Rybářské storky
Jen rybář ví
Jen rybář ví, jak bolí chytat v zimě. V prosinci, když ledový vítr svým dlouhým bičem práská do tváří a pod nehty prokřehlých prstů si ustele štiplavý mráz. Když se pod vrstvy teplého oblečení vetře zebavá vlhkost zasmušilého šera. Když prosincové nevlídno člověku naloží, kolik se jen do něj vejde.
Na sklonku sezóny se u vody pohybují už jen ti nejbláznivější ze všech tichých bláznů. Ti, kteří jsou ztraceni ve své vášni. Ti, kteří se třeba i nechají utlouct mrazem a studeným větrem, a to jen pro nejistý záblesk nebeského štěstí. Pro možný dotek nirvany. Na sklonku sezóny se u … Pokračujte »
Příběhy z rákosových tůní 4.
Řeky jsou různé. Některé se šmrdolí tiše mezi rozkvetlými
červnovými loukami. Plynou poklidným tempem dobře okysličené krve a hřejí, jako
kdyby přitékaly pulzujícími cévami přímo z náručí rozehřátého srdce Země.
Přes den se v jejich hladině zrcadlí kulatý břich spokojeného Slunce, aby se večer, v příhodnou zlatou hodinu, staly nejpodivuhodnějším koncertním sálem planety. Dvoranou, v níž lahodně souzní desítky nejrůznějších zvuků přírody. Bzučení včel, cvrkání kobylek, pištění komárů i šustot motýlích křídel. Cvrlikání ptačích pěvců, svištění kachních křídel, kuňkání žab, šplouchání ryb i ševelení západního větru v prohřáté vysoké trávě. Jiné řeky jsou mladé a nedočkavé. Alespoň podle spěchu, jímž se derou z kopců dolů hlava nehlava. Cestou … Pokračujte »
Příběhy z rákosových tůní 3.
Bývala na Ohři tůň, která měla parametry dvanáct metrů
širokého, ovšem velmi krátkého slepého ramene, v němž nebylo snadné chytat.
Když řekou cválala velká voda po deštích, nikdy nenechala rameno
bez povšimnutí. Vždy do něj nahlédla. Zachycovala se v něm a zpomalovala.
Zvedala se tam a vířila jako ve sklenici, do které člověk napouští vodu
z kohoutku.
Když se ale po pár dnech řeka zklidnila a takříkajíc si
začala sedat, nacházely si cestu do tůně vyhladovělé skupinky kaprů i cejnů,
plotic i tloušťů. A za nimi se někdy připlížily i štiky. Tehdy zkrátka přitahovala
všechny ryby z širokého říčního okolí. Všechny dobře věděly, že na dně
tůně bude potravy habaděj.
Jenže dostat … Pokračujte »
Příběhy z rákosových tůní 2.
Jednoho květnového rána jsem dorazil k tůni U velkého
dubu právě v okamžiku, kdy ji začala probouzet plamenná zář vycházejícího
Slunce. Jeho paprsky dlouhé desítky milionů kilometrů se lehce protáhly skrz
koruny olší a habrů, lemujících břeh řeky u nás za městem, a během pouhých tří
minut ozářily hladinu tůně jantarově zlatým světlem.
Rozbřesk! Svítání! Jitřní záře životadárné hvězdy se řinula
z nedozírných kosmických dálek a přitékala i po vodě. Valila se proti proudu
řeky naléhavou rychlostí, jako by korytem Ohře přitékala medově zlatá láva,
která musí být všude včas. Jako kdyby moudrá příroda nejlepším ze svých kouzel rozháněla
noční temnotu.
Proto jsem miloval magické východy Slunce. Často jen kvůli nim … Pokračujte »
Příběhy z rákosových tůní 1.
Čas od času jako bych se procházel muzeem vlastních vzpomínek.
Jako bych během zimních špacírů po březích nevlídně chladné Ohře oživoval minulost
této kouzelné řeky starožitnou promítačkou. Minulost plnou krásných ryb, v níž
jsem měl štěstí vyrůstat v dospělého rybáře.
Největší hrdinové z muzea mých vzpomínek, za nimiž
musím cestovat v čase zhruba o třicet let zpátky, už většinou nežijí. Rybám
totiž není dáno existovat stejně dlouho, jako je přáno lidem. A tak jsem velmi
pravděpodobně jediným pamětníkem zálovů i závarů, stejně jako vítězství a porážek,
o nichž vám budu vyprávět.
