Já a moje ještěrka


Datum publikace: 20-06-2018, 20:27 v Pěna všedních dnů.

Před pár dny, zrovinka na zahájení sezóny dravců, jsem na své lodi objevil němého pasažéra. Vlastně se mi ukázal sám. Sotva jsem vyskládal rybářskou bagáž na příď pramice a tu pak odstrčil od břehu, vykoukl zvědavě zpod podlážky.

Hlavu na mě vystrčila ještěrka. Opatrně, jako by se chtěla podívat, kdo jí krade ten bezva bejvák.

“Štírko jedna,” přiblížil jsem se k ní s náležitou opatrností. “Co tady děláš? Tohle je moje loď. Hybaj na břeh. Někam pod kámen nebo pod kořeny. Tahle loď právě vyplouvá na širý moře, rozumíš?”

Použil jsem slova širý moře, protože přehrada Skalka by jí tak velká jistě připadala, kdyby ji měla možnost pořádně vidět. Přesto mi nerozuměla. Anebo nechtěla rozumět tomu, co všechno je před ní. Zatáhla se kamsi pod podlážku, aby mi tím dala najevo, že se klidně mohu opřít do vesel.

Zvedl jsem proto těžkou podlážku na zádi a pokusil se ještěrku chytit. Ale marně. Hbitě mi utekla pod druhou podlážku. A tak jsem zvedl také ji a znovu se pokusil toho němého pasažéra chytit a vysadit ho na břehu. Avšak opět marně. Ještěrka se chytit nedala. Rozhodla se zůstat se mnou na jedné lodi. A přestože nemohla tušit, co je před námi a jaké vlny nás na cestě za rybami čekají, rozhodla se vyplout na té mé plechové bárce na širý moře.

Na ryby teď jezdím s ní. S ještěrkou, která nemíní opustit moji pramici. Možná bych jí mohl dát jméno…

Když jsem se následujícího večera vrátil, abych znovu vyrazil po stopách candátů a štik, vyhřívala se na zadní sedačce. Překvapila mě tím. Čekal jsem totiž, že po předchozí večerní vyjížďce z mé lodi dávno utekla, ale… Ona neutekla. Zůstala. A tak se ji už nesnažím chytit a vysadit na břeh. Nezvedám kvůli ní dřevěné podlážky a nepřekládám bagáž. Prostě spolu vyrážíme na ryby.

Zatímco já vesluju, ještěrka se vyhřívá na zadní dřevěné sedačce a nespouští ze mě očí. Jindy mi ale vyleze na batoh s foto technikou a tváří se, jako by mě chtěla vyfotit. A jindy se dívá, jak bičuju vodu neustálým nahazováním, z mezery mezi latěmi podlážky. Tam se vždycky najde loužička vody.

A tak si spolu rybaříme a jsme taková němá dvojka. Asi jako když člověka doprovází pes. On vás nespouští ze zřetele a vy na něj občas promluvíte.

Možná bych jí zítra večer mohl přinést něco na zub. Mouchu, anebo nějakou jinou baštu. Aby věděla, že na té mé bárce je vítaná. Že se mě nemusí bát a že jí nevysadím na břeh, když na něj nechce vylézt ona sama. Anebo bych měl konečně chytit pořádnou šitku, aby z toho širýho moře aspoň něco viděla…

Václav Fikar

 

 




2 thoughts on “Já a moje ještěrka

  1. Zdá se, že ve vaší loďce se objevila jako metafora indiánské karty. Ještěrka je symbolem snění a přišla vás probudit. Opustila klid svojí skrýše, aby vám řekla, že je na čase naslouchat vašim snům a jejich symbolům.

    • Děkuji moc, Sabino, za Váš komentář. Přiznávám, že o takové symbolice jsem neměl ani tušení. Spíš si myslím, že se jí v mé lodi líbí. Že na ní má optimální klima pro vegetování… 🙂

Komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..



NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY:

Skladba týdne

Hudba je lék. Hudba je droga. Hudba je rozkoš. Hudba je vzduch, který dýcháme. Hudba je moře. Hudba je boží dar....

Valdštejnova desítka už za 40 dnů. Budu znovu na startu

Na konec přece jenom! Po dvou letech se vracím na start mezinárodního běžeckého závodu Valdštejnova desítka, který letos startuje v sobotu...

Zahájení na mělčinách. Devět nástrah pro zajímavý start sezóny

Pro rybáře v Česku není většího svátku než 16. června – zahájení sezóny lovu dravých ryb na vodách Českého rybářského svazu a...

Drahoušek na česneku vyjde 2. prosince

Nakladatelství Pointa ze skupiny Albatros Media oznámilo, kdy vyjde má kniha Drahoušek na česneku, v níž na čtenáře čeká celkem osmnáct...

Pevnost Boyard v Chebu a Karel IV. ve Varech

Velmi úspěšným byl 1. ročník týmové soutěže Chebská pevnost Boyard, inspirované slavnou televizní show. Do soutěže v historické části města, kterou...

Top