Skvosty přírodního designu pod českou hladinou


Datum publikace: 30-05-2015, 14:30 v Jak na ně?.

V šesti letech jsem měl jasno. Kakao byl nápoj pro bohy, jahodové knedlíky vyvoněným jídlem snů a jediné úžasné ryby plavaly v otcově akváriu. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že také v českých vodách se prohání podobně krásné ryby jako jsou exotická paví očka nebo mečovky, měl bych ho za hlupáka nebo ožralu.

Vnější půvab ryb jsem totiž tehdy měřil jen namodralým světlem otcova akvária v obýváku, proto se žádná jiná ryba nemohla poměřovat s barvami, pruhy a elegantními závoji drobných exotických rybek. Alespoň tak to viděly moje šestileté oči.

Pak jsem ale na Jesenici chytil svého prvního potočáka a tváří v tvář jeho ohromujícímu vzhledu jsem zůstal stát jako opařený. Najednou jsem viděl, že pestrobarevnou krásu akvarijních ryb naleznu i mimo akvárium. Že i pod hladinou českých vod, jakkoliv se mi zdály tuctové, malé a po deštích špinavé, žije mnoho nevšedních druhů ryb. Jejich vzezření je přitom stejně atraktivní jako vzhled obdivovaných akvarijních rybek, aniž by člověk musel shovívavě přivírat oči.

Které konkrétní ryby mám na mysli? Které jsou podle mého názoru mistrovským dílem výtvarné tvorby nejlepšího ze všech designérů – Přírody?

Levhart chladných vod: Pstruh obecný, forma potoční (Salmo trutta, morpha fario)

6b

Takto vypadající ryba by mohla být ozdobou každého akvária. Foto Václav Fikar

Jak jsem již uvedl, pohled na mého prvního potočáka, chyceného na žížalu při plavané za pařezem, mě málem připravil o řeč. Tento predátor z čeledi lososovitých byl totiž úchvatný. Kouzelný. Čarokrásný. Mnohem krásnější, než jak jsem ho znal z černobílých fotografií v časopise Rybářství nebo z knižních ilustrací Květoslava Híska a Jiřího Malého. A snad se na mě kapři, cejni ani plotice nenaštvou, protože také jim patří můj respekt a obdiv, ale pro mě byl mnohem přitažlivější než oni všichni dohromady. I když měřil jen dvaatřicet centimetrů.

Jeho tmavě hnědý hřbet rychle přecházel do zlatavých boků, které v teplých paprscích poledního slunce zářily jako zlatý poklad v trpasličích síních pod Osamělou horou. A nejen to. Na bocích, hřbetě i hřbetní ploutvi měl dekorativní motiv, jenž mu dodával jak na temperamentu, tak na mnou obdivované akvarijní exotičnosti a vznešenosti. Podobně jako třeba suchozemského levharta skvrnitého i jeho výrazně zdobily desítky malých skvrn.

5b

Jedinečný design jedné z našich nejkrásnějších ryb – pstruh obecný, forma potoční. Foto Václav Fikar

Potočáci už jsou zkrátka takoví. Ať už mají tělo kratší a vyšší, nebo protáhlé a nižší, jejich zlatavé boky jsou bohatě kořeněné bíle olemovanými černými a červenými skvrnami. Z takto detailně vymalovaného těla pak vystupuje hlava s hluboce rozštěpenými ústy, která jsou u starších samců zdokonalena hákovitě zahnutou spodní čelistí. Takový design aby člověk pohledal!

Velcí samci jsou prostě borci, kteří se nedají přehlédnout. Jsou obrazem niterně znepokojivého dramatu – s dynamicky odstupňovanou logikou umístění dominantních bodů. I proto jsou a zůstanou nejdražším klenotem každé vody, ve které jim bylo a bude přáno vyrůst.

Rytíř v drátěné košili: Okoun říční (Perca fluviatilis)

8b

Hřbetní ploutev okouna. Bez ní by okoun nebyl okounem. Foto Václav Fikar

Netuším, jak by vypadal okoun říční, kdyby ho navrhovali Armani, Dior, Prada, Gucci nebo třeba oceňovaní designéři Eckhoff, Wortmann či Novague. Nakolik by se podoba tohoto oblíbeného dravce lišila od pruhovaně-pichlavého designu, který dávno před člověkem vymyslela nedostižná královna všech nositelů kreativních myšlenek, totiž Příroda. Jsem nicméně přesvědčený, že by nemohl vypadat lépe, než jak ho od nepaměti známe a milujeme. Jako nekonvenční, nadčasově pestrá ryba, symbolizující optimistický pohled na svět.

Pro poměrně vysoké tělo okouna je charakteristických hned několik doplňků, které spoluutváří jeho jedinečný design.

Prvním z nich jsou tmavé pruhy na bocích, které posouvají vzhled jinak poměrně fádní „drátěné košile“ okouna, ukované z drobných a poměrně ostrých šupin, ze špinavé periferie na ústeckém předměstí někam na sluncem zalitou pražskou Kampu. Samozřejmě obrazně řečeno. Prostě o několik levelů výš.

Jakkoliv však tyto příčné pruhy, vizuálně efektní, lidskému oku lahodí, příroda je na boky okouna nenasprejovala jen tak, nazdařbůh, pro potěchu člověka.

