Psal se rok 1991, byl čtvrtek 12. září. Toho dne vyšlo černé album Metallicy, toho dne jsem kvůli této metalové desce neodjel do školy. Totiž neodjeli jsme dva. Společně s kamarádem Martinem Hladovským jsme na nádraží v Chebu místo do vlaku na Mariánské Lázně nastoupili do autobusu na Norimberk. V bavorském velkoměstě jsme pak jako nadržení psi vletěli do oblíbeného obchodu s hudbou, abychom jen o pár minut později prožili nirvanu z fyzického kontaktu s oblíbenou muzikou. Radost ze zbrusu nové desky!

Jako by to bylo včera… Zatímco moji spolužáci si v hodině dějepisu zapisovali otravná historická data, s Martinem … Pokračujte »

Běhání bez špuntů v uších si dnes už neumím představit, protože běhání se špunty v uších je prostě žůžo. Žůžo labůžo. S mobilem v běžeckém pouzdru na paži, se sluchátky vraženými v uších a rockovou muzikou v hlavě totiž polykám kilometr za kilometrem, aniž bych vnímal vzdálenost, únavu, natažený lýtkový sval nebo širší okolí. Miluju technologie 3. tisíciletí. Eluveitie, Sto zvířat, Divokej Bill, In Flames, Falkenbach, Neil Young, Wohnout, Jimi Hendrix… Jejich songy mi ulehčují běh, ať už běžím v jakémkoliv počasí po jakékoliv cestě. Po cyklostezce, mezi poli, podél řeky, lesem. Zkrátka se sluchátky v uších mi cesta … Pokračujte »