Zatímco jsem dupal po Valdštejnské cyklostezce z Německa zpět do Chebu a pod mými běžeckými botami šustilo spadané listí, myšlenky v hlavě se mi stočily k nedávné debatě s přáteli na filozoficko-teologické téma. Na téma OSUDu, který podle mnohých řídí naše životy, a případně osudových lásek.

Proč mi při běhání vytanulo na mysl právě téma osudu, na které nikdo z nás nemá spolehlivou odpověď, vskutku netuším. Snad proto, že podzim sám jako by v sobě nesl cosi osudového. Jako by on sám byl důkazem osudové nevyhnutelnosti.

Možná však i proto, že jsem právě minul stavení, které se úzce váže k začátku nové … Pokračujte »

Kolikrát člověk může mít rád? Tak opravdu z lásky? Dvakrát či třikrát? To ne, i jednou je dost, zpívá písničkář Honza Nedvěd v možná největším hitu své kariéry. V tom, kolikrát může člověk utopit bijící srdce v opravdové lásce, má starý folkový písničkář jasno.

Rozumím mu. Mužská láska už je taková. Je v ní mnohem méně chemie než v případě lásky ženské, proto se muži do hloubky srdce zamilovávají spíše málo. A když už, tak často nesnadno.

Méně chemikálií, přesněji mozkem produkovaných hormonů také znamená, že muži nepotřebují k sexu citovou angažovanost a nemají ani potřebu se zamilovat do ženy, se kterou se vyspali (na rozdíl od … Pokračujte »

Můj mladší kolega má problém. Opouštějí ho ženy. Tři za pouhý rok a čtvrt je vážně moc. Přitom neví, kde dělá chybu. Utrácí za hory, utrácí za doly, lítá s nimi tam a jezdí zase jinam. Už neví, čím by na své holky udělal dojem. A protože ho opuštějí ženy, přičemž on prahne po dlouhodobém a plnohodnotném vztahu, začal hledat pomoc v časopisech pro muže. Pro bouráky, co chtějí být cool.

Snad proto, že je ještě mladý, jimi posedle listuje a hledá rady, jak k sobě ženu připoutat. Pídí se po pomoci na křídových stránkách časáků a hned po tom … Pokračujte »

Chtě nechtě si musím přiznat, že partnerské vztahy hýbou světem jako máloco a málokdo. Je to tak. On chodí s ní, ona chodí s tamtím. On dal kopačky jí, ona dala kopačky jemu. On hledá ji, ona touží po něm…

Ty naše vztahy…

Zamilovávání se a po nich rozchody. Láska a poté bolest. Radost, výčitky, pochybnosti. Partnerské vztahy mají desítky, možná až stovky podob.

Vztahy trvalé, pevné jako skála. Vztahy hluboké a osudové, které ale třeba přeťala tíže osudu. Vztahy zbytečné, poloprázdné, bez perspektivy. Vztahy na truc někomu (anebo rovnou všem). Vztahy záplatové, tedy bez smyslu a hlubšího obsahu. Vztahy jako obklad na strach … Pokračujte »

Dnešní chytání ryb bylo opravdu zajímavé. A poučné. Takové genderové, abych ho někam zařadil. To si takhle prohazuji mělkou Ohři stříbrnou třpytkou, kolem břehu poletují motýlice a po nové cyklostezce za mými zády sviští cyklisté. Jeden za druhým, pár za párem, skupinka za skupinkou. Míjejí mě v obou směrech a v různých tempech a kromě samotářů nikdo z nich nemlčí. A tak jsem si po chvíli nemohl nevšimnout, resp. nemohl jsem přeslechnout obrovské rozdíly v dialozích žen a mužů.

Foto Václav Fikar

První dvě ženy na kolech, jejichž hlas jsem začal vnímat:

„A ty ho vážně miluješ? A co on?“

„Když já … Pokračujte »

Zatímco jsem ze sebe odlepoval lijákem promáčené tričko, přilepené na tělo, zaslechl jsem z rádia část výsledků jednoho z nejvíce ujetých průzkumů ze všech ujetých průzkumů. Totiž průzkumu na téma „sexuální světovosti národů“, který si klade za cíl zodoovědět otázku, v jakých zemích se rodí nejlepší milenci. Letos jsou prý zlatí Řekové, kteří předskočili Italy, třetí pak Španělé. Na bedně se tedy sluní jižní státy.

Ne, dál výsledky tohoto legračního šetření neznám, protože pro mou úvahu nejsou vůbec důležité. Koneckonců podobné žebříčky jsou zveřejňovány pravidelně, takže už před dvěma lety jsem četl podobné výsledky. Nejlepší milenci na světě jsou Italové a Španělé, … Pokračujte »