Asi mi dáte za pravdu, že všechna životní poprvé, která jsou krásná nebo jiným způsobem výjimečná, se vrývají do paměti hluboko a na celý život. Jedněmi z takových mých hluboko zarytých vzpomínek jsou vzpomínky na „poprvé“, která se vážou k ulovení všech čtyř následujících rybích druhů. Příroda jim dala jedinečná těla, opatřila je skvělými smysly a navrch nezapomněla přidat něco navíc…

Smrtící šíp: Štika obecná (Esox lucius)

Když všemocná Příroda navrhovala podobu štiky obecné, musela už bezpečně vědět, že pod jejíma rukama vznikne jeden z nejúžasnějších sladkovodních tvorů všech dob. Originální predátor výlučných schopností a nepřekonatelného šípovitého vzhledu. Ano, asi všichni mi dají … Pokračujte »

V šesti letech jsem měl jasno. Kakao byl nápoj pro bohy, jahodové knedlíky vyvoněným jídlem snů a jediné úžasné ryby plavaly v otcově akváriu. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že také v českých vodách se prohání podobně krásné ryby jako jsou exotická paví očka nebo mečovky, měl bych ho za hlupáka nebo ožralu.

Vnější půvab ryb jsem totiž tehdy měřil jen namodralým světlem otcova akvária v obýváku, proto se žádná jiná ryba nemohla poměřovat s barvami, pruhy a elegantními závoji drobných exotických rybek. Alespoň tak to viděly moje šestileté oči.

Pak jsem ale na Jesenici chytil svého prvního potočáka a tváří v tvář jeho ohromujícímu vzhledu … Pokračujte »

Jestli se někdy v roce najde období, v němž mě listování produktovými katalogy rybářských firem bere, pak je to bezesporu zima. Dlouhé zimní večery jsou pro tuto zvláštní samotářskou libůstku jako stvořené. Už jen proto, že člověka drží  doma víc než všechna ostatní roční období.

A tak si zimu co zimu dělávám čas na seznamování se s novinkami v katalozích mnou oblíbených značek, také proto, že až se jaro zeptá, co jsi dělal v zimě, bude dobré být připravený.

Faktem je, že jejich lesklé stránky, zahlcené informacemi a fotografiemi, jsou jako opium. Navzdory letitým zkušenostem a vypěstované imunitě mě bez milosti … Pokračujte »

Je horký červencový čtvrtek, teploty na slunci přesahují třicítku. Protože jsou prázdniny, areál Krajinky v chebském Poohří je plný rodin s dětmi i turistů. Děti vřískají na dětském hřišti s vodním brouzdalištěm, dospělí je pozorují z přilehlé Říční terasy, kde se svlažují chlazeným pivem. Ano, takhle chutná letní idylka. Tedy alespoň některým. Ne všichni v blízkém okolí si ji totiž mohou dopřát. Nedaleko odtud, za zády osvěžujících se rodičů, se ve stejnou dobu rozehrává drama. Příběh života a smrti z jiného světa.

Střecha, kterou vystavěly desítky stulíků z listnatých tašek, se pár minut po šestnácté hodině začíná vlnit. Zprvu nenápadně, vzápětí nepřehlédnutelně. Jako kdyby se znovu připomnělo … Pokračujte »

Vibracemi nic nekončí, končil jsem první část dvoudílného cyklu o rybářích, kteří jsou na plech. Tedy o rybářích, kteří rádi chytají na plechové nástrahy, hlavně rotační a plandavé třpytky. Otevřeným koncem jsem si připravil půdu pro pokračování, které chci věnovat optickým signálům rotaček, a pak také plandavkám.

