Zajímavé, říkám si nad miskou kešu, která mi dělá společnost při psaní tohoto blogu. Zjistil jsem totiž, že i čas strávený na špatné cestě může být zdrojem radosti a lahodného opojení. Že může slastně chutnat, třeba jako chlazený meloun v létě, a že může člověka docela dobře bavit. I když ví, že se vydal po špatné cestě…

Zatímco si Česko připomínalo 25. výročí takzvané sametové revoluce, která pootočila kormidlem dějin této malé země, a řemeslníci na historickém náměstí v Chebu stavěli stánky a ledové kluziště pro blížící se vánoční trhy, dost sobecky jsem řešil banální otázku.

„Kam teď budu chodit běhat?“ … Pokračujte »

Víno jsem pil v temperamentním Španělsku, v Egyptě i Maďarsku, na slunném jihu Francie i úchvatném severu Itálie. V Benátkách jsem jedl nejlepší pizzu na světě a v Bamberku zhltnul nejlepší chlupaté knedlíky. Ve strhující Skandinávii i upraveném Rakousku jsem zapíjel pivem kus flákoty v housce. V krásném Bavorsku, Horních Frankách, Sasku i Švábsku (Bádensko-Württembersku) jsem pak půllitry se svrchně kvašenými weizeny či spodně kvašenými zoigly vyměnil rovnou za tupláky. V Polsku jsem chutnal vodku, prý kurva lepší než v Rusku, a taky se otáčel za lotyšskými holkami.

Ochutnal jsem řadu zemí a všude viděl i fotil hodně krásného. Tam nebo … Pokračujte »

V únoru roku 1634 ho v Chebu zapíchli, zřejmě na pokyn císaře, a proto dnešní Cheb pořádá bujaré slavnosti na jeho počest. On tedy letošní ročník byl o fous skromnější než slavnosti v letech 2010 a 2011, přesto měl s předchozími ročníky jedno společné. Albrecht z Valdštejna, vévoda frýdlantský, meklenburský, generalissimus císařských vojsk a pravděpodobně nejbohatší muž Českého království své doby, odjel také letos z Chebu živý. A zdravý. Za nadšeného potlesku tisíců lidí. Dnešní časy jsou holt jiné. Plné ohledů a výhledů…

… ale vážně. Další ročník Valdštejnských slavností v Chebu se konal po dvou letech a … Pokračujte »

Svět je zřejmě skutečně malý. Řekl bych, že v době internetu velký asi jen jako duhová kulička, jak svědčí následující příhoda. V neděli, po návratu z historických slavností v Tachově, mě na Krajince pod Chebským hradem zastavil jeden britský pár s mapou v ruce. Mladí Britové z Newbury se chtěli ujistit, že šlapou správným směrem. Šlapali správným směrem, jak jsem je ujistil. A tak se ptali dál.

Nemotornou angličtinou, zrezlou nepoužíváním, jsem pak zvládl odpovědět ještě na další tři nebo čtyři doplňující otázky, až jsme se nakrátko zapovídali. A já se záhy dozvěděl, že do Chebu je přilákaly „beautiful pictures“ … Pokračujte »