Je zvláštní, jak příroda rozdává karty. Stvoří fantasticky vypadající houbu, ovšem nedovolí nám ji baštit. Jako by své skvělé dílo, které je pastvou pro oko, chtěla chránit před fatálním úbytkem.

Jak? Špetkou jedu.

Nejkrásnější houba naší krajiny, která hrdě nosí klobouk křiklavě červené barvy s výraznými bílými šupinkami, byla ocejchována. Označena za jedovatou.

Ba co víc. Lidé z ní učinili snadno zapamatovatelný symbol všech jedovatých hub. A jako taková pronikla do knih, pohádek pro děti i filmů pro dospělé.

Foto Václav Fikar

Foto Václav Fikar

Foto Václav Fikar

Unikátní muchomůrka červená skutečně jedovatá je. Ovšem ani zdaleka není krvelačným smrtonošem, který kosí lidi na potkání.

V 21. … Pokračujte »

Říjen. Jeden ze tří nejkrásnějších měsíců v roce. Kdyby po něm nepřišel melancholicky šedivý stařec Listopad, nýbrž zhluboka se nadechnuvší Duben, nebo pučícím životem osvalený Květen, řekl bych o říjnu, že je měsícem vůbec nejkrásnějším.

Je totiž velkolepým ohňostrojem na závěr končící teplé části roku. Je plný tryskajících barev, vůní a dozrálých plodů. V záři slunečních paprsků je uhrančivě podmanivý.

Pohled bad zlato. Co říkáte?

Když se do zlatých účesů listnatých obrů opře říjnové slunce, jako by nás před zimou pohladilo.

Lávka přes Ohři u Písečné brány chebského hradu v paprscích říjnového slunce.

Ze stromů opadává žluté a oranžové listí. A v … Pokračujte »

Na okraji bavorského města Tirschenreuth se nachází louka. A na té louce zelené právě vrcholí jaro. Zachytil jsem májovou podobu tohoto krásného barevného mikrosvěta dřív, než ho léto přelíčí podle svého. Čas voňavého lučního vesmíru totiž plyne rychleji než náš.

Blatouch bahenní. Žlutá barva na břehu jezírka.

Blatouch bahenní je jedovatá, současně ale také léčivá rostlina.

Louka, o níž píšu, není ani malá, ani velká. Je tak akorát. Je přirozeným předělem mezi udržovanou relaxační zónou okresního města a volnou otevřenou přírodou. Z jedné strany je ohraničena vodní plochou, z další pak asfaltovou cyklostezkou, lemovanou lavičkami.

Na několika desítkách metrů čtverečních této bavorské louky … Pokračujte »

Čas dozrál, příroda zívá. A zívá – himlhergot – nahlas. Po měsících okázalých her, tanců veselých barev, zurčivého bzukotu pracovitých včel a zpěvu švitořivého ptactva se cítí být unavená podobně jako starostlivá matka, která celý den pečuje o několik dětí, živých jako klubko hadů.

Jak moc je evropská krajina v říjnu vyšťavená a vysátá z té vší pozemské krásy, kterou nás ona sama půl roku obšťastňovala, netuším. Zřejmě ale dost na to, aby jednala. Aby ze sebe svlékla pestobarevné karnevalové šaty a místo nich se nasoukala do pyžama. A v něm si rozestlala a připravila se na dlouhé spaní. Na … Pokračujte »

Podzim je obdobím dvou zcela odlišných tváří. Tváří si vzdálených jako den a noc.

Do první z nich jsem zabouchnutý. Miluji ji. Je totiž krásná jako jaro, které nás po vrásčité a šedivé zimě rozesměje barvami života, smyslnými koktejly vůní a veselých zvuků. Je vlídná i klidná zároveň. Září teplými tóny barev, které jako by vymyslelo samo Slunce. Které jako by v půlce září vydalo výnos o konci léta a začátku podzimu. A tím i povinnosti všech bytostí Země složit mu hold.

