Stovky lidí v kostelech o páteční noci. A stovky lidí na Dni Cyklostezky Ohře. Přitažlivých akcí kolem úplňkové noci bylo všude habaděj. Těžko nějakou upřednostnit. Nakonec jsem si ze všech zajímavých vybral dvě v Karlovarském kraji. Konkrétně Noc kostelů v Chebu, která nabídla bohatý kulturní program, a hned poté cyklistický Den Cyklostezky Ohře.

První ze zmíněných akcí potěšila moji kulturní duši, druhá pak duši sportovce. Obě dohromady pak duši požitkáře, který s Pentaxem na krku zachycoval střípky a okamžiky …

Noc kostelů

Noc kostelů v Chebu začala ještě za světla. Uvedená každoroční akce veřejnosti zpřístupnila pět místních kostelů, dále například … Pokračujte »

Česko, Finsko, Švédsko, Německo, Polsko, Skotsko, Irsko, Wales… Lidé v těchto zemích tak toužebně vyhlížejí jeho návrat, jako by v celém dlouhém roce nebylo důležitější události. Až se ho nakonec dočkají a jeho návrat bujaře oslaví. A ať již magické noci z 30. dubna na 1. května říkají Beltine, Filipojakubská noc nebo Pálení čarodějnic, lidé slaví jedno – příchod jara.

Ano, pivo teče proudem a ohně hoří na počest návratu nejkrásnějšího období roku. Vskutku! Během pouhých pěti týdnů na přelomu dubna a května projde Evropa tak ohromující změnou, až to malému člověku bere dech. Fantastickou proměnou, která každého ohromí. A na kterou … Pokračujte »

Tak dlouho jsme tenhle výšlap za zlatavým východem slunce plánovali, až ze stromů opadalo listí a krajinu si převzala letošní zima. Na vrchol Hromové hory jsme tak vystoupali až v den, kdy se poprvé mrazivě připomněla.

Jářku, to se událo tak…

Obraz 1: Vzhůru na Hromovou horu

Kapela Sto zvířat, toho podzimu na turné nazvaném „25 let Tour“, zrovna nikde nehrála. Zvířata si dala před další šňůrou koncertů relaxační pauzu nebo tak něco, a tak mohl Jirka vyměnit saxofon za trekové boty a jekot zvířecích fanoušků za ticho přírody.

A protože ani já nikde nerajzoval, po Bavorsku ani Švábsku, těšil jsem se, jak Pentaxem zachytím … Pokračujte »

Prosluněné lesní mýtiny, mechy, borůvčí, smrčky, spadané jehličí… Kdykoliv vstoupím do lesa, jako bych se stal svobodnějším. A šťastnějším. Ať již mám zrcadlovku na krku nebo ne, rozhlížím se kolem sebe a nasycený naplňující lehkostí si říkám: Jo, tak tady jsem doma. Takhle voní můj domov, který bych neměnil.

Les je pro mě jedním z voňavých pokojů domova. Prastarou hodnotou, která se nedá ničím nahradit. Žádnými penězi, prostě ničím.

Za symbol lesa přitom považuji houby, bez kterých by nebyl úplný (alespoň tedy v mých očích). Rád je v lese cítím, moc rád je v lese vidím a vůbec ze všeho nejraději … Pokračujte »

Modrá je dobrá, už je to tak, zpívá skupina Žlutý pes.

Souhlasím, vždyť je to tak. Doplňuji ale, že stejně dobré jsou i zelená a žlutá. Jo, je to tak! Konkrétně žlutá je dobrá, protože je veselá, teplá, pozitivní a vůbec… Protože zkrátka přináší jasné světlo do krajiny! Po bezbarvých zimních a předjarních měsících, k nimž se vážou studené, neřkuli ponuré barvy, je žlutá jedním ze synonym rozkvetlého života. Ano právě tak ji vnímám.

