Rybářské výpravy objektivem
Cesta plná trní aneb Jak jsme na Lapland Pike 2019 chytili úspěch
Bronzová příčka a k ní další dva týmy v elitní desítce šedesátičlenného startovního pole. Čeští vláčkaři se na letošním ročníku věhlasného přívlačového závodu v lovu štik Lapland Pike prosadili a na dalekém severu Švédska zanechali výraznou stopu. Jednou z úspěšných českých dvojic byl i náš tým – Rocking Pike Team, který v Laponsku obsadil 7. místo.
Trnitá cesta mezi nejlepší
Cesty vedoucí k úspěchům mohou být dvojí povahy. Buď přímočaré jako nová dálnice v Německu, po které člověk prolétne značnou rychlostí, nebo naopak klikaté, blátivé, děravé a nezpevněné, které občas přetne vyvrácený strom.
Několika málo vyvoleným jedincům je šťastným rozdáním karet osudu dáno, a … Pokračujte »
Na pstruhové stezce
Vše začalo příchodem jara. Sníh škaredé zimy se rozplynul a otravné mrazy odezněly. Dny se konečně prodloužily a oteplily. Na trávnících vyrašily sněženky, krok za nimi podběl, sedmikrásky a na stromech vypučelo první listí. Až přišel 16. duben. Pstruhové zahájení. Den, kdy pro mě začíná čarokrásné jaro. Povel, po němž jsem se ocitl na cestách za vůní a krásou českých řek i zapomenutých potoků. Den, kdy jsem se ocitl na lovu. Na pstruhové stezce!
Za kterým z kamenů bude? A pokud tam bude, čím ho zaujmu?
Pstruh obecný, forma potoční. Nejkrásnější ryba našich pstruhových vod.
Náročný terén horské řeky ve … Pokračujte »
Deník šíleného rybáře ze štičího ostrova v Baltském moři – 8. a 9.
Balení je peklo. Pro mě určitě. Nemám totiž na balení talent!
Jak se moje neschopnost řádně zabalit cestovní tašku projevuje? Například takhle: Přestože se po ubytování na pokoji zbavím některých věcí, snadno a s lehkostí zabalených a přivezených v tašce, při balení té samé tašky na cestu zpět ji nikdy nezapnu. Jako bych věcí nazpět vezl mnohem víc než tam. Což objektivně vzato nevezu. A proto tomu nerozumím…
Anebo takové hlavolamy jako třeba složit do malého placatého pouzdra neskladný plástěnkový komplet. Vážně jsem ho přivezl v tomhle kondomu? Zíral jsem na kalhoty i bundu a neuměl si představit, že se do … Pokračujte »
Deník šíleného rybáře ze štičího ostrova v Baltském moři – 7.
V 6.10 mě probudil bláznivý kokrháč, abych se z okna podíval na zase jiné ráno. Tentokrát mírně deštivé a znovu velmi větrné. Silný vítr dorazil už v noci, kdy mě několikrát probudilo jeho lomcování se stožárem u domu Christel a Magnusse, ne kterém vlaje švédská vlajka.
Moje ráno pak mělo klasický průběh. Umíchal jsem si vajíčka, tentokrát na sádle, abych měl v jídelníčku nějakou změnu, a navíc s rozdrzcenými stroužky česneku, abych zabil nachlazení. Cítil jsem v nose, jak si rýma protahuje záda a chtěla by se proskočit, což jsem nechtěl připustit…
Potom jsem sešel do chatky u mola u moře, … Pokračujte »
Deník šíleného rybáře ze štičího ostrova v Baltském moři – 6.
Ráno jsem vylezl z postele za pět minut šest, jelikož mě probudilo kokrhání kohouta. Až do dnešního rána jsem netušil, že ostrov se probouzí s kohoutem. Neměl jsem o něm ani tušení, přestože tady spím slabě a vstávám brzy. Že se na ostrově pasou krávy a koně, to nelze přehlédnout. Že tady štěkají Magnussovi lovečtí psi, to nelze přeslechnout. Ale že někde tady na Magnussově farmě hrabou i slepice?
V každém případě díky kokrháčovi jsem viděl víc než kluci, které uřvaný král slepic neprobudil. Totiž nejkrásnější ráno našeho pobytu. Východ slunce, který rozzářil východní obzor postupně několika odstíny žluté, od … Pokračujte »
Deník šíleného rybáře ze štičího ostrova v Baltském moři – 5.
