Už za několik týdnů se Daleký sever promění v dějiště mých dalších Štičích her. Výsledek turnaje je vždycky nejistý, protože nezáleží jen na schopnostech trenéra a kvalitě týmu, nýbrž i na dalších okolnostech, jakými jsou například aktuální počasí či stav vody.

Avšak dobře sestavený výběr nástrah má mnohem větší šanci zabojovat o medaile než tým, jehož nominaci trenér podcenil.

Na konci března jsem oznámil první část nominace. Nyní mohu odtajnit zbývající borce, kteří odcestují s reprezentačním týmem za obhajobou zlata z posledních Štičích her.   

Invincible Floating 18 cm (klub: Nils Master)

Urostlý severský dřevotluk, vysochaný z abachového dřeva a odkojený jedním z nejslavnějších klubů přívlačové … Pokračujte »

Už za několik týdnů povedu reprezentační výběr svých přívlačových nástrah na Daleký sever, kde se zúčastníme mých dalších soukromých Štičích her.

V širším kádru pro letošní ročník jsou jak osvědčení borci a hvězdy minulých let, tak úplní nováčci, kteří reprezentační pozvánku obdrželi vůbec poprvé. Nástrahy jsem přitom povolal jak z několika špičkových klubů, tak z klubů prozatím méně známých.

Které z nástrah se letos představí v mých reprezentačních barvách na Štičích hrách na Dalekém severu?

Opory týmu:

Slider 10 cm (mateřský klub: Salmo)

Hlavní hvězda posledních Štičích her na Dalekém severu, která schytala nejvíce kousavých ataků a nasbírala nejvíce severských bodů.

Floutek Slajďák, jak mu v týmu říkáme, … Pokračujte »

O moderním lovu dravých ryb na umělé nástrahy napsal dvě knihy. Přívlač na mimopstruhových vodách (Fraus, 2004) potěšila před osmnácti lety pět a půl tisíce čtenářů, aby se o pár let později, již jako beznadějně vyprodaná, prodávala v aukcích za pětinásobek původní ceny.

Ještě lepší osud možná čeká zcela mimořádnou Knihu přívlače (Mladá fronta/Albatros, 2021), kterou mnozí rybáři označují za bibli moderního lovu dravých ryb. I proto je o ni mezi tichými blázny velký zájem a více než třísetstránková kniha se pouhých deset měsíců po svém vydání na jaře loňského roku dočkala dotisku.

Autorem obou bestsellerů o přívlači je jedna z žijících … Pokračujte »

Představte si malý rybářský obchod a v něm vitrínu s nástrahami k přívlači, mimo jiné s woblery. Protože se jedná o kamennou prodejnu zaměřenou hlavně na lov kaprů v malém městě, ve vitríně visí jen jedenadvacet woblerů. Dva z nich jsou klasické, tedy nezvukové. Zbývající drtivá většina, a to hned od sedmi různých firem, jsou woblery zvukové. Jako kdyby platilo pravidlo: Kdo pod hladinou nechřestí, nechytá. Přitom je to nesmysl!

Ještě v polovině 90. let byly zvukové woblery jen řídkým doplňkem k woblerům klasickým, vyráběným v té době hlavně v Evropě, a to z balzy, plastu a tvrzených hmot.

Modelové řady se zvukem byly u tehdejšího světového lídra, finské Rapaly, v absolutní … Pokračujte »

Okoun je dravcem, o kterém se napsalo, píše a bude se psát nejvíc. Celé seriály o něm vznikly, které nikdy nezačaly nudit, a dokonce i objemné knihy. No pochopitelně, protože z naší velké dravé pětky (štika, candát, sumec, bolen, okoun) byl a zůstává nejrozšířenější. A pro svůj skupinový způsob života a velmi chutné maso i nejoblíbenější a nejlovenější dravou rybou.