První z oněch příběhů by klidně mohl začít pohádkovým
klišé. Třeba takhle: Byla za městem jedna velká tůň a nad … Pokračujte »
Mikropříběh z King of the Lake. Největšího českého závodu v lovu ryb přívlačí z lodi
Když jsem přemýšlel, jak se ohlédnout za největším závodem
v lovu dravých ryb přívlačí z lodi v Česku, totiž za King of the
Lake 2018, napadlo mě kdeco. Tolik báječných možností ohlédnutí a tolik
zajímavých úhlů pohledu.
Napadlo mě třeba akcentovat již tradičně skvělou organizaci
tohoto velkého podniku. Anebo vypíchnout jeho pohodovou a kamarádskou
atmosféru. Jako účastníci všech dosavadních tří ročníků lodního závodu na
západočeské přehradě Hracholusky si ji s týmovým spoluhráčem Michalem dopřáváme
každý rok a každý rok doufáme, že ji noví účastníci na startu nenaruší třeba slepě
nezkrotnými ambicemi či závadně zbytnělým egem.
Nakonec jsem ale přestal mezi jednotlivými možnostmi lavírovat a zvolil následující formu ohlédnutí. Rozhodl jsem se pro docela … Pokračujte »
Jak jsme zamykali Ohři aneb Pruty, grog a zrzavá mařena.
Za mrazem tuhým tak, že by se dal lámat, a u řeky chladné tak, že se ryby u dna raději nehýbaly, aby jich v té ledové vodě ani kousek neubyl, se jednoho prosincového rána objevila parta rybářů v huňatých kožíšcích a v beranicích.
Ti urostlí chasníci se na břehu Ohře neobjevili jen tak sami od sebe. Přišli svoji řeku symbolicky zamknout. Nepřišlo jich mnoho, koneckonců vše se seběhlo tak nějak narychlo, ale o to víc si mládenci s pruty Zamykání Ohře užili. Navzdory mínus třem stupňům.
Máte-li teď chviličku, zkontrolujte z tepla svého domova, jak se jim Zamykání Ohře povedlo… 🙂
Pokračujte »
Tenkrát na západě 5.: Zelený lín
Můj milý čtenáři, až budeš číst tyto řádky, možná už ve střední Evropě bude jaro. Alespoň v to doufám, stejně jako ty. Pátého dubna, kdy ti píšu tyto řádky, je totiž u nás v Česku pořád ještě zima. Prý jedna z nejnáročnějších za poslední roky, jak jsem včera četl. Zima, která vynikala délkou, mrazivým březnem a rekordně malým počtem slunečných dnů. A teď mi pověz, milý čtenáři, co s takovým ročním obdobím? Kolik radosti ti rozdalo nebo kolikrát tě pustilo k tvé oblíbené vodě?
Zatímco pro mě je zima jen obdobím temné gotiky, které se snažím v depresích přežít, jaro je úplně jiné kafe. Open air … Pokračujte »
Tenkrát na západě 4.: Skalka
Milý čtenáři, zatímco snídám kakaová Esíčka a snažím se jimi nedrobit na klávesnici, všiml jsem si, že lidmi znetvořený svět je dnes zase o krok dál. Od lednového vydání Kajmana, kdy ses seznámil s prvním dílem tohoto seriálu, přímo o dlouhý krok. Tak jen namátkou…
V severním Mexiku konečně pohřbili nejošklivější ženu světa – 150 let po její smrti. V německé vsi Gammesfeld zase objevili maličkou banku, která má jen jediného zaměstnance. A navzdory hospodářské recesi je úspěšná. Ve Velké Británii politici zvažují odtržení od Evropské unie, zatímco v krachujícím Řecku i Španělsku se divoce protestovalo proti úsporným opatřením vlád. A zatímco z Albánie vyháněli … Pokračujte »
Tenkrát na západě 3.: Chlapec s kaprem v náručí
Můj milý čtenáři, prehistorický svět, v němž jsem před čtvrtstoletím hltal Tarzana a Lovce mamutů, je od dnešního světa, ve kterém moji synové osekali komunikaci na digitální zkratky „jj“, „njn“ a „dbr“, dramaticky odlišný.
Zatímco já úspěšně balil holky ve třídě, za barákem nebo někde na hřišti, můj starší syn si už měsíce hledá holku mimo reálný svět. Po lásce se pídí usilovným chatováním na Facebooku. A i když marně, možnostem tohoto sociálně-virtuálního prostoru, ovládanému myší a klávesnicí z tepla domova, nepřestává věřit. Ani po několika měsících zbytečně promrhaného času nemá potřebu Facebook vypnout a podívat se po holce třeba vedle v parku, … Pokračujte »