Do hlavní části letošní rybářské sezony (od 16. 6. do 31. 12.) jsem vstoupil s několika ambiciózními cíli. Jedním z nich je „sedmidenní víceboj“ na určitém revíru, kdy mým cílem je ulovit během pouhého týdne všechny běžné rybí druhy (dorůstající se alespoň 20 centimetrů délky), které se v revíru vyskytují. Samozřejmě navzdory počasí.

Lín obecný z Velkého Rybníka na Karlovarsku.

Porci svých letošních dovolených jsem rozdělil mezi tři typologicky zcela odlišné revíry, přičemž první z nich mám právě za sebou. Padesátihektarový Velký Rybník v západočeské části Podkrušnohoří.

Během sedmi dní a sedmi nocí jsem na něm ulovil kapry, líny, perlíny, … Pokračujte »

Někdo je v dubnu pořád ještě za kamny, za která vlezl v březnu (Proč vlastně ta bizarní pranostika nesmyslně tvrdí, že v březnu vlezeme za kamna? A kde jsme podle ní byli v prosinci nebo v lednu? Na louce? Nikoliv za kamny?), a někdo už tráví čas u vody. Na rybách, samozřejmě. Duben je totiž měsícem, který můžeme označit za reálný začátek rybářské sezony v našich zeměpisných šířkách, a to i přes jeho aprílové vrtochy. Dravce v Česku sice ještě chytat nemůžeme, protože jsou hájení, ale kapry, cejny, líny a další druhy ano. A tak jsem se o Velikonocích … Pokračujte »

Jestli se někdy v roce najde období, v němž mě listování produktovými katalogy rybářských firem bere, pak je to bezesporu zima. Dlouhé zimní večery jsou pro tuto zvláštní samotářskou libůstku jako stvořené. Už jen proto, že člověka drží  doma víc než všechna ostatní roční období.

A tak si zimu co zimu dělávám čas na seznamování se s novinkami v katalozích mnou oblíbených značek, také proto, že až se jaro zeptá, co jsi dělal v zimě, bude dobré být připravený.

Faktem je, že jejich lesklé stránky, zahlcené informacemi a fotografiemi, jsou jako opium. Navzdory letitým zkušenostem a vypěstované imunitě mě bez milosti … Pokračujte »

Pěkně jsme je naučili mlsat, co říkáte? Rychle si přivykli velkopanským tabulím, prostřeným na dnech řek a přehrad. Až tak, že chvílemi jako by nevěděli, co do té huby vzít. Zatímco kdysi jim stačila k večeři kulička chlebového těsta nebo vařený brambor z pole za domem, dnes už bychom s tak prostou kuchyní u nich sotva uspěli. Na vodách se silným kaprařským tlakem by nám většinou ukázali ploutev dolů…

Kapry, líny a cejny 21. století už totiž nechytáme na hrách a kolínka, nýbrž na desítky lahůdek lákavých názvů, které vůněmi a chutěmi připomínají honosné pokrmy z menu pařížských či karlovarských hotelů. Když jimi … Pokračujte »