Optické, či chcete-li světelné signály, které do blízkého okolí vysílají rotující křidélka třpytek, jsou při pronásledování dravých ryb stejně důležité jako vibrace způsobené rotováním listu kolem osy třpytky. Teprve nerozlučné spojení záblesků křidélek a tlakových vln propůjčuje tomuto kusu plechu šarm, kterému dravci podléhají už desítky let. Bez tohoto logického provázání obou klíčových … Pokračujte »

Na plech. Jak vícesmyslně vyřčená slova znějí. Pokud je rybář vytáhne ze svého slangového kapsáře během hovoru s laikem, aby jimi doplnil informaci o úlovku, bude mít hned co vysvětlovat. Člověk neznalý rybářského slangu je totiž pochopí jinak, než jak by pochopena měla být. Laik si logicky ihned utvoří falešnou asociaci. Představu, ve které se rybář vrací z hospody, kde zapíjel úlovek, ve čtyři ráno rovnou po čtyřech. Tedy úplně namol.

Pokud však stejnými slovy zazvoní rybář před rybářem, žádné dovysvětlování už nebude nutné. Každý rybář totiž ví, že zazní-li „na plech“, přišla řeč na kovové nástrahy. Na rotačky, plandavky a další … Pokračujte »

Pěkně jsme je naučili mlsat, co říkáte? Rychle si přivykli velkopanským tabulím, prostřeným na dnech řek a přehrad. Až tak, že chvílemi jako by nevěděli, co do té huby vzít. Zatímco kdysi jim stačila k večeři kulička chlebového těsta nebo vařený brambor z pole za domem, dnes už bychom s tak prostou kuchyní u nich sotva uspěli. Na vodách se silným kaprařským tlakem by nám většinou ukázali ploutev dolů…

Kapry, líny a cejny 21. století už totiž nechytáme na hrách a kolínka, nýbrž na desítky lahůdek lákavých názvů, které vůněmi a chutěmi připomínají honosné pokrmy z menu pařížských či karlovarských hotelů. Když jimi … Pokračujte »

Nad Skalkou se zvedá vítr a začíná hřmít. Tak přece. Hodinu před setměním přichází do kraje avizovaná bouřka. Tlak citelně klesá a já si od zhoršeného počasí slibuji hodně. Vždyť ve vedru předchozích tří týdnů dnů zlenivěly i dravé ryby. Přestaly lovit, jakoby je africké klima vypařilo. Teď ale větřím změnu. S hromy, deštěm a brzkým přítmím se totiž nad vzdulými vlnami přehrady vznáší neobvyklý neklid. Cítím ho. A záhy poznávám. Nedaleko ode mě rozrazí pohyblivou hladinu dvě těla, aby se vzápětí po jednom z nich slehla voda. Mrazivě silné puknutí mi dává za pravdu. Bouřka vypustila krakeny. Přesněji sumce. Největší … Pokračujte »

Slyšíte? Ticho. Ponoříte-li se pod hladinu vody ve vašem okolí, přivítá vás šedozelené ticho světlu neprostupné hlubiny a zdánlivě neživého dna. Ocitnete se uvnitř latentního prázdna pozoruhodného vesmíru, ve kterém nejsou slyšet nářky, úpění bolestí ani výkřiky hrůzou. Spočinete v srdci ráje. Ráje? Nebo pekla? V této podvodní říši všude číhají ukrytí dravci. Krvelačné stroje na zabíjení, kterým v dětství nikdo nečetl pohádky na dobrou noc. A tak dobré konce vodním predátorům nic neříkají…

Přehrada Jesenice u Chebu je největší vodní nádrží na území Karlovarského a Plzeňského kraje, tedy největší přehradou na západě Čech. A jako taková je domovem tisíců ryb mnoha druhů. … Pokračujte »

Smrtící útoky obrovských samotářů ze zálohy, spolupráce členů smečky při skupinové likvidaci kořisti zahnané do kouta nebo nečekané výsadky za hranice vodního světa – za okřídlenými tvory z jiné galaxie. Představitelé velké šestky, tzv. big six (štika, sumec, candát, bolen, okoun a pstruh), si obstarávají potravu různými způsoby. Jejich hlad pak odnesou vždy jen ti menší!

Vrcholoví predátoři našich vod ročně sežerou tuny ryb. Cizího i vlastního druhu. Pokud jde o potravu, neznají bratra a nedělají rozdíly. Aby si totiž zasloužili právo slunit se na vrcholu potravinového řetězce, musí být nelítostnými zabijáky, kteří hledí jen na sebe. Zvlášť, když přirozené potravy … Pokračujte »