Jakmile děti objeví televizi, doma se vždycky něco změní. Především stoupnou jejich nároky. Šišky z lesa, které do té doby úspěšně nahrazovaly plyšáky, už jim přestanou stačit. Najednou se jim tyto levné hračky od Krakonoše přestávají líbit, chtějí víc. Mnohem víc. Drahé hračky z regálů prodejen.

„Jůůů, Buzz rakeťák!“ probudil mě před časem výkřik mého syna. Jeden z hlavních hrdinů Příběhu hraček přistával před sedmou ranní v naší televizi a prcek byl u toho.

„Tatííí, koupíš mi ho? Prosííím, prosííím,“ žadonil.

„Vzhůru do nekonečna a možná ještě dál,“ zařval jsem jako Buzz rakeťák a vystřelili jsme ho shánět. Koneckonců je jedničkář. A bohužel jsme ho sehnali. Za těch dvanáct stovek však synova radost stála.

Když ho o týden později rozbil, protože je přece jen z úsporného plastu, ozval se z televize řev tyrannosaura. Mezi pohádkami na Nově běžel další reklamní blok. Past na malé děti.

A tak jsem koupil tyrannosaura. Jeden ještěr ale nestačil. V reklamě totiž ukázali, jak bojuje s jiným dinosaurem. Souboj příšer doprovázel příšerný řev, a proto je syn chtěl mít oba. Jinak to prý nejde.

„A co kdyby žral raději princezny? Podívej na ně,“ otevřel jsem šuplík a nabídl mu zpět několik borových šišek (tedy, jak mě napadly šišky? – v textu dobrý nápad). „To by byla legrace.“

Doba šišek ale byla tatam. A tak jsem peněžence ulevil o více než dva tisíce. Doma nám začaly řvát jurské příšery, které občas umravnil rozbitý Buzz rakeťák.

A pak to šlo ráz na ráz. „Tattíííí,“ začínalo volání v době reklamních spotů v dětských pořadech. Scrabble, nové magnetky od Kostíků, magnetická síla Slingers pro souboj titánů a samozřejmě Gormiti. Jak jinak. Dalších čtyřicet nových figurek 3. série, dohromady 120 asi čtyřcentimetrových figurek nepřemožitelných vládců přírody z ostrova Gorm. Každá bez koruny za osmdesát.

Fantasy příšery, kterým vládne Starý Mudrc a proti kterým bojují podivná stvoření zrozená z vůle Mugora, jsou mezi kluky obrovským hitem. Asi jako kdysi byla céčka. Skoro všichni kluci ve třídě už samozřejmě mají téměř kompletní sérii, a tak jsem v rámci prevence před sociálním vyčleněním syna z třídního kolektivu postupně dokoupil 120 Gormitů. Vlastně víc.

Skrz obal totiž nejsou figurky vidět, a tak některé máme dvakrát nebo i třikrát. Nakonec podlahu v našem bytě obsadilo přes 150 Gormitů. Stojí tam, válejí se… Scéna jako z hororu! Ale výrobce s prodejcem si jistě mnou ruce.

Když jsem hned druhý den na jednoho šlápl bosou nohou a třetí den si na jiného gormitího bojovníka sedl holým zadkem, obrátil jsem svůj hněv proti tomuto národu malých, avšak ostrých a houževnatých figurek.

„Jestli si je nebudeš uklízet, všechny je vyházím,“ varoval jsem špunta důrazně.

Poslechl a figurky posbíral, nicméně už trajdoval na jiném levelu. Oslovil ho další typ reklamního pořadu. Teleshopping. Díky němu začal myslet nejen na sebe, ale i na mě.

„Tattííí, rychle, zavolej tam. Umí krájet, drtit, šlehat, strouhat, chladit, mrazit. A taky má holící strojek, se kterým se neřízneš a chlupy ti narostou až za několik týdnů. Honem,“ vyrušil mě od práce na nové knize můj syn.

Věděl, že mě nemá rušit, ale kouzlu Robot Šéfa se odolat nedalo. Stejně jako dalším zázrakům 3. tisíciletí.

Zeštíhlující boty Fit Walk, elektronická pinzeta, vakuové pytle Vacu Bags, vibrační pás, elektronický odpuzovač hmyzu, elektronický uklízeč se čtyřmi kartáči, chytrá sprcha, osobní zesilovač zvuku, se kterým i hluchý uslyší až na třicet metrů, nebo multifunkční televizní pytel s prodlouženými rukávy (teď mě tak napadá: kdo by se chtěl dívat na svou partnerku v pytli? – já tedy rozhodně ne).

Šestiletý syn za mnou běhal s očima na vrch hlavy, kraviny z teleshoppingu ho oslovovaly. Věřil, že mi pomohou stát se dokonalejším člověkem a že naše domácnost se jejich vlastnictvím stane výjimečnou. Já to ale viděl jinak. A protože jsem se nebál sociálního vyčlenění (vida, právě teď jsem poskytl reklamním tvůrcům návod: – kup si náš televizní pytel, jinak se staneš lúzrem a tvoje okolí tě bude mít za chudáka…), víc už jsem neutratil. Jen můj syn se stal dospělejším. Horste, díky.

Václav Fikar