Většina lidí si Mariánské Lázně ihned spojí s dlouholetou tradicí lázeňské péče. Dále s krásnými parky, s hlavní promenádou s pseudobarokní kolonádou z roku 1889, unikátní Zpívající fontánou a Parkem Boheminium s miniaturami českých stavebních skvostů.

Někteří možná navíc s faktem, že lázeňský trojúhelník Karlovarského kraje (Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně) byl v červenci 2021 zapsán na Seznam světového dědicřtví UNESCO.

Ovšem vyjmenovat některé z místních tradičních akcí by pro mnohé bylo skutečným oříškem. V Mariánských Lázních se přitom v posledních letech zabydlely hned dvě. A obě shodou okolností na podzim. Každá z těchto akcí voní jinak, avšak obě … Pokračujte »

Někdy to znamená kráčet s hlavou v oblacích. Zvednout ji vzhůru a dívat se vysoko do větví stromů, abychom je spatřili. A někdy zas kráčet s hlavou svěšenou. S pohledem sklopeným do trávy před sebou.

Někdy je nutné mít zrak sokolí. A jindy vnímat okolí jako kočka. A slyšet i nepatrné zvuky jako sova. Vždy je ale nutné být v přírodě. Nejlépe často. A chovat k ní nejvyšší úctu a plný respekt.

Zvládnete to? Pak se vám s velkou pravděpodobností otevře svět, který jste do té doby nevnímali, či ho registrovali jen velmi povrchně. Otevře se vám svět, který je nepozorným … Pokračujte »

V 19. století dal vzniknout jednomu z nejděsivějších příběhů české literatury vůbec. Snad proto, že vyhlíží vskutku ponuře, až strašidelně. A že je temný a děsivý, jak jsem se stokrát dočetl. Kdo? Hřbitov u šumavských Velhartic. Podle médií jedno z nejhororovějších míst České republiky!

Hřbitovní kostel svaté Maří Magdalény u šumavských Velhartic.

Pohnul se obraz na stěně –I zkřikla panna zděšeně;Lampa, co temně hořela,Prskla a zhasla docela.Možná, žeť větru tažení,Možná i – zlé že znamení!

Taková filmová kulisa

Představte si klasickou, mnohokrát ohranou scénu z hororových filmů. Sychravý listopadový den a venkovská samota. A na samotě rozpouštějící se mlha, kterou se … Pokračujte »

Také jste si všimli, kolik festivalů, akcí a lidových slavností je na světě jenom proto, abychom si na nich nacpali břicha až k prasknutí? Abychom v jejich obklíčení, v zajetí atmosféry desítek lahodných vůní, zapomněli na svá předsevzetí, diety i důrazná varování našich osobních vah?

Festivalů a slavností věnovaným jídlu se od Aše po Lanžhot konají desítky. A možná i stovky. Mnohé mají už dlouhou tradici, zasanenou bůhvíkdy, a jiné neustále vznikají. Přicházejí s novými nápady a lákadly.

Tak například jenom u nás, na západě Čech… Věděli jste například, že v roce 2018 se zde konal již 6. ročník Karlovarského knedlík … Pokračujte »

Když v sobotu po třinácté hodině třikrát po sobě zahřmělo, začali mnozí malíři a fotografové sundávat svá díla ze zdí. Předpověď počasí zněla totiž jasně. Místo prosluněného sobotního odpoledne avizovala bouřky a déšť, který také nakonec přišel. A jen málokterý autor chtěl nechat své dílo zmoknout.

Víkendoví návštěvníci města či samotného multižánrového open air festivalu Chebské dvorky, kteří si v sobotu odpoledne chtěli prohlédnout vystavované fotografie a obrazy, proto měli většinou smůlu. Stěny v uličkách a dvorech historického Chebu byly už většinou prázdné.

