Podzim je obdobím dvou zcela odlišných tváří. Tváří si vzdálených jako den a noc.

Do první z nich jsem zabouchnutý. Miluji ji. Je totiž krásná jako jaro, které nás po vrásčité a šedivé zimě rozesměje barvami života, smyslnými koktejly vůní a veselých zvuků. Je vlídná i klidná zároveň. Září teplými tóny barev, které jako by vymyslelo samo Slunce. Které jako by v půlce září vydalo výnos o konci léta a začátku podzimu. A tím i povinnosti všech bytostí Země složit mu hold.

Uklonit se dozrávajícím jablkům, lesům plných hřibů a křemenáčů, rudým jeřabinám, padajícím kaštanům. Zlatým hřívám javorů a rudým kšticím … Pokračujte »

Milovat říjen není těžké. Vlastně je to snadné, protože jedině tento měsíc umí obarvit koruny listnatých stromů barvami, které od pohledu hřejí. Od sírově žluté přes šafránovou, sluneční žlutou, žlutooranžovou až třeba po sytě rudou.

Ano, krajina v říjnu vzplane barvami ohně a lidé severní polokoule tak dostanou před zimou vůbec poslední možnost obdivovat zralou krásu přírody, která místy až bere dech. A zvlášť pak, opře-li se do teplých barev říjnového listí slunce. To je potom hřích trávit den jinak než procházkou krajinou, která už nemůže být před zimou hezčí.

Proto mám-li volnou chvíli, jsem v takové dny s foťákem venku. … Pokračujte »