Každý se jednou stane starým. Jeden dřív, druhý později, nikdo z nás před stářím neuteče. Já byl pasován na starce ve třiačtyřiceti letech. Před několika týdny – v den oslavy třináctých narozenin mého mladšího syna. Zrovna jsme obědvali a povídali si o kdečem, když mladý oslavenec najednou použil slovo: HOVNO.

Řekl, cituji:

“Tati, stejně je dost depresivní být kuchařem. Protože i když odvedeš nejlepší práci a uvaříš geniální jídlo, nakonec z něj stejně bude hovno. Takže je to vlastně práce na hovno.”

Pravda obsažená v jeho vtipném postřehu mě rozesmála. Vybouchl jsem smíchy, stejně jako má přítelkyně. Přesto… Proti používání slova hovno … Pokračujte »

Jako malý kluk jsem měl mnoho snů, které se týkaly kdečeho a kdekoho. Třeba dlouhovlasé Vlastičky ze školky, která mi jako první ženská na světě ukázala pipinku, když jsme se po obědě převlékali do pyžam. A tak jsem jí ho taky ukázal, aby i ona měla o čem přemýšlet. Byly nám asi čtyři roky a s Vlastičkou jsme se měli rádi… 🙂

Snů jsem měl tenkrát ale mnohem víc. Snil jsem například o ulovení velké štiky, která vládla malému rybníku v naší vesnici a kterou se pár větších kluků snažilo neúspěšně ulovit. Anebo třeba o svých budoucích povoláních. A víte … Pokračujte »

Jako by to bylo nedávno… Na poradě regionálních šéfredaktorů velkého vydavatelství nám nejvyšší šéfredaktor představil Facebook a řekl, že svět se přestěhoval na něj. A že kdo nechce stát mimo hlavní dějinný proud a stranou mimo hlavní komunikační kanál 3. tisíciletí, měl by se tam okamžitě zaregistrovat. Psal se rok 2009 a Facebook právě slavil tři roky od veřejného zpřístupnění.

Nechtěl jsem stát mimo hlavní dějinný proud, ani mimo hlavní komunikační kanál 3. tisíciletí, tím spíš, když jsem si něco takového nemohl vzhledem ke své novinářské profesi dovolit, a tak jsem se půl hodiny po poradě objevil na Facebooku. 🙂 … Pokračujte »

Jestli se nějakému umění budu muset teprve naučit, pak je to shopping. Nakupování. Protože v téhle disciplíně jsem zatím velmi slabý. Jeden z nejslabších, pokud ne vůbec ten nejslabší. 😀 Snad proto, že jsem se narodil ve znamení Vah…

Příklad. Stojíš v oddělení sušenek a v levé ruce držíš Horalku, v pravé Tatranku. Obě lískooříškové, obě mají stejný tvar, obě jsou prakticky za stejnou cenu. Dlouho přemýšlíš, na kterou z nich máš větší chuť. Tohle dilema řešíš dobré dvě minuty. Až se nakonec pro jednu rozhodneš a hodíš ji do košíku.

Jenomže…

Na cestě k dalšímu regálu ti dojde, že Tatranka ti … Pokračujte »

Zeptala se na datum narození, aby prý mohla osud správně vykládat, a pak mě vybídla, ať si vyberu devět karet. Přede mnou jich ležela dlouhá řada, nevím kolik. Všechny hřbetem vzhůru, aby budoucnost nemohla být ošizena. Na moment jsem si připadal, jako bych nasedl do Stroje času a s ním se chystal odletět do blízké budoucnosti… 🙂

Ano, snad proto, že jsem zvědavý rošťák, který se občas rád pobaví trochou toho neškodného mystéria a tajemna, jsem se setkal se známou kartářkou. Když už nám začíná nový rok… 🙂

Madam si na mě udělala čas hned po jednom známém hokejistovi a ještě … Pokračujte »

Když jako chlap začínáš ve 43 letech nový život, je to záhul. Nejvíc pak asi stěhování do nového bytu. Ještě na staré adrese roztřídit milion věcí, protože během let jsi jich tolik nashromáždil, vyházet zbytečnosti, zabalit, zorganizovat, snést, převést, vytahat, vyskládat… Než se objevíš na nové adrese, jako bys prošel peklem! 🙂 Tuhle příšernou fázi uzavřeš tím, že za rozjeté kamarády, kteří ti se stěhováním pomáhali, zaplatíš útratu v hospodě – přes šestnáct stovek.

