S novým školním rokem jsem se rozhodl uvést k životu seriál, o němž jsem přemýšlel od dubna. Seriál, v němž se prostřednictvím deseti vybraných fotografií, které vás zaujaly na sociálních sítích, ohlédnu za uplynulým měsícem. Černobíle. A třeba prozradím, kdy, jak nebo proč která fotografie vznikla.

Nový fotografický měsíčník startuje zářím 2017. Takové byly jeho momenty mým okem 🙂

Čtyři kříže (místo tří)

Národní přírodní památka Tři kříže ve Slavkovském lese na Chebsku. Snímek jsem pořídil během fotografování nejvyšších vrcholů Slavkovského lesa, mezi které patří také Tři kříže (U Tří křížů). Nápad vytvořit u tří křížů ještě kříž … Pokračujte »

Houby. Někdo je rád horké, jiný zase kyselé. Někdo je rád v omáčce a jiný zase vůbec ne. Zatímco jedni se z nich radují, jiným se houby eklují.

Pokud jde o mě, na talíři je vidím rád. Ze všech možných podob a způsobů je ale nejvíce zbožňuji jako modelky na přehlídkových molech našich lesů. Houby jsou totiž skvělé modelky! Spolupracují bez ohledu na čas a počasí, bez ohledu na prostředí nebo náladu. Pózují mi v kloboucích, ať už je mají děravé nebo jako střižené návrhářem Armanim. Chlubí se jimi, i když jsou po ránu neupravené a s fotografováním vůbec nepočítaly. … Pokračujte »

Prosluněné lesní mýtiny, mechy, borůvčí, smrčky, spadané jehličí… Kdykoliv vstoupím do lesa, jako bych se stal svobodnějším. A šťastnějším. Ať již mám zrcadlovku na krku nebo ne, rozhlížím se kolem sebe a nasycený naplňující lehkostí si říkám: Jo, tak tady jsem doma. Takhle voní můj domov, který bych neměnil.

Les je pro mě jedním z voňavých pokojů domova. Prastarou hodnotou, která se nedá ničím nahradit. Žádnými penězi, prostě ničím.

Za symbol lesa přitom považuji houby, bez kterých by nebyl úplný (alespoň tedy v mých očích). Rád je v lese cítím, moc rád je v lese vidím a vůbec ze všeho nejraději … Pokračujte »

Nevím jak vy, ale já to mám nějak takhle. Jakmile na sebe moderátoři Novy spiklenecky juknou a vzápětí oznámí, že v Česku začaly pravé houbařské žně, někdo se ve mně ozve. Myslím, že hlas češství (přestože krev mám po předcích i německou), pokud tedy něco jako češství vůbec existuje.

Díky zprávám na Nově si totiž uvědomím, že končí léto a že jsem letos ještě neměl smaženici ani houbové řízky. A dostanu chuť si na nich pochutnat. A tím i chuť navštívit co nejdřív les a stát se nedílnou součástí ohlášených houbařských žní. I proto, že slovo žně mi zní vážně … Pokračujte »