Hladovským jsme na nádraží v Chebu místo do vlaku na Mariánské Lázně nastoupili do autobusu na Norimberk. V bavorském velkoměstě jsme pak jako nadržení psi vletěli do oblíbeného obchodu s hudbou, abychom jen o pár minut později prožili nirvanu z fyzického kontaktu s oblíbenou muzikou. Radost ze zbrusu nové desky!

Jako by to bylo včera… Zatímco moji spolužáci si v hodině dějepisu zapisovali otravná historická data, s Martinem … Pokračujte »

Běhání bez špuntů v uších si dnes už neumím představit, protože běhání se špunty v uších je prostě žůžo. Žůžo labůžo. S mobilem v běžeckém pouzdru na paži, se sluchátky vraženými v uších a rockovou muzikou v hlavě totiž polykám kilometr za kilometrem, aniž bych vnímal vzdálenost, únavu, natažený lýtkový sval nebo širší okolí. Miluju technologie 3. tisíciletí. Eluveitie, Sto zvířat, Divokej Bill, In Flames, Falkenbach, Neil Young, Wohnout, Jimi Hendrix… Jejich songy mi ulehčují běh, ať už běžím v jakémkoliv počasí po jakékoliv cestě. Po cyklostezce, mezi poli, podél řeky, lesem. Zkrátka se sluchátky v uších mi cesta … Pokračujte »

Podle nepsaných zákonů přírody, alespoň jak my, rybáři, je chápeme, je život pod hladinou prostý. Dravé ryby žerou jiné ryby a jiné ryby žerou všechno ostatní. Vysávají larvy hmyzu z bahna, sezobávají mrtvý hmyz z hladiny a tak. Živí se, jak to jen jde.

Protože ale život je prevít, složitý a sotva kdy předvídatelný, na prostotu přírodních zákonů často nebere zřetel. A díky tomuto jeho přístupu pak můžeme stále žasnout…

V pátek před půlnocí na koncertu Divokýho Billa v amfíku pod loketským hradem, v sobotu před úsvitem, tedy jen o pár hodin později, už docela jinde. Zhruba o čtyřicet kilometrů dál – na Jesenici u … Pokračujte »