Mám doma spešl košíček. Je velmi malý, o nic větší než střední ikona na monitoru, a přesto je v něm víc, než unese. Je plný prašulí, jak říká pan Krabs. Je také naditý zkratkami ke štěstí i ukazateli k lepším zítřkům, jak říkám já. Je plný báječných řešení. Je plný spamu!

Česko je ráj, teď už nepochybuji. Je plné vzácných lidí, kteří nemají hluboko do kapsy a kteří se mohou rozkrájet jen pro to, aby se o své peníze rozdělili s ostatními lidmi. A tak je nahánějí, kde se dá, a výskají u toho jako kluci a holky na návsi v Hrusicích, … Pokračujte »

Na jaře, když opadává staré listí z dubů a kačeři začínají znásilňovat kachny, protože si to přeje příroda, vás může překvapit cokoliv. Třeba otázka, kterou vám někdo položí v situaci, která je sama o sobě odpovědí. Taková otázka může znít například: Děje se něco?

Ale hezky od začátku… Cestu od řeky jsem si krátil přes park a v něm si všiml straky. Straka postávala na lavičce vedle plechovky energetického nápoje, tudíž mi stála za zdržení. Ne snad proto, že bych čekal, až svůj zobák strčí do piksly a nadopuje se taurinem, ale proto, že jsem se přimotal k fotogenické scéně. Vždyť kolikrát … Pokračujte »

Svět je zřejmě skutečně malý. Řekl bych, že v době internetu velký asi jen jako duhová kulička, jak svědčí následující příhoda. V neděli, po návratu z historických slavností v Tachově, mě na Krajince pod Chebským hradem zastavil jeden britský pár s mapou v ruce. Mladí Britové z Newbury se chtěli ujistit, že šlapou správným směrem. Šlapali správným směrem, jak jsem je ujistil. A tak se ptali dál.

Nemotornou angličtinou, zrezlou nepoužíváním, jsem pak zvládl odpovědět ještě na další tři nebo čtyři doplňující otázky, až jsme se nakrátko zapovídali. A já se záhy dozvěděl, že do Chebu je přilákaly „beautiful pictures“ … Pokračujte »

V jedenáct večer už byla Praha zhruba hodinu po dešti. Stál jsem po kotníky v louži kousek od Synot Tip Areny v Edenu a přemýšlel, čemu se věnovat dřív. Jestli ždímat tričko, durch promáčené šortky anebo se pokusit zachránit pár bankovek, které se mi v peněžence úplně rozmáčely. Byl jsem totiž u toho! Na koncertu Iron Maiden, který se už navždy zapíše jako deštěm bičovaná podívaná, co udělala tisíce lidí šťastnými.

Mejdni, déšť a my ostatní

Déšť. Kdyby nešlo o přírodní úkaz v posledních týdnech tak výjimečný, zřejmě by jeho kapky zajímaly málokoho. Protože ale v Česku zapršelo prakticky poprvé po několika týdnech sucha, skloňovali slovo … Pokračujte »

Dexempo multo… Tak nevím jak vy, ale za sebe můžu říct jedno. Vážně se snažím, abych ve světě pinů, kódů a hesel obstál. Počet čtyř, šesti a vícečetných kombinací čísel a písmen jsem zredukoval na dvanáct set a zároveň zdesetinásobil spotřebu ginkgo biloby, to abych předešel otokům mozku a lépe si je všechny pamatoval. Protože jsem se však nechtěl spoléhat jen na pozitivní účinky jinanu dvoulaločného, pro jistotu jsem ze všech pinů a hesel vytvořil pozoruhodnou fresku na stropě své pracovny. A výsledek?

Error. Tedy nikoliv v mé hlavě, ale tak, vůbec… Error! Zadané uživatelské jméno … Pokračujte »

Můj milý internetový deníčku, svět se změnil. Cítím to v hospodě, cítím to na síti, cítím to na ulici. Mnohé, co kdysi bylo, je ztraceno. Třeba můj oblíbený butik v bavorském Hofu, kam jsem si občas zajel pro oblečení. Od 1.7. už není. Naopak u nás, vedle přes ulici, otevřeli 1.7. malou prodejnu s pekařskými výrobky. Udělala mi radost, protože dobré koláče miluju. Především ale začaly letní olympijské hry a s nimi spojené celosvětové šílenství.

