Marná sláva, bez energie nefunguje nic. A nikdo. Bez energie se nerozjede auto, bez ní nepošleme esemesku a bez energie nenapíšu ani tento obyčejný fejeton o člověčí energii. Bez šťávy totiž nefunguje ani člověk. A bez šťávy prohraje zápas i neporazitelný mančaft.Nedávno jsem byl bez energie. Zima ji ze mě vždy vysává a tentokrát jí pomohly i okolnosti, které člověk nemá šanci ovlivnit. Avšak právě v ten moment, kdy jsem byl bez šťávy, jsem byl konfrontovaný s energií, jakou jsem dosud zřejmě nepoznal. Při všech bohatých zkušenostech padesátiletého muže jsem žasl nad její barvou, vůní a silou, které jsem … Pokračujte »

Spisovatel Václav Fikar se vrací pod křídla nejstaršího knižního nakladatelství v České republice. Právě Mladá fronta vydá v závěru roku 2020 jeho sedmou knihu, jejíž obsah obě strany zatím přísně tají. Zveřejní ho až krátce před uvedením knihy na trh. Na podzim letošního roku.

„Půjde o výjimečnou knihu. Troufám si tvrdit, že formou i obsahem bude mimořádná. Nahlíženo nikoliv českým, ale evropským měřítkem,“ slibuje její autor Václav Fikar, který podle vlastních slov pracuje na dvou knihách současně. „Uzavřel jsem se do bubliny, v níž jsem téměř izolovaný od okolního světa. Nikdy předtím jsem netrávil u klávesnice a skicáku tolik času … Pokračujte »

Aktuální číslo rybářského magazínu Kajman, které se dnes objevilo na pultech trafik i ve schránkách předplatitelů, uvádí 1. díl dlouho avizovaného seriálu Václava Fikara „Příběhy z rákosových tůní“. Seriál, na kterém autor pracoval s přestávkami čtyři měsíce, bude v Kajmanovi vycházet minimálně do konce roku 2019.

Aktuální vydání rybářského magazínu Kajman, které právě vychází, přináší úvodní díl seriálu Příběhy z rákosových tůní.

„Mnoho čtenářů rybářských časopisů postřehlo, že jsem se v posledních dvou a půl letech téměř vytratil z jejich stránek. Kdekdo se mě neustále ptal, jestli jsem přestal do rybářských časopisů psát? Nebo kdy si ode mě zase … Pokračujte »

Po předchozích ránech, rozsvícených sluncem, jsme na našem štičím ostrově v Baltském moři vstali do mírného deště a dosud nejslinějšího větru. Severního.

U snídaně v šeru kuchyně, k níž jsem si umíchal vajíčka a ukrojil krajíc z tvrdnoucího bochníku chleba, jsem se díval na hrušeň za oknem. Vítr mlátil jejími větvemi, jako by je chtěl všechny ulámat, a občas shodil nějakou hrušku do trávy. Jednu, druhou, desátou…

Přemýšlel jsem, jestli se mi chce do takového počasí vystrčit nos. Jestli se mi chce vyjet na moře, kde nás bude čekat boj s velkými vlnami. A navíc s deštěm.

Přesně takové počasí na rybách … Pokračujte »

Stejně jako předešlé noci i tuto jsem spal velmi málo, slabě a trhaně. A stejně jako předešlého rána i dnes vyšlo po čtvrt na sedm ráno slunce. Stejně jako předešlého rána jsem vyšel s Pentaxem na východní břeh našeho ostrova a stejně jako předešlého rána jsem tuto podívanou fotil. Jen jinak. Jiným způsobem a jinou optikou, abych pořídil jiné snímky. Slunce bylo velké, větší než předchozího dne, přesto zářilo méně. Jako kdyby chtělo, abych pořídil jiné snímky bez větší námahy.

Po zachycení východu slunce Pentaxem jsem se pozdravil s Christel, která byla také brzy ráno venku. Bez fotoaparátu. Proč právě … Pokračujte »

V noci na dnešek se mi špatně spalo. Nemohl jsem pořádně zabrat. Převaloval jsem se z jednoho boku na druhý bok a z druhého boku zase na břicho, ale usnout a celistvě spát se mi nepodařilo. Snad proto, že kolem mě bylo až příliš rušivých zvuků.

A tak jsem byl vzhůru brzy. Uvařil jsem si kafe a k němu přikusoval máslové sušenky, když jsem si za oknem všiml, že na východním obzoru se klube krásný den. Nechal jsem tedy rozpitou kávu na stole a vyšel na pobřeží fotografovat východ slunce. Je to moment, který se neopakuje každý den. Okamžik, který … Pokračujte »

Protože v půl osmé ráno kluci ještě spali, rozhodl jsem se vyběhnout z naší chaty ven. Totiž jít si zaběhat do lesa na ostrově. Jenomže…

U jedné z pěšin v lese jsem zahlédl hřib. A za ním další. A pak další… A tak jsem na chatu přinesl několik hub. Kohy je odpoledne nakrájel do bramboračky, která se později ukázala jedním z mála silných momentů dne. Protože rybářsky se nám příliš nedařilo. S Honzou ve člunu jsme za celý den sice chytli osmnáct štik, avšak čekali jsme jich víc. A také větší ryby. Největší dvě zubaté dne měřily „jen“ sedmdesát centimetrů. … Pokračujte »

A tak jsme dorazili na ostrov… Konečně! Po dlouhé cestě autem i trajektem. Naše pětadvacetihodinová štreka za rybářskými zážitky ve Skandinávii byla tentokrát nevšední.

Nejprve jsme se výrazně zdrželi v zácpě na dálnici na Berlín. Abychom vzápětí přišli o další půlhodinu z časové rezervy, kterou jsme měli do odjezdu trajektu. Druhé zdržení zapříčinilo zmatené navigování aplikace Waze cestou do Rostocku, po němž se naše časová rezerva téměř rozplynula.

Bloudili jsme na severu Německa po okrskových cestách mezi vesnicemi a polnostmi za tmy, zatímco se nás odtud snažily vysvobodit hned tři mapové aplikace. K trajektu jsme nakonec přijeli tak tak. V nádrži dodávky … Pokračujte »