Uklonit se dozrávajícím jablkům, lesům plných hřibů a křemenáčů, rudým jeřabinám, padajícím kaštanům. Zlatým hřívám javorů a rudým kšticím … Pokračujte »

Houby. Někdo je rád horké, jiný zase kyselé. Někdo je rád v omáčce a jiný zase vůbec ne. Zatímco jedni se z nich radují, jiným se houby eklují.

Pokud jde o mě, na talíři je vidím rád. Ze všech možných podob a způsobů je ale nejvíce zbožňuji jako modelky na přehlídkových molech našich lesů. Houby jsou totiž skvělé modelky! Spolupracují bez ohledu na čas a počasí, bez ohledu na prostředí nebo náladu. Pózují mi v kloboucích, ať už je mají děravé nebo jako střižené návrhářem Armanim. Chlubí se jimi, i když jsou po ránu neupravené a s fotografováním vůbec nepočítaly. … Pokračujte »

Stovky lidí v kostelech o páteční noci. A stovky lidí na Dni Cyklostezky Ohře. Přitažlivých akcí kolem úplňkové noci bylo všude habaděj. Těžko nějakou upřednostnit. Nakonec jsem si ze všech zajímavých vybral dvě v Karlovarském kraji. Konkrétně Noc kostelů v Chebu, která nabídla bohatý kulturní program, a hned poté cyklistický Den Cyklostezky Ohře.

První ze zmíněných akcí potěšila moji kulturní duši, druhá pak duši sportovce. Obě dohromady pak duši požitkáře, který s Pentaxem na krku zachycoval střípky a okamžiky …

Noc kostelů

Noc kostelů v Chebu začala ještě za světla. Uvedená každoroční akce veřejnosti zpřístupnila pět místních kostelů, dále například … Pokračujte »

Česko, Finsko, Švédsko, Německo, Polsko, Skotsko, Irsko, Wales… Lidé v těchto zemích tak toužebně vyhlížejí jeho návrat, jako by v celém dlouhém roce nebylo důležitější události. Až se ho nakonec dočkají a jeho návrat bujaře oslaví. A ať již magické noci z 30. dubna na 1. května říkají Beltine, Filipojakubská noc nebo Pálení čarodějnic, lidé slaví jedno – příchod jara.

Ano, pivo teče proudem a ohně hoří na počest návratu nejkrásnějšího období roku. Vskutku! Během pouhých pěti týdnů na přelomu dubna a května projde Evropa tak ohromující změnou, až to malému člověku bere dech. Fantastickou proměnou, která každého ohromí. A na kterou … Pokračujte »

Tak dlouho jsme tenhle výšlap za zlatavým východem slunce plánovali, až ze stromů opadalo listí a krajinu si převzala letošní zima. Na vrchol Hromové hory jsme tak vystoupali až v den, kdy se poprvé mrazivě připomněla.

Jářku, to se událo tak…

Obraz 1: Vzhůru na Hromovou horu

Kapela Sto zvířat, toho podzimu na turné nazvaném “25 let Tour”, zrovna nikde nehrála. Zvířata si dala před další šňůrou koncertů relaxační pauzu nebo tak něco, a tak mohl Jirka vyměnit saxofon za trekové boty a jekot zvířecích fanoušků za ticho přírody.

A protože ani já nikde nerajzoval, po Bavorsku ani Švábsku, těšil jsem se, jak Pentaxem zachytím … Pokračujte »

Prosluněné lesní mýtiny, mechy, borůvčí, smrčky, spadané jehličí… Kdykoliv vstoupím do lesa, jako bych se stal svobodnějším. A šťastnějším. Ať již mám zrcadlovku na krku nebo ne, rozhlížím se kolem sebe a nasycený naplňující lehkostí si říkám: Jo, tak tady jsem doma. Takhle voní můj domov, který bych neměnil.

Les je pro mě jedním z voňavých pokojů domova. Prastarou hodnotou, která se nedá ničím nahradit. Žádnými penězi, prostě ničím.

Za symbol lesa přitom považuji houby, bez kterých by nebyl úplný (alespoň tedy v mých očích). Rád je v lese cítím, moc rád je v lese vidím a vůbec ze všeho nejraději … Pokračujte »