Každý z nás má proto z  lovu okounů porci svých vlastních zkušeností, které může předávat ostatním. Své zkušenosti nebudu rozvádět do obsáhlého seriálu, na něj mé časové kapacity nestačí. Učiním z nich jednoduše praktický výtah, který odprezentuji pouze na několika málo stranách. Snad … Pokračujte »

Řeka není rybník. Řeka není ani Velký rybník. Je to živá paměť krajiny, která je však v přítomnosti nestálá. Druhou výzvou v rámci mého sezónního projektu Univerzální rybář se stala jihočeská Lužnice. Na ní jsem v minulosti již rybařil, ovšem jen párkrát a vždy jen na dolním toku – na jedničce nebo dvojce. Tentokrát jsem si vybral revír uprostřed celého toku, tedy šestku. Řeku tloušťové povahy, na které jsem nikdy nechytal. Podařilo se mi zde během sedmi dní ulovit všechny rybí druhy nad dvacet centimetrů, které se zde vyskytují?

Na Lužnici jsem přijel právě v den zahájení olympijských her v Riu. Hladina řeky byla mírně … Pokračujte »

Do hlavní části letošní rybářské sezony v Česku jsem vstoupil natěšený jako prvnička. Plný ideálů a romantických představ. Snů o velkých rybách a zlepšujícím se zarybnění svazových vod, jako bych v posledních patnácti letech rybařil všude možně, jen ne právě na českých svazovkách.

No, s těmi romantickými představami pochopitelně maličko přeháním, nicméně těšení se na čas strávený s pruty u vody bylo značné. A snad i proto jsem si pro sezonu vytyčil několik ambiciózních cílů.

Největším z nich byl a zůstává tento: – ulovit na několika vybraných svazových revírech v Čechách všechny druhy ryb, které se pod zdejší hladinou vyskytují, přičemž se dorůstají alespoň dvaceti centimetrů délky. Například … Pokračujte »

Jako všechny předešlé roky také letos se ve velkém katalogu značky JENZI objevila celá řada novinek, které rozhodně stojí za pozornost. Na více než 460 stranách jsem jich letos napočítal přes třicet, z nich se mým smyslům nejvíce líbily následující.

BLACK SLASH / Pro Spin

Tak tohle je nejlepší přívlačový prut, jaký kdy německá firma JENZI ve své více než třicetileté historii uvedla na trh. Naprosto vážně! Teď už souhlasím s kolegy rybáři, kteří právě tohle prohlásili přede mnou.

BLACK SLASH / Pro Spin – extrémně lehký, rychlý a citlivý přívlačový prut s duší

Jakmile jsem se Black Slashe dotknul (děkuji Janu Markovi, … Pokračujte »

Štika je od pohledu super predátor. Ať už si ji budeš prohlížet z jakéhokoliv úhlu, nakonec ji vždycky pochválíš. Pokaždé si řekneš, že je dokonalá. Výjimečná. Maskovacími mimikrami, které z ní činí ducha podvodních džunglí; šípovitým tvarem těla, určeným k bleskovému výpadu na kořist; nebo zuby, kterými vynáší rychlé rozsudky smrti. Štika je prostě dokonalý lovec, výjimečný sladkovodní zabiják. Přesto rok co rok…

Predátorovi v patách aneb Dny úsilí

Věděl jsem o ní. Svými mocnářskými manýry, nad nimiž ze všeho nejvíc čněl despotismus, se nijak netajila. Na koho ukázala, toho měla. Kde? V hubě! Dostala ho, i kdyby se měla na hladině třeba třikrát otočit. Pod … Pokračujte »

Podle nepsaných zákonů přírody, alespoň jak my, rybáři, je chápeme, je život pod hladinou prostý. Dravé ryby žerou jiné ryby a jiné ryby žerou všechno ostatní. Vysávají larvy hmyzu z bahna, sezobávají mrtvý hmyz z hladiny a tak. Živí se, jak to jen jde.

Protože ale život je prevít, složitý a sotva kdy předvídatelný, na prostotu přírodních zákonů často nebere zřetel. A díky tomuto jeho přístupu pak můžeme stále žasnout…

V pátek před půlnocí na koncertu Divokýho Billa v amfíku pod loketským hradem, v sobotu před úsvitem, tedy jen o pár hodin později, už docela jinde. Zhruba o čtyřicet kilometrů dál – na Jesenici u … Pokračujte »