Dost možná máte stejnou zkušenost. V diskontu se natáhnete po mikrotenovém sáčku, abyste do něj vložili hrozen vína nebo konrbagetu. Jenomže sáček má chybu. Ne a ne se do něj dostat. Jako by to ani nebyl sáček. Tam, kudy chcete vložit zboží, mnete prsty, šustíte, foukáte. Jako zběsilí. Ale veškeré úsilí, alespoň při obvyklé motorické nedokonalosti mužů, je k ničemu. Okraje sáčku drží při sobě jako svařené.

A tak logicky zaklejete: To je peklo!

Máte pravdu. Je to peklo! Peklo, které je přítomné všude kolem nás a prakticky denně se nás dotýká. V podobách, které jsou velmi vzdálené těm Faustovským. A zcela … Pokračujte »

Mezinárodní den žen. Zkráceně MDŽ, jak jsme se naučili krátit v dobách rudého temna. Svátek, kterému v nesvobodných časech před listopadem 1989 patřilo výsostné místo v československém kalendáři. A který 8. března slavilo devět z deseti mužů.

Mnozí z nich rádi. Plánované oslavy MDŽ totiž byly příležitostí, jak zcela legitimně, bez zbytečných výmluv a falešných alibi, strávit večer mimo domov. Tedy nikoliv u vína s vlastní manželkou či přítelkyní, ale s kolegy a kamarády v hospodě. Protože Mezinárodní den žen se musel jaksepatří zapít. Po chlapsku.

Další ho slavili méně bujaře. Svátek žen si připomínali spíše střídmě, vnímali ho jako povinnost vnucenou okolím. Společenský … Pokračujte »

Vánoce by měly být křesťanským svátkem klidu a rozjímání, který stmeluje rodinu a zlepšuje vztahy mezi lidmi, byť třeba jen na pár dní. Svátkem, jenž rozzáří dětem oči a dospělé vrátí do chvil, kdy také jim zářily oči. Anebo kdy jim bylo krásně a jen tak si příjemně pluli.

Jenomže pravý opak je často pravdou. Tradiční Vánoce zmutovaly v ukřičený kolotoč front, všudypřítomných mačkanic, nervozity a časové tísně, kdy jde s trochou nadsázky o jediné. O přežití.

Abych tedy letošní Vánoce přežil a zároveň nemrhal svým časem v chaosu předvánočního shonu, připravil jsem si v dostatečném předstihu plán hodný velkého stratéga … Pokračujte »

Na nedávném dětském sportovním dni, plném hlasitého skandování, jsem si nemohl nevzpomenout na vlastní účast v podobných sportovních kláních. Tváří v tvář fandícím dětem se mi vybavily hned tři roky letního „táborování“ v Bečově nad Teplou. Ve vile Komtesa, která byla postavena roku 1928 komtesou Eleonorou Camillou Marií Henriette Beaufort-Spontin ve stylu alpské architektury. Jako její letní sídlo.

V 80. letech minulého století ale Komtesa nebyla letním sídlem ani Beaufort-Spontinů, dokonce ani Lobkowiczů, kteří ji získali během 2. světové války, nýbrž odborářů. A tím také jejich dětí. Časy už byly takové a rekreační středisko Komtesa žilo bílými nátělníky, červenými trenýrkami … Pokračujte »

Moje teta Marcela je kanón. Neumí se sice oblékat, za to však v kuchyni dosahuje výsledků přesahujících hranice našeho kraje. Ba přímo celé naší země. Ano, s vařečkou u sporáku je moje teta king. Na pánvi a v hrncích klohní kulinářská díla světové úrovně.

