Navrhuji upravit učební osnovy základních škol a zařadit do nich povinnou výuku zcela nového předmětu, nazvaného Zdravý selský rozum (ZSR). V jeho rámci by se děti učily používat mozek a hledat jednoduše logická řešení – bez připojení k Wi-Fi.

Výuka zaměřená na používání obyčejného selského rozumu by byla překvapivě jednoduchá. Třeba: „Jak poznat, že na obousměrnu vozovku ve městě, zúženou při rekonstrukci ulice, se vedle sebe nevejdou autobus s hasičským vozem?“

Praktická ukázka: Třída pozve vysokoškolsky vzdělaného projektanta na místo činu a nechá ho změřit šířku i délku obou vozidel… A nakonec silnice, kterou navrhl.

Se svým návrhem ale zřejmě narazím. Zdravý … Pokračujte »

Snad proto, že se tak nějak tiše šeptá, že Run For Your Lives může být posledním velkým turné legendárních Iron Maiden, byla Praha v poslední květnový den v obležení fanoušků v tričkách s ikonickým logem kapely a neméně ikonickým zombíkem Eddiem jako snad ještě nikdy.

Kdyby se někdo pokusil spočítat všechna ta trička, nejspíš by skončil v Bohnicích – a ani umělá inteligence by to nedala. Byla jich desetitisíce. Na pražský koncert (Praha byla po Budapešti druhou zastávkou právě započatého světového turné) totiž dorazilo 60 tisíc fanoušků. Šedesát tisíc! Tohle číslo by donutilo zpozornět i Beatles, Rolling Stones nebo Queen. … Pokračujte »

Knihy jsou jako zelenina. Všichni tvrdí, že jsou zdravé, ale když si můžeme vybrat mezi brokolicí a čokoládou, není vlastně o čem přemýšlet. Pouze jeden z deseti zvolí zelenou příbuznou květáku, ostatních devět sáhne po čokoládě.

Jenže zkuste žít jen na čokoládě. Jistě, pár týdnů či měsíců vás bude přímo nebesky blažit. Bude hlavním stimulantem vašeho klidnějšího JÁ. Bude dělat všechno pro to, aby u vás vyvolávala pocity potěšení, blaha, štěstí a lásky, ale po čase zjistíte, že se vám kvůli nedostatku vitamínů a jiných látek rozpadá tělo, zuby a dost možná i vůle k životu.

A s mozkem je to stejné … Pokračujte »

Marná sláva, bez energie nefunguje nic. A nikdo. Bez energie se nerozjede auto, bez ní nepošleme esemesku a bez energie nenapíšu ani tento obyčejný fejeton o člověčí energii. Bez šťávy totiž nefunguje ani člověk. A bez šťávy prohraje zápas i neporazitelný mančaft.Nedávno jsem byl bez energie. Zima ji ze mě vždy vysává a tentokrát jí pomohly i okolnosti, které člověk nemá šanci ovlivnit. Avšak právě v ten moment, kdy jsem byl bez šťávy, jsem byl konfrontovaný s energií, jakou jsem dosud zřejmě nepoznal. Při všech bohatých zkušenostech padesátiletého muže jsem žasl nad její barvou, vůní a silou, které jsem … Pokračujte »

Na začátku bylo okupační filmové drama s komediálními momenty „Musíme si pomáhat“ (2000), na konci překvapivě muzikál (2023). Uvádí ho Západočeské divadlo v Chebu a nutno hned zkraje uvést, že muzikálová adaptace divácky úspěšného filmu tvůrčího dua Jan Hřebejk – Petr Jarchovský je výborná. Zpracováním, hudbou a hereckými výkony.    

Příběh filmu diváci dobře znají. Jeho děj se odehrává za 2. světové války. Bezdětní manželé Čížkovi (Bolek Polívka a Anna Šišková) začnou ve svém bytě ukrývat židovského uprchlíka Davida Wienera (Csongor Kassai), syna bývalého továrníka, který Čížka před válkou zaměstnával.