Česko momentálně žlutou září. Pole od Aše až po Břeclav se žlutí rozkvetlou řepkou olejkou, jejíž aktuální slunečná barva, vklíněná mezi zelené pastviny a lesy, činí z … Pokračujte »

Je sobota 25. dubna a já se vracím z Moravy zpět na západ Čech. Během pětihodinové cesty autem přitom míjím krajinu, ve které právě vrcholí jedna z největších revolucí, jakou si jen člověk dokáže představit. Jedna z nejpozoruhodnějších revolucí, které je příroda vůbec schopna!

Zimou prošedivělá, na kost seschlá a barev zbavená krajina se totiž rychle probouzí. A ať už se rozespalá posadila před zrcadlo nebo ne, líčí se, jak nejlépe dovede. Bílá, žlutá, růžová, fialová, červená, modrá, čerstvá jarní zelená… Pozitivně působícími barvami nešetří, nanáší je na sebe po kilech a rychle. A díky tomu se cestou domů kochám. … Pokračujte »

Bim bam, bim bam…Krátce po 17. hodině se pěší zónou v centru bavorského Hofu rozléhají bronzové tóny kostelního zvonu. Jejich hlubokému hlasu nerozumím, zdá se mi však, jako by chtěly zpomalit hemžení na rušné ulici. Jako by shora brumlaly: „Lidi, klídek… Pohoda, pohoda.“

Jenže lidé je téměř nevnímají. Rozličné vůně a chutě a vůbec zboží na  vánočním tržišti totiž mají přednost. Druhou adventní neděli žije Hof vánočními trhy, zdejší Hofer Weihnachtswelt 2014 jsou v plném proudu. Potrvají měsíc – do 22. prosince.

Proplétám se mezi stovkami nakupujících a u stánků zhluboka nasávám vůně pečených kaštanů, horkého punče, sladké štoly, grilovaných bratwurstů … Pokračujte »

Milovat říjen není těžké. Vlastně je to snadné, protože jedině tento měsíc umí obarvit koruny listnatých stromů barvami, které od pohledu hřejí. Od sírově žluté přes šafránovou, sluneční žlutou, žlutooranžovou až třeba po sytě rudou.

Ano, krajina v říjnu vzplane barvami ohně a lidé severní polokoule tak dostanou před zimou vůbec poslední možnost obdivovat zralou krásu přírody, která místy až bere dech. A zvlášť pak, opře-li se do teplých barev říjnového listí slunce. To je potom hřích trávit den jinak než procházkou krajinou, která už nemůže být před zimou hezčí.

Proto mám-li volnou chvíli, jsem v takové dny s foťákem venku. … Pokračujte »

V šesti letech jsem se babího léta bál a nikdo se mi nemůže divit. Moje letní prázdniny byly totiž vedle jiného úzce spajté s drbnami v důchodovém věku. Kdykoliv mě rodiče poslali na malý nákup do Jednoty, jediné prodejny na celé vsi, stál před obchodem hlouček bab v zástěrách. Počet důchodkyň v průběhu dne kolísal zhruba od čtyř do deseti a projít kolem nich dovnitř bylo fakt peklo. Baby drbaly, klevetily a zajímaly se o každého. Ať již v deset dopoledne nebo ve tři odpoledne. I o mě.

„Co jdeš koupit, Vašíku?“ zastavovaly mě drbny, kterých jsem se bál. „Tatínek … Pokračujte »

Benátky. Město, odkud vyplouval Marco Polo, kde maloval Tizian, skládal Vivaldi a Casanova vyhrnoval ženské sukně. Každý rok, vždy deset dnů před Popeleční středou, se v romantických Benátkách koná zřejmě nejslavnější karneval Evropy. Carnevale di Venezia. Barevná přehlídka úžasných masek, obyčejných škrabošek i divadelních představení trvá zhruba dva týdny a každý rok je zasvěcená jinému tématu. Letos fantazii a kráse přírody.

Vidět Benátky a zemřít

Říká se, že Všechny cesty vedou do Říma, a také se říká: Vidět Neapol a zemřít. Itálie se zkrátka ráda prodává a já jí v tom nyní pomohu. Protože jsem Neapol zatím nenavštívil, zcizím jí slogan … Pokračujte »