Po předchozích ránech, rozsvícených sluncem, jsme na našem štičím ostrově v Baltském moři vstali do mírného deště a dosud nejslinějšího větru. Severního.
U snídaně v šeru kuchyně, k níž jsem si umíchal vajíčka a ukrojil krajíc z tvrdnoucího bochníku chleba, jsem se díval na hrušeň za oknem. Vítr mlátil jejími větvemi, jako by je chtěl všechny ulámat, a občas shodil nějakou hrušku do trávy. Jednu, druhou, desátou…
Přemýšlel jsem, jestli se mi chce do takového počasí vystrčit nos. Jestli se mi chce vyjet na moře, kde nás bude čekat boj s velkými vlnami. A navíc s deštěm.
Přesně takové počasí na rybách … Pokračujte »
Deník šíleného rybáře ze štičího ostrova v Baltském moři – 4.
Stejně jako předešlé noci i tuto jsem spal velmi málo, slabě a trhaně. A stejně jako předešlého rána i dnes vyšlo po čtvrt na sedm ráno slunce. Stejně jako předešlého rána jsem vyšel s Pentaxem na východní břeh našeho ostrova a stejně jako předešlého rána jsem tuto podívanou fotil. Jen jinak. Jiným způsobem a jinou optikou, abych pořídil jiné snímky. Slunce bylo velké, větší než předchozího dne, přesto zářilo méně. Jako kdyby chtělo, abych pořídil jiné snímky bez větší námahy.
Po zachycení východu slunce Pentaxem jsem se pozdravil s Christel, která byla také brzy ráno venku. Bez fotoaparátu. Proč právě … Pokračujte »
Deník šíleného rybáře ze štičího ostrova v Baltském moři – 3.
V noci na dnešek se mi špatně spalo. Nemohl jsem pořádně zabrat. Převaloval jsem se z jednoho boku na druhý bok a z druhého boku zase na břicho, ale usnout a celistvě spát se mi nepodařilo. Snad proto, že kolem mě bylo až příliš rušivých zvuků.
A tak jsem byl vzhůru brzy. Uvařil jsem si kafe a k němu přikusoval máslové sušenky, když jsem si za oknem všiml, že na východním obzoru se klube krásný den. Nechal jsem tedy rozpitou kávu na stole a vyšel na pobřeží fotografovat východ slunce. Je to moment, který se neopakuje každý den. Okamžik, který … Pokračujte »
Deník šíleného rybáře ze štičího ostrova v Baltském moři – 2.
Protože v půl osmé ráno kluci ještě spali, rozhodl jsem se vyběhnout z naší chaty ven. Totiž jít si zaběhat do lesa na ostrově. Jenomže…
U jedné z pěšin v lese jsem zahlédl hřib. A za ním další. A pak další… A tak jsem na chatu přinesl několik hub. Kohy je odpoledne nakrájel do bramboračky, která se později ukázala jedním z mála silných momentů dne. Protože rybářsky se nám příliš nedařilo. S Honzou ve člunu jsme za celý den sice chytli osmnáct štik, avšak čekali jsme jich víc. A také větší ryby. Největší dvě zubaté dne měřily „jen“ sedmdesát centimetrů. … Pokračujte »
Deník šíleného rybáře ze štičího ostrova v Baltském moři – 1.
A tak jsme dorazili na ostrov… Konečně! Po dlouhé cestě autem i trajektem. Naše pětadvacetihodinová štreka za rybářskými zážitky ve Skandinávii byla tentokrát nevšední.
Nejprve jsme se výrazně zdrželi v zácpě na dálnici na Berlín. Abychom vzápětí přišli o další půlhodinu z časové rezervy, kterou jsme měli do odjezdu trajektu. Druhé zdržení zapříčinilo zmatené navigování aplikace Waze cestou do Rostocku, po němž se naše časová rezerva téměř rozplynula.
Bloudili jsme na severu Německa po okrskových cestách mezi vesnicemi a polnostmi za tmy, zatímco se nás odtud snažily vysvobodit hned tři mapové aplikace. K trajektu jsme nakonec přijeli tak tak. V nádrži dodávky … Pokračujte »