Čížek si je vědom nebezpečí, do něhož přivedl nejen svou rodinu, ale i … Pokračujte »

Je jí 63 let a přivedla na svět pět dětí. Přesto vypadá na 43 a na pódiu řádí, jako by právě slavila své 23. narozeniny. Aby tomuhle člověk uvěřil, musí vidět německou poprockovou ikonu NENU naživo.

Netuším, jestli německá poprocková ikona NENA objevila elixír věčného mládí, ale na pódiu brousí elektrickou kytaru v ostrých punkových skladbách s dechberoucí energií a mladistvým elánem, jako by kapele Bad Religion právě vyfoukla hit True North.

Třese hlavou jako zběsilá při rock´n´rollových vypalovačkách, běhá po pódiu sem a tam, skáče, tančí, mává rukami. S velkou chutí chodí dolů mezi své fanoušky pod pódiem, a to všechno vydrží … Pokračujte »

Nikdy bych nevěřil, že podobné výjevy že života reálného socialismu ještě někdy zblízka spatřím. O to méně v éře přebytku a evropského blahobytu. Že kvůli nezbytným opatřením pro zamezení šíření koronaviru COVID-19 budu účastníkem scén z normalizačního Československa.

V jediném týdnu jsem viděl až dost. Například důchodkyně, které se v supermarketu handrkovaly o několik posledních balení mouky. Jedna vyskládala posledních pět kilových balení mouky do svého košíku, což se nelíbilo druhé seniorce. Bez servítek si přeházela tři balení mouky z nákupního košíku první seniorky do svého. A přetahovaná o mouku byla na světě.

Zíral jsem také na dvouřadý regál s … Pokračujte »

Lidé běhají z různých důvodů. Někteří proto, aby zhubli. Další proto, aby nepřibrali, když už zhubli. Pro některé se venkovní běh stal smyslem života. Opravdovou vášní, kterou si nedokáží odepřít. A pro jiné naopak suchou tréninkovou povinností. Někteří běží, když mají za zády policii, a další, když dohánějí vlak.

Nakonec pak existuje početná skupina běžců, kteří běhají kvůli aktivnímu pobytu v přírodě a s ním spojeným pocitům. Vesměs dobrým pocitům. Běháním si například čistí hlavu od nánosů všedních dnů. A zatímco se úměrně zvolenému tempu zrychluje jejich dech, před nimi se vynořují třeba sny, myšlenky i cíle. … Pokračujte »

Nejsem zrovna popový fanoušek. Mám-li náladu usínat s hudbou, pustím si oblíbené zpěváky francouzských šansonů. Nebo zádumčivého Cohena, éterickou Enyu, bratry Ebeny či klasickou hudbu.

Jindy, během dne, si podupuji nohou u rozmanitého jazzu, nebo se nechávám unášet do jiných světů nadpozemsky epickou hudbou filmových skladatelů.

Hlavně jsem však rocker. Metalista. Syrové kytary a ostré bicí zurčí v mém autě opravdu nahlas.

Když poslouchám Hendrixe, Pink Floyd, Párply, AC/DC, Metallicu, Iron Maiden, In Flames či Eluveitie, jako bych se dotýkal nejhlubších kořenů světa. Jako by mi vpravovali silný hovězí vývar kapačkou rovnou do žíly.

Utrácím-li za lístky na koncerty, nikdy mezi nimi … Pokračujte »

Jakkoliv zbožňuji vánoční stromky a vůni plápolajících svíček na adventních věncích, které přinášejí světlo do temné a studené zimy, a jakkoliv miluji božský klid, který se o Vánocích kolem svíček rozhostí, jsem upřímně rád, že blázinec největších svátků v roce utichá. Předvánoční čas dal totiž většině z nás pořádně zabrat. Vždyť v běžném pracovním režimu jsme museli víc než obvykle myslet na spoustu lidí a věcí. Museli jsme víc plánovat, zařizovat, uklízet… Abychom vyhověli společenskému tlaku na dokonalou podobu Vánoc. Ze všeho nejvíc jsme však museli ustát obrovský marketingový tlak obchodníků, pro které jsou Vánoce zřejmě největší příležitostí v roce, jak … Pokračujte »