Také se rozplýváte nad architektonickými skvosty dechberoucí Barcelony, vzešlých z génia Antoni Gaudího?

Pokud ano, vězte, že jedna stavba, kterou jako by stvořil sám legendární španělský mistr moderní secese, ční vysoko nad ostatními hned za bukem. Totiž za Chebskem. Zkrátka hned hranicí. V Selbu.

Chce-li internetová encyklopedie Wikipedie přiblížit neznalému našinci z Čáslavi, kde leží bavorské město Selb, uvede, že se nachází v blízkosti Aše. To proto, aby měli Češi ve vnitrozemí jasnou představu o jeho poloze.

Východobavorský Selb, jehož partnerským městem jsou východočeské Pardubice, skutečně stojí blizoučko Aše. Tak blízko, že tam člověk došlape na kole s písničkou na rtech jako … Pokračujte »

Přesně před dvaceti lety byl vyhlášen nejkrásnějším parkem v celém širém Německu. Kdo? Theresienstein. Hlavní městský park v bavorském Hofu, který leží jen kousek od hranice s Českem.

Najit hofský park Theresienstein, který se prezentuje jako zdroj klidu s mnoha místy síly a štěstí, není pro turistu z Chebska nijak složité.

Jedete-li po dálnici A93, neuhnete do města prvním výjezdem z dálnice, který ukazuje na centrum, ale sjedete z ní až později. Na exitu Hof-Ost. Příjezd do města od východu po Plauener Strasse znamená, že se s parkem potkáte prakticky ihned, tedy bez dlouhého hledání v mapových aplikacích.

Theresienstein totiž začíná právě na východním okraji … Pokračujte »

Když jsem se s monumentální pevností Königstein podrobně seznámil, před očima – tam dole u brány tohoto saského unikátu – se mi promítla klíčová část druhého dílu Pána prstenů, nazvaného Dvě věže.

Mám na mysli vyvrcholení tohoto epického filmového eposu. Totiž velkolepou noční bitvu mužů Rohanu, vedenými králem Théodenem, s mimořádnou přesilou Sarumanových legií skurutů. Tedy bitvu o pevnost zvanou Hláska, či chcete-li bitvu o Helmův žleb, kam se ohrožený Rohanský lid přišel ukrýt.

Právě rohanskou Hlásku, která odolala obrovské síle nelítostných černých skurut-hai i Sarumanovým kouzlům, mi pevnost Königstein připomněla. Podobně jako Tolkienova Hláska totiž ani tato výjimečná skalní pevnost … Pokračujte »

Sluncem zalitá neděle a teploty šplhající ke třiceti stupňům Celsia. Těžko si 22. dubna přát krásnější den. A těžko si přát pohodovější neděli k oslavě Německo-českého dne přátelství, který se konal v bavorském Hofu. Letos podruhé.

Jak den společného přátelení vypadal? Máte-li nyní několik minut času, podívejte se, jak společně slaví dva sousední národy, provázané mnohasetletou historií…

Gró německo-českého dne přátelství se uskutečnilo na pěší zóně Altstadt pod kostelem St. Marien (Panny Marie). Jako vždy u nejrůznějších oslav a akcí byla tato ústřední hofská ulice plná stánků, hudby, jídla a pití. A to za účasti českých kapel, měst, živnostníků … Pokračujte »

Svým způsobem se mi následující postřeh zdá zajímavým. Totiž za poslední dva roky jsem botanickou zahradu v hornofranckém Hofu navštívil čtyřikrát, vždy v jinou roční dobu, a pokaždé jsem v ní potkal nevěstu v bílém, ženicha a další svatebčany, fotografující se v různých částech zahrady. U jezírka, u skalek, u rozkvetlých záhonů…

Z toho pro mě vyplývá jediné. Tahle krásná botanická zahrada v srdci městského parku Theresienstein je natolik čistou a přitažlivou, že si ji mnozí lidé přenášejí i do trvalých vzpomínek na svatební den.

Rád vás teď do ní pozvu…

Foto Václav Fikar

Potkat svatebčany v botanické zahradě … Pokračujte »

Vypraví-li se člověk v říjnu na procházku největším skalním labyrintem v Evropě a má-li přitom štěstí na slunečné počasí, ocitne se tak trochu na pomezí reality a fikce. Na tenké hranici mezi skutečným světem, jak ho známe z měst, a pohádkou, jak ji známe z knih nebo filmů. Že přeháním? Neřekl bych. Věřte, že nejen já si v Luisenburgu připadal jako v elfí Roklince, což je ale vlastně totéž. Barevná země, kterou stvořila lidská fantazie…

Skalní labyrint Luisenburg. Foto Václav Fikar

Skalní labyrint Luisenburg. Foto Václav Fikar

Skalní labyrint Luisenburg. Foto Václav Fikar

Jako bych zaplacením čtyř … Pokračujte »

Nejkrásnější pohled na svět je prý z koňského hřbetu. Snad ano, říkám si při vyťukávání těchto řádků. Nemám totiž jak ono ustálené tvrzení potvrdit či vyvrátit, protože na koňském hřbetu jsem dosud neseděl. Zato jsem však přijal pozvání na “trektor fest” do bavorského Kaltenmühle u Bärnau, kde jsem získal pocit, že nejkrásnější pohled na svět je ze sedačky historického traktoru.

Tedy ne, že bych tam nějaký traktor řídil. To opravdu ne. Ale zářili tak všichni majitelé těchto zemědělských strojů, kteří na soutěžní přehlídce Bulldogtreffen Kaltenmühle 2014 předváděli své nablýskané veterány stovkám návštěvníků s patřičnou hrdostí. A protože dnes již tradičnímu … Pokračujte »