Influencerka Wendy Šimotová včera na svém blogu Vysvlečená uveřejnila rozhovor, který se mnou pořídila. Rozhovor vyšel pod titulkem “Napsat dobrou humoristickou knihu není nic jednoduchého” a přečíst si jej můžete nyní také zde.

Napsat dobrou humoristickou knihu není nic jednoduchého

Václav Fikar je autorem dosud sedmi knih – jak populárně-naučných pro rybáře, tak i beletristických, přičemž jeho povídková kniha „Zápisník šíleného rybáře“ (2010, Mladá fronta) byla na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě 2010 vyhlášena mezi nejlepšími knihami roku od českých autorů.

Titul „Když už jsem ji zbouchnul aneb Sexem k životní roli hustýho rodiče“ (2018, Egra Libri) vyšel v limitovaném nákladu 800 výtisků, které byly vyprodány během pouhých šesti týdnů.

Kromě psaní a rybaření miluje život, krásnu krajiny, báječné lidi a je i nadšeným a bláznivým fotografem s několika samostatnými i společnými výstavami.

Momentálně připravuje k vydání svoji satirickou a vlastně i dost sarkastickou knihu povídek s názvem Drahoušek na česneku. Pravě o ní jsme si povídali v dnešním rozhovoru.

Drahoušek na česneku je knížkou plnou humoru, sarkasmu, nadsázky a situací, do kterých by člověk docela nerad dostal, ale bohužel se mu v životě nevyhnou. Kde jste čerpal inspiraci?

Inspirace ke mně přicházela sama. Někdy v podobě komických situací, jindy trapasů, příště zase třeba nevyžádaných e-mailů.

Někdy jsem ji rozpoznal okamžitě. Jindy jsem si však ani v první chvíli neuvědomil, že se jedná o moment hodný sepsání. Až když jsem historky vyprávěl a posluchači se řehnili, přičemž někteří říkali – Tohle byste měl napsat -, tak jsem usedl ke klávesnici a příběhy literárně zpracoval. Ať již jako povídky, či fejetony.

Mají mít třeba vaši přátelé obavy, že se stanou jejími protagonisty?

Někteří ano, většinou ženy. Ale většina ne. Spíš je tomu naopak. Někteří by si rádi o sobě přečetli v knize, byť třeba pod jiným jménem a v autorsky poupraveném příběhu.

Příběhy v téhle knížce jsou vyprávěny “Ich” formou. Jste vy sám tím vypravěčem? Vlastně na mě čtení působilo i tak, že by to mohl být i čtenář sám.

Děkuji vám. Ano, jsem jejich vypravěčem, stejně jako ve všech mých předchozích knihách. „Ich“ forma je mi z nějakého důvodu bližší než „er“ forma. Snad proto, že příběhy jsou z větší části autenticky prožité.

Ale při jejich psaní vždy přemýšlím jako čtenář, tedy aby to byl on, kdo se dokáže do pozice vypravěče plně vžít. Třeba už  jenom proto, že kdysi prožil něco podobného.

Humoristickou knihu „Když už jsem ji zbouchnul aneb Sexem k životní roli hustýho rodiče“ (2018) jsem nejprve napsal v „er“ formě. Když jsem si poté vyprávění rockera – rodiče četl zpětně, zdály se mi jednotlivé příběhy cizí. A tak jsem je převedl opět do „ich“ formy.

Existuje víc takových příběhů, které máte třeba někde ulité na pozdější dobu? Můžeme se třeba těšit na nějaké pokračování nebo další podobnou knížku?

Děkuji za tuto otázku. Ano, několik dalších příběhů mám v šuplíku rozepsaných, či již dokončených. Avšak bude-li jich dostatek, aby vydaly na celou knihu, v tuto chvíli neumím říct.

Napsat dobrou humoristickou knihu totiž není nic jednoduchého. Humor v literatuře, neřku-li kvalitní humor v literatuře, je velmi náročné řemeslo. Myslím, že vůbec jedno z nejtěžších.

Každý čtenář totiž spatřuje pointu vtipného gagu, či komičnost děje trochu někde jinde. A je na autorovi, aby s tím dokázal jemně zacházet. Hlavně však, aby dokázal většinu z čtenářů svých knih rozesmát, pobavit a navodit jim příjemné pocity.

Cítím, že v několika málo posledních letech je právě umění sejmout z lidí na okamžik tlak a dovednost odvézt lidi aspoň na chvíli od tíže všedních dnů naléhavější než třeba před pětadvaceti lety. Humor se dnes na ulici hůř hledá, ale stále existuje a vnímaví pozorovatelé ho dokáží vypozorovat a zachytit.    

Každý z příběhů je poměrně jedinečný, stojí si sám za sebe, má vlastní pointu, postavy, eskalaci… Zároveň se zabývají poměrně širokými tématy, jako jsou mezilidské vztahy v rodině i v partnerství, první sexuální zkušenost, více či méně trapných a humorných okamžiků z rodinných oslav. Hodně se mi tak nabízela myšlenka, na koho tímhle titulem cílíte? Kdo by si ho měl tak ideálně pořídit a přečíst?

Máte pravdu, kniha tak, jak je vystavená, je opravdu mnohovrstevnatá a širokospektrální. Ale jako celek přesto dobře funguje.   

Ptáte se, na koho cílím. Vím, že příběhům dobře rozumí muži středního věku, kteří se již za něčím mohou ohlédnout a vzpomínat.

A vím také jak z autorských čtení, tak z ohlasů na jednotlivé příběhy z dřívějška, že kniha velmi baví i ženy. V to jsem doufal, ale zprvu jsem si nebyl jistý.

Ukázalo se, že ženy přibližně ve věku od třiceti do pětapadesáti let se dokáží u příběhů Drahouška na česneku hlasitě smát. A že pro leckteré z nich je osvěžujícím nápojem vzpomínek jejich vlastních životů.

Knížka se aktuálně v procesu crowdfundingové kampaně na Pointě. Přemýšlel jste nad tím, co bude s knížkou v případě, že se třeba nezadaří?

Jedná se o moji osmou knihu, ale první v crowdfundingu, tedy sportovní terminologií řečeno v jakémsi předkole play off.

Je to určitá forma dobrodružství, ale jako pozitivně smýšlející člověk věřím, že navzdory obtížným časům lidé smysl pro humor neztratili, že si knihu v kampani objednají nejpozději do 2. května zde.

Co by se s knihou stalo v případě, kdyby se nevybrala cílová částka, o tom jsem zatím nepřemýšlel.

Wendy Šimotová, Vysvlečená