Vše začalo příchodem jara. Sníh škaredé zimy se rozplynul a otravné mrazy odezněly. Dny se konečně prodloužily a oteplily. Na trávnících vyrašily sněženky, krok za nimi podběl, sedmikrásky a na stromech vypučelo první listí. Až přišel 16. duben. Pstruhové zahájení. Den, kdy pro mě začíná čarokrásné jaro. Povel, po němž jsem se ocitl na cestách za vůní a krásou českých řek i zapomenutých potoků. Den, kdy jsem se ocitl na lovu. Na pstruhové stezce!

Za kterým z kamenů bude? A pokud tam bude, čím ho zaujmu?

Pstruh obecný, forma potoční. Nejkrásnější ryba našich pstruhových vod.

Náročný terén horské řeky ve … Pokračujte »

V šesti letech jsem měl jasno. Kakao byl nápoj pro bohy, jahodové knedlíky vyvoněným jídlem snů a jediné úžasné ryby plavaly v otcově akváriu. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že také v českých vodách se prohání podobně krásné ryby jako jsou exotická paví očka nebo mečovky, měl bych ho za hlupáka nebo ožralu.

Vnější půvab ryb jsem totiž tehdy měřil jen namodralým světlem otcova akvária v obýváku, proto se žádná jiná ryba nemohla poměřovat s barvami, pruhy a elegantními závoji drobných exotických rybek. Alespoň tak to viděly moje šestileté oči.

Pak jsem ale na Jesenici chytil svého prvního potočáka a tváří v tvář jeho ohromujícímu vzhledu … Pokračujte »