Milujeme ji všichni, tu uličnici včelku Máju. A taky Vilíka, jejího líného kamaráda a vyhlášeného žrouta pylových knedlíčků. Nebo cilindrového koníka Hopa, který pořád někam hopsá. Anebo svatojánské mušky z Karafiátových Broučků, co svítí lidem na cestu. Neznám dítě, které by nemělo radost, když si Brouček vezme Berušku. A což teprve čestného mravence Ferdu s puntíkatým šátkem kolem krku nebo rozpustilé včelí medvídky Čmeldu a Brumdu. Milovali jsme je, nebo pořád milujeme, nosili jejich trička, penály s jejich obrázky, kupovali si jejich plyšové kopie do postýlek.

Takže… Kterého úchyla napadlo jako prvního, že hmyz bude mluvit lidskou řečí a bude … Pokračujte »