9b

Pohled na část těla okouna říčního. Foto Václav Fikar

Příčné pruhy jsou klíčovým dekorativním prvkem maskovacího kvádra do společnosti, navrženého – zjednodušeně řečeno – pro kvalitnější a úspěšnější život v travách, rákosinách nebo křovinách. Bez nich by byl okoun ostatním rybám víc na očích, což by pro něj nebylo dvakrát výhodné. Asi by se nestal tak úspěšným dravcem, jakým napříč generacemi je.

Druhým z výrazných doplňků celkové vizáže okouna jsou ploutve. Nejprve dvě samostatné hřbetní ploutve. V první z nich (myšleno od hlavy) se nachází 15 až 23 tvrdých paprsků, ve druhé 1 až 2 tvrdé a 12 až 16 měkkých paprsků. Obě dohromady dělají okouna okounem, potažmo okounovitou rybu okounovitou rybou. Tvrdím, že hřbetní ploutve okouna jsou skutečná známka punku!

Okoun by však nebyl tím, kým je, kdyby vše právě zmíněné nedoplňovaly oranžově až rudě zbarvené ploutve na spodní části jeho těla. Tedy břišní, řitní a ocasní. Až s nimi je okoun rybou, která klidně ozdobí i akvárium v obýváku.

11b

Velký okoun na snímku z roku 2010. Foto Šimon Fikar

Ostatně byl to právě on, kterého jsem jako vůbec první rybu z našich vod do akvária přemístil. Tenkrát, bylo mi osm nebo devět, jsem do otcova akvárka v obýváku – ano, toho s tím namodralým světlem – přihodil bez jeho vědomí dva okouny.

K mému překvapení mě však otec za tyto nové exempláře nepochválil. Tehdy jsem nechápal proč, dnes už se nedivím. Kromě jediné okousané skaláry, ležící u hladiny na boku, už žádná další exotická rybka ráno v akváriu nebyla. Z akvária se na nás dívaly jen dva páry výrazných okouních očí…

Zelený elegán s oranžovým okem: Lín obecný (Tinca tinca)

15b

Detail oranžového oka lína. Foto Václav Fikar

Dva nebo tři roky zpátky jsem si v jednom z rozhovorů posteskl, jak moc mě mrzí, že právě lín není dravcem. Kdyby totiž byl, tedy kdyby mu Příroda dala do vínku chuť na rybí maso, zřejmě by se stal cílovou rybou většiny mých přívlačových vycházek k vodě. Myslím, že bych se na něj zaměřoval víc než na štiky nebo boleny, přestože je rybou „jen“ střední velikosti.

Vzhled lína je totiž zcela výjimečný! Přestože mu chybí základní znaky nadpozemské rybí krásy a hvězdného lesku, tedy pruhy, tečky, závoje i rapíry, je tento kaprovitý elegán povznesen nad šeď designového průměru hned několika nezaměnitelnými znaky.

Tím zásadním je kombinace barev, které Příroda pro lína vybrala. Ať už tenkrát u řeky kouřila ubalenou trávu nebo jen popíjela čistou vodu bez bublinek, originalitou nešetřila. Do nazelenalého až olivově hnědého těla (podobně jako u většiny druhů ryb i zabarvení lína je ovlivněné prostředím, ve kterém žije) nezasadila oko se žlutou duhovkou, jak by se asi dalo předpokládat, ale s duhovkou oranžovou. Tónovanou od pravé oranžové přes světle červenou oranžovou až po rumělkovou.

16b

Zelenkavý krasavec. Design lína je originální, odlišuje ho od ostatních kaprovitých ryb. Foto Václav Fikar

Výsledek tohoto nevšedního designérského přístupu, tedy zasazení oranžového oka do více či méně zeleného těla, silného a přitom posetého jemnými šupinami, je fantastický!

Aby však vnímání celku bylo úplné a lahodilo oku se smyslem pro estetično, přišla Příroda ještě s jedním kreativním nápadem. Nechala línovi narůst silné, zaoblené, do černých tónů gradující ploutve. A jimi své podařené dílo dokončila.

Mně osobně, jsem o tom přesvědčený, se lín nikdy neokouká.

Václav Fikar (Český rybář, květen 2015)




Komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..



NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY:

Duben. Měsíc prodeje Drahouška na česneku

Moji osmou knihu Drahoušek na česneku budete mít již za týden na dosah. Hned po Velikonocích začíná crowdfundingová kampaň na Pointě,...

Co nevidět uvidíte. Fotografie ze severu

V sobotu 6. dubna začíná výstava mých fotografií ve Výrovském mlýně v Břehách u Přelouče. Vernisáž výstavy nazvané “Laponsko” začíná v...

Předprodej Drahouška začíná hned po Velikonocích

Mládí je v trapu, ale do důchodu hodně daleko. A někde mezi tím blázinec všedních dnů. Veselé příběhy ze života roztržitého chlapa,...

Laponsko. Výstava fotografií z dalekého severu začíná 6. dubna

V prostorách Výrovského mlýna v Břehách u Přelouče se od konce března do poloviny května uskuteční výstava mých fotografií nazvaná “Laponsko”....

Odtajněno. Autorkou obálky nové knihy je Magda Kadlecová

Oficiální 30-denní předprodej mé nové humoristické knihy “Drahoušek na česneku” bude zahájen v závěru března, a to výhradně jen na webu...

Obálka knihy Drahoušek na česneku v příštím týdnu

Do zahájení oficiálního předprodeje mé zbrusu nové knihy “Drahoušek na česneku” zbývá přibližně šest týdnů.

Pokud vás ale už nyní zajímá,...

Top