Bývala na Ohři tůň, která měla parametry dvanáct metrů
širokého, ovšem velmi krátkého slepého ramene, v němž nebylo snadné chytat.

Když řekou cválala velká voda po deštích, nikdy nenechala rameno
bez povšimnutí. Vždy do něj nahlédla. Zachycovala se v něm a zpomalovala.
Zvedala se tam a vířila jako ve sklenici, do které člověk napouští vodu
z kohoutku.

Když se ale po pár dnech řeka zklidnila a takříkajíc si
začala sedat, nacházely si cestu do tůně vyhladovělé skupinky kaprů i cejnů,
plotic i tloušťů. A za nimi se někdy připlížily i štiky. Tehdy zkrátka přitahovala
všechny ryby z širokého říčního okolí. Všechny dobře věděly, že na dně
tůně bude potravy … Pokračujte »