První z jejích parádních disciplín jsou palačinky. Alespoň ona sama je o výjimečném vzhledu svých palačinek přesvědčená. Chválí je, kudy chodí, a zásobuje jimi kolegy, sousedy a příbuzné jako o závod. A především pak mě a moje syny. Ti je sice s mírným odporem občas baští, protože jsou na sladké, avšak mnohem častěji si z nich … Pokračujte »

Každý se jednou stane starým. Jeden dřív, druhý později, nikdo z nás před stářím neuteče. Já byl pasován na starce ve třiačtyřiceti letech. Před několika týdny – v den oslavy třináctých narozenin mého mladšího syna. Zrovna jsme obědvali a povídali si o kdečem, když mladý oslavenec najednou použil slovo: HOVNO.

Řekl, cituji:

„Tati, stejně je dost depresivní být kuchařem. Protože i když odvedeš nejlepší práci a uvaříš geniální jídlo, nakonec z něj stejně bude hovno. Takže je to vlastně práce na hovno.“

Pravda obsažená v jeho vtipném postřehu mě rozesmála. Vybouchl jsem smíchy, stejně jako má přítelkyně. Přesto… Proti používání slova hovno … Pokračujte »

Jako malý kluk jsem měl mnoho snů, které se týkaly kdečeho a kdekoho. Třeba dlouhovlasé Vlastičky ze školky, která mi jako první ženská na světě ukázala pipinku, když jsme se po obědě převlékali do pyžam. A tak jsem jí ho taky ukázal, aby i ona měla o čem přemýšlet. Byly nám asi čtyři roky a s Vlastičkou jsme se měli rádi… 🙂

Snů jsem měl tenkrát ale mnohem víc. Snil jsem například o ulovení velké štiky, která vládla malému rybníku v naší vesnici a kterou se pár větších kluků snažilo neúspěšně ulovit. Anebo třeba o svých budoucích povoláních. A víte … Pokračujte »

Jako by to bylo nedávno… Na poradě regionálních šéfredaktorů velkého vydavatelství nám nejvyšší šéfredaktor představil Facebook a řekl, že svět se přestěhoval na něj. A že kdo nechce stát mimo hlavní dějinný proud a stranou mimo hlavní komunikační kanál 3. tisíciletí, měl by se tam okamžitě zaregistrovat. Psal se rok 2009 a Facebook právě slavil tři roky od veřejného zpřístupnění.

Nechtěl jsem stát mimo hlavní dějinný proud, ani mimo hlavní komunikační kanál 3. tisíciletí, tím spíš, když jsem si něco takového nemohl vzhledem ke své novinářské profesi dovolit, a tak jsem se půl hodiny po poradě objevil na Facebooku. 🙂 … Pokračujte »

Jestli se nějakému umění budu muset teprve naučit, pak je to shopping. Nakupování. Protože v téhle disciplíně jsem zatím velmi slabý. Jeden z nejslabších, pokud ne vůbec ten nejslabší. 😀 Snad proto, že jsem se narodil ve znamení Vah…

Příklad. Stojíš v oddělení sušenek a v levé ruce držíš Horalku, v pravé Tatranku. Obě lískooříškové, obě mají stejný tvar, obě jsou prakticky za stejnou cenu. Dlouho přemýšlíš, na kterou z nich máš větší chuť. Tohle dilema řešíš dobré dvě minuty. Až se nakonec pro jednu rozhodneš a hodíš ji do košíku.

Jenomže…

Na cestě k dalšímu regálu ti dojde, že Tatranka ti … Pokračujte »

Zeptala se na datum narození, aby prý mohla osud správně vykládat, a pak mě vybídla, ať si vyberu devět karet. Přede mnou jich ležela dlouhá řada, nevím kolik. Všechny hřbetem vzhůru, aby budoucnost nemohla být ošizena. Na moment jsem si připadal, jako bych nasedl do Stroje času a s ním se chystal odletět do blízké budoucnosti… 🙂

Ano, snad proto, že jsem zvědavý rošťák, který se občas rád pobaví trochou toho neškodného mystéria a tajemna, jsem se setkal se známou kartářkou. Když už nám začíná nový rok… 🙂

Madam si na mě udělala čas hned po jednom známém hokejistovi a ještě … Pokračujte »