Naštěstí pro festival samotný v předchozích třech dnech svítilo slunce. A tak jsem nejen já měl možnost něco … Pokračujte »

Šeříků tolik, že jejich silná vůně musela být cítit až u Rokycan. A bílých hvězd skoro stejně tolik. Netuším, jak západočeská metropole vypadala “tenkrát v čtyřicátom pátom, když Plzeň osvobodil Patton”, ale o třiasedmdesát let později vypadala právě takhle.

Ve zdejších rozkvetlých parcích parkovala vojenská technika a ve zdejších ulicích vlály kromě českých také americké a belgické vlajky. A všude jste potkávali davy lidí a uniformy vojáků. Mladých i starých. Ti se většinou buď usmívali, nebo zívali. To podle toho, jak moc byli v letním horku první májové soboty unavení. Ale i když třeba zívali únavou, všichni se s vámi … Pokračujte »

Představte si říjnovou neděli jako ze snu. Zalitou báječným sluncem, které svými paprsky prozlacuje žluté i červené listí javorů, jilmů a platanů, a zahřívanou nečekanou letní teplotou. A k tomu půvab kulaťoučkých jablek, nezaměnitelnou vůni pečeného štrúdlu, koláčů, cheescaků, vlašských ořechů a chuť jablečného moštu. To vše servírované v malebném prostředí krásné lázeňské kolonády. Že taková představa voní téměř rajsky?

Ano, voněla tak! A chutnala také tak! Mně určitě. V Mariánských Lázních, kde se uskutečnil další ročník Lázeňského festivalu jablek. K jablečnému festivalu patřil bohatý jarmark regionálních produktů, místních výrobců a řemeslníků, soutěž o nejkrásnější jablko ze zahrad regionálních zahrádkářů … Pokračujte »

Léto je v plném proudu a s ním i záplava festivalů, koncertů, jarmarků, worskhopů a dalších akcí, které se víkend co víkend nabízejí po tuctech, aby nám připomněly, že život pod letním sluncem je mimořádně pestrý a krásný.

Jednou z mnoha letních festivalových akcí, která nedávno skončila, jsou oblíbené Chebské dvorky. Také letos jim letní počasí přálo, a tak mohly na západě Čech rozkvést naplno. I letos si na ně během tří úplných dnů plus jednoho večera navíc našlo cestu pár tisíc lidí nejen z celé naší republiky. A jubilejní 15. ročník se líbil, alespoň myslím, protože sotva skončily, zaznamenal … Pokračujte »

Aniž by tušily, jedno je spojuje. Totiž stejná nadmořská výška (de facto). Milešovka, nejvyšší a největrnější hora Českého středohoří, sahá podle dostupných údajů do výšky 837 metrů nad mořem. Krudum, nejmagičtější hora Slavkovského lesa a celého Karlovarského kraje, o fous výš – zhruba o metr. Do výšky 838 metrů nad mořem.

Věřte, nebo ne, ale na obě hory jsem vystoupal během pouhých čtyřiadvaceti hodin. Na samotném konci roku 2016, abych ho prožil nejen aktivně v přírodě, ale zároveň zachytil krajinu kolem hor objektivem.

Podívejte se nyní, jak vypadal konec roku 2016 pod zmíněnými horami. A z jejich vrcholů…

Krudum – 838 m. n. … Pokračujte »

Jejich názvy zní směšně, divně, občas až úchylně. Přes čtyři desítky českých vesnic a osad se jmenují vskutku bizarně. Třeba Bahno, Chudoba, Záhrobí, Mrkvojedy nebo Holostřevy. Některá jména obývaných míst jsou natolik zvláštní, že se jim člověk od srdce zasměje. Anebo jen nechápavě zakroutí hlavou. Jsou tak bizarní, že kapela Yo Yo Band na nich (na některých z nich) postavila svůj hit z roku 1993 – Rybitví. A to už v Česku nemáme Mrdákov, Píčov ani Sračkov, protože tyto obce se před lety z pochopitelných důvodů přejmenovaly (například Mrdákov na Domažlicku na Mrákov).

Tak si například představte si, jak mladý kluk z Chudoby, toho … Pokračujte »