Všichni mu propadli. Sousedka z vedlejšího vchodu například velmi detailně popisovala záchody v hotelu s nejkrásnějším výhledem na Londýn. Viděla je v televizi, zatímco já ne.

Pokladní v hypermarketu, kam chodím nakupovat, pro změnu věděla, … Pokračujte »

Jakmile děti objeví televizi, doma se vždycky něco změní. Především stoupnou jejich nároky. Šišky z lesa, které do té doby úspěšně nahrazovaly plyšáky, už jim přestanou stačit. Najednou se jim tyto levné hračky od Krakonoše přestávají líbit, chtějí víc. Mnohem víc. Drahé hračky z regálů prodejen.

„Jůůů, Buzz rakeťák!“ probudil mě před časem výkřik mého syna. Jeden z hlavních hrdinů Příběhu hraček přistával před sedmou ranní v naší televizi a prcek byl u toho.

„Tatííí, koupíš mi ho? Prosííím, prosííím,“ žadonil.

„Vzhůru do nekonečna a možná ještě dál,“ zařval jsem jako Buzz rakeťák a vystřelili jsme ho shánět. Koneckonců je jedničkář. A bohužel jsme ho sehnali. … Pokračujte »

Ráno jsem si vzpomněl, že miluju zvířata. A proto jsem se na ulici zapovídal s jedním labradorem. Byl uvázaný u zábradlí před školou a byl moc fajn.

„Neboj, páníček se ti hned vrátí,“ začal jsem na něj v půl osmé žvatlat. A zatímco on se třásl zimou, já se zhluboka nadýchl. Přišlo jaro, a to se mnou dělá divy.

„Ty jsi ale hezkej pejsek,“ dřepl jsem si k němu na bobek a pomalu natáhl ruku, abych ho pohladil.

Pes naklopil hlavu. Skoro až blaženě si mě prohlédl, a pak se otočil zpět ke vchodu školy.

„A co že se tak na mě mračíš,“ sáhl jsem mu … Pokračujte »

Jakkoliv zimu nesnáším, přece jen jí musím přiznat jednu kladnou vlastnost. Když už totiž nemůžu na ryby, doháním resty ze sezony. Stávám se tátou na plný úvazek. K radosti svých kluků.

Před dvěma týdny dostal můj šestiletý syn chuť závodit. A protože naše zasněžené město bylo plné dlouhých a silných rampouchů, vyzval mě na souboj v jejich lízání.

„Ale to můžeš dostat angínu,“ snažil jsem se ho zodpovědně zastavit. „Ty se bojíš,“ šťouchnul do mě nazlobeně. A tím mě, bývalého sportovce, zdravě naštval.

Já a bát se? Já, který viděl film Mars útočí…, který chodil půl kilometru pod zemí, kam se ani krysy neodvážily…, … Pokračujte »

Rozhodně nemohu říct, že bych trpěl nedostatkem tak obyčejného kousku oblečení jako jsou ponožky. Mám jich mraky. Jenže jak se ukazuje, ani plné šuple nestačí.

Kdykoliv totiž potřebuju dvě stejné do páru, vždycky jedna chybí. A já pak jejím hledáním ztratím významný kus dne, což mě vážně rozčílí. Však taky aby ne! Vždyť bych ho mohl využít mnohem efektivněji. Třeba lelkováním. Ale to ne… Na sto metrech čtverečních domácí plovoucí podlahy musím pátrat po ztracené ponožce.

Hledání té šedé bavlněné svině začíná vysypáním celého šuplete. Tohle peklo si nikdy neodpustím, přestože dopředu vím, co zjistím. Totiž že do párů mi chybí … Pokračujte »