Neběhám proto, abych byl dobrý. Natož abych dobýval závodní vavříny. Běhám jen pro svoji radost. Přesto si občas, podle chuti a časových možností, zpestřím běžecký rok zajímavým závodem. Na pět či deset kilometrů. Na bednu přitom nemyslím. Vavříny patří po zásluze jiným. Mnohem pracovitějším než jsem já.

Před závodem mívám jen jediný cíl. Doběhnout do cíle závodu s pocitem, že jsem to dal, jak se říká. Že jsem výzvu solidně zvládl. Že jsem výzvu solidně zvládl. Že jsem tváří v tvář tíži okamžiku obstál.

A nejinak tomu bylo i v případě mezinárodního závodu Valdštejnova 10 v Chebu.Na desetikilometrovou trať, která … Pokračujte »

Lidé běhají z různých důvodů. Někteří proto, aby zhubli. Další proto, aby nepřibrali, když už zhubli. Pro některé se venkovní běh stal smyslem života. Opravdovou vášní, kterou si nedokáží odepřít. A pro jiné naopak suchou tréninkovou povinností. Někteří běží, když mají za zády policii, a další, když dohánějí vlak.

Nakonec pak existuje početná skupina běžců, kteří běhají kvůli aktivnímu pobytu v přírodě a s ním spojeným pocitům. Vesměs dobrým pocitům. Běháním si například čistí hlavu od nánosů všedních dnů. A zatímco se úměrně zvolenému tempu zrychluje jejich dech, před nimi se vynořují třeba sny, myšlenky i cíle. … Pokračujte »

Zajímavé, říkám si nad miskou kešu, která mi dělá společnost při psaní tohoto blogu. Zjistil jsem totiž, že i čas strávený na špatné cestě může být zdrojem radosti a lahodného opojení. Že může slastně chutnat, třeba jako chlazený meloun v létě, a že může člověka docela dobře bavit. I když ví, že se vydal po špatné cestě…

Zatímco si Česko připomínalo 25. výročí takzvané sametové revoluce, která pootočila kormidlem dějin této malé země, a řemeslníci na historickém náměstí v Chebu stavěli stánky a ledové kluziště pro blížící se vánoční trhy, dost sobecky jsem řešil banální otázku.

„Kam teď budu chodit běhat?“ … Pokračujte »