Pár řádků o fotoblogu, který mě přerostl
Když jsem v říjnu roku 2013 uveřejnil fotoblog o pozoruhodných místech Karlovarského kraje, která mi připomínala Tolkienovův báječný fantasy svět, totiž podivuhodnou Středozemi, ani v nejkrásnějším ze snů mě nenapadlo, jaký se z něj jednou stane fenomén.
Že tato má práce, s níž jsem se o víkendech a po večerech piplal především pro svou vlastní radost, časem promluví ke statisícům lidí po celé planetě. Že pozdě večer budu odepisovat jalovou angličtinou lidem z Japonska, Brazílie, Rakouska, Holandska nebo Irska na dotazy typu, kde se nachází Svatošské skály, Svatobor, SOOS nebo Blažejský rybník. Nebo že o zmíněných místech v „západočeské Středozemi“ budu jednou hovořit na besedách před zaplněnými sály.
Už vůbec mě pak nenapadlo, kolika lidem bude fotoblog „Jak jsem objevil Středozemi. Na západě Čech“ stát za to, aby na něj odpověděli. Totiž aby zareagovali. Aby si ve volné chvíli sedli k počítači a napsali mně email. V drtivě většině případů krásné řádky. Anebo aby připojili pod rozsáhlý blog svůj komentář.
Nyní je jich pod článkem více než stovka, přičemž každý z nich je pro mě mimořádně cenným! Všechny společně jsou totiž zpětnou vazbou, která říká, že mé „vlčí“ toulání českou kotlinou s foťákem na krku má smysl, protože lidem skutečně něco přináší. Chuť poznávat vlastní zemi, chuť cestovat, chuť objevovat rodnou kotlinu. Dává jim křídla. Otevírá jim oči a bystří jejich zrak.
Když už jsem si ale myslel, že tři roky po uveřejnění nemá tato má práce již koho dalšího oslovit, ukázalo se, že internet je svým vlastním světem bez hranic, hlavně ale bez pojmu o čase. V posledních týdnech totiž komentářů i emailů od čtenářů fotoblogu, který za tři a půl roku od uveřejnění zhlédlo neuvěřitelných 945 tisíc lidí z osmačtyřiceti zemí světa, přibylo. Jako by se odněkud zvedla další vlna zájmu o něj a došplouchla až ke mně do bytu. Do vany, kde právě ležím a ukazovákem vyťukávám tyto řádky na displeji smartphonu.
Jeden z nových komentářů připojila pod fotoblog Kristina Jurosz. Paní Kristino, už jen fakt, že jste tak hluboce přemýšlela o člověkovi, který fotoblog fotograficky i textově připravil, mě dostal. Opravdu ano! Přemýšlet o autorově osobnosti, tedy pokud se nejedná o vyšinutého režiséra, malíře nebo sochaře, není totiž až tak časté. 😀
Ještě víc mě ale dostalo Vaše hodnocení. Totiž přívlastky, které jste s autorem (tedy se mnou) spojila. Nevím, jak správně na Váš komentář pod západočeskou Středozemí reagovat, nicméně… Jestli jsem možná málo poznaný, opravdu netuším. Věřte ale, že jsem jen obyčejný mizerný chlap. Chlap, který si ani nedokáže pořádně nakoupit dlabec do ledničky, protože vždycky na něco zapomene 🙂 Který je plný lidských nedostatků a který nesnáší kiwi 😀
Ale vážně… Děkuji moc za Váš komentář pod fotoblogem!
Děkuji Vám, Veroniko Kejřová, za obrovská slova ve Vašem emailu. Slova z Vašeho prvního odstavce mě sebrala a současně mimořádně motivovala. Držím Vám s webem palce a můj souhlas máte, viz můj email Vám. Je to pro mě pocta!
Děkuji i Vám, Jano Staňková. Ano, mám moc rád krásu české kotliny a skutečně její krásou žiji. V tom je Váš postřeh pravdivý. Asi víte, že krásnou krajinu najdete po celém světě. Všude je jí stále dost, zaplaťpánbůh. Všude najdete místa nebo panoramata, které oznámkujete slovy jako Bomba! nebo Wow! Místa, která vás posadí na zadek nebo vám seberou dech.
Narazíte na ně už jen kousek od našich malých Čech. V Bavorsku, Alpách, Polsku, Rakousku, Holandsku, Slovinsku nebo třeba Maďarsku. Jen pár hodin od Čech může každý z nás navštívit neskutečně nádherná místa. Krajinu jako z katalogu na kýč. Přesto je krása české krajiny krásou mého srdce, zvlášť pak, dýchá-li mystériem a magičnem.
Jestli však fotoblog vyjde i knižně, netuším. O tomto formátu ale uvažuji, ponouká mě k němu řada čtenářů 🙂
Děkuji i Vám, Františku Hrazdíro. Jestli je má práce záslužná, neumím posoudit. Dnes už nicméně vím, že pro tisíce lidí objevila Karlovarský kraj. Třeba ho při své návštěvě viděli nebo uvidí mýma očima 🙂
Děkuji také Vám, Ivano Petrová. Jak píši v úvodu, když jsem v říjnu 2013 po návratu od Blažejského rybníka kliknul na tlačítko „Publikovat“, neměl jsem svou práci ani v nejmenším za něco mimořádného, jakkoliv jsem s ní byl vnitřně spokojený a plně ztotožněný. Nesmekejte, prosím. Není důvod 🙂
Děkuji i Vám, Štefane Pluto. Jestli mám s místy, které jsem fotografoval a přirovnal ke Středozemi, společného víc, než mohu tušit, jak píšete, opravdu nevím. Netuším. Je ale pravdou, alespoň myslím, že jejich energii skutečně vnímám. Slibuji, že jakmile budu mít čas, Vámi zaslaný odkaz v emailu si pozorně prostuduji. Abych zjistil, jak píšete, jakou s nimi mám skutečnou spojitost.
Děkuji vám všem, kteří jste si můj fotoblog přečetli. Doma nebo v práci na počítači, v mobilu v autobuse nebo na tabletu na dovolené. Kteří jste dočetli, a pak třeba zareagovali. Vaše emaily a komentáře jsou již zmíněnou zpětnou vazbou, která je baterií mého… Mého příště. Ať již v cyklu Pozoruhodné Česko nebo v dalších fotoblozích. V pracích věnovaných opomíjeným nebo přehlíženým krásám české kotliny.
Václav Fikar
Komentář