Vlastně… Šestnácti stovkami, které skončí v kasírce vrchního, všechno teprve začíná… 🙂

Od svých devatenácti let jsem se stěhoval už osmkrát, takže na přesun z bytu do bytu – … Pokračujte »

Běhání bez špuntů v uších si dnes už neumím představit, protože běhání se špunty v uších je prostě žůžo. Žůžo labůžo. S mobilem v běžeckém pouzdru na paži, se sluchátky vraženými v uších a rockovou muzikou v hlavě totiž polykám kilometr za kilometrem, aniž bych vnímal vzdálenost, únavu, natažený lýtkový sval nebo širší okolí. Miluju technologie 3. tisíciletí. Eluveitie, Sto zvířat, Divokej Bill, In Flames, Falkenbach, Neil Young, Wohnout, Jimi Hendrix… Jejich songy mi ulehčují běh, ať už běžím v jakémkoliv počasí po jakékoliv cestě. Po cyklostezce, mezi poli, podél řeky, lesem. Zkrátka se sluchátky v uších mi cesta … Pokračujte »

Když jsem se večer před pěti týdny přihlašoval ke svému facebookovému účtu, Facebook mě zastavil. Překvapil mě oznámením o podezření, že můj účet byl zřejmě zneužitý někým cizím.

Podle Facebooku se k mému účtu přihlásil kdosi v Rusku, v jedné ze zemí neomezených možností. A jestli prý jsem se dopoledne v devět hodin přihlašoval ke svému účtu z Ruska já. A pokud jsem se ke svému účtu odtamtud nepřihlašoval, pak se mi do něj naboural neznámý vetřelec. A že mi Fb pomůže s novým nastavením hesla a vůbec všeho, aby můj účet ochránil před dalšími útoky. Aby ochránil, co se ochránit … Pokračujte »

Vše, co se kolem nás děje, prý má svůj důvod. Hlubší důvod. A také určitelnou příčinu. Já tomuto vyššímu poznání poněkud banálně říkám, že některé věci se prostě musejí stát. A asi to tak skutečně je, protože jinak bychom se neobjevovali v určitých chvílích na určitých místech, abychom se v kulisách těchto míst ocitali v hlavních rolích původně nezamýšlených, zcela neplánovaných událostí.

Tak jo…

Protože jsem ho už deset dnů neměl v ruce, vypravil jsem se v sobotu vpodvečer k řece. Kašel nekašel, zvýšenka nezvýšenka. Po tolika dnech jsem měl pořádný absťák a potřeboval jsem si konečně nahodit. A možná … Pokračujte »

Být tátou není těžké. Být pracujícím tátou, bezchybně pečujícím o roztržitého syna, už ale těžké je. Tedy jste-li pracovně vytížený tak, že vám práce ubírá velkou část z kapacity paměťové karty v hlavě, a přitom vám na výchově syna velmi záleží. Nepozorný táta totiž při nejlepší vůli není tátou bezchybným. A vychovat z roztržitého syna zodpovědného chlapa se mu možná nikdy nepodaří. Nebo ano?

Pondělí

První den našeho několikadenního samotářského soužití začal v půl sedmé ráno běžnou přípravou do školy. Kuchyně, koupelna, oblékání. Synovu ranní činnost jsem vahou rodičovské autority usměrňoval jen minimálně. Věřím totiž, že liberálním přístupem utužuji vzájemné pouto partnerské rovnováhy a chlapského … Pokračujte »