Na okraji bavorského města Tirschenreuth se nachází louka. A na té louce zelené právě vrcholí jaro. Zachytil jsem májovou podobu tohoto krásného barevného mikrosvěta dřív, než ho léto přelíčí podle svého. Čas voňavého lučního vesmíru totiž plyne rychleji než náš.

Louka, o níž píšu, není ani malá, ani velká. Je tak akorát. Je přirozeným předělem mezi udržovanou relaxační zónou okresního města a volnou otevřenou přírodou. Z jedné strany je ohraničena vodní plochou, z další pak asfaltovou cyklostezkou, lemovanou lavičkami.

Na několika desítkách metrů čtverečních této bavorské louky vedle sebe rostliny bahenní, tradičně luční i drobné cibuloviny.

Zatímco na podmáčeném břehu jezírka se žlutí blatouchy, o několik desítek metrů vedle, na prosluněných místech u cyklostezky, už rostou docela jiné květiny. Abych se jim přiblížil, musel jsem se ze své obří výšky hodně snížit…

Blatouch bahenní je jedovatá, současně ale také léčivá rostlina. V minulosti se používal při léčení černého kašle a při zánětech průdušek, stejně jako některých kožních onemocnění.

Jak jsem se dočetl, jedlá trvalka řeřišnice luční kdysi bývala důležitým preventivním prostředkem proti kurdějím.

Voňavý luční vesmír? Ohromující zázrak jménem Jaro a kvetoucí louka? Můj mladší syn by se mnou rozhodně nesouhlasil. Jako silný alergik, jehož pyly dusí, se jaru a kvetoucím loukám aktivně vyhýbá.

Nesdílí moji radost z příchodu jara. Z nové zelené barvy v korunách stromů. Z nové trávy a barev lučního kvítí. Zatímco já radostí z famózního měsíce května tančím radostí, on se drží od dubna a května co nejdál. Naplno mu totiž rozpučelo těžké období, které přečká jen s léky.

Přestože je mi ho a dalších pylových alergiků opravdu líto, tvrdím, že jaro a májové louky jsou fascinujícím, zcela výjimečným obdobím roku.

Dnešní svět je všechno, jenom ne normální! To je nutné zdůraznit. Moderní lidé ho ve jménu svého blaha a z pohnutek bezohledné chamtivosti zasvinili, zdeformovali a zmrzačili.

Mimo jiné odvedli vodu z krajiny, aby ji teď těžce přivolávali zpět. Anebo třeba sekají louky, kde proto nevyroste kvítí, což se zhoubně projevuje na celém ekosystému.

Několik posledních desetiletí lidé ukázali, jak brutálními a hloupými škůdci jsou, a to navzdory vzdělání. Jak rychle dokáží ničit miliony let tvořené a fungující dílo největšího z myslitelů planety Země. Matky Přírody.

Pampeliška lékařská. Pro někoho jen žlutý plevel. Pro jiné ale cenná lékařská rostlina, která léčí choroby žlučníku a jater. Pro včely a další hmyz jsou pampelišky přímo jarní poklad.

Kdyby příroda nechtěla, aby rozkvetlé louky byly součástí námi obývaného prostoru, neztrácela by čas jejich vymýšlením a malováním. Místo nich by nám dala písečné pouště nebo holé skály. Bylo by to pro ni jednodušší. Rozhodně jednodušší než se vymalovávat s barvami a tvary květů.

Naštěstí někde si lidé zdravého rozumu i promyšleného díla Matky Přírody stále váží, a tak se konkrétně louky, či chcete-li divoce rostoucí louky tu a tam vracejí. A to i do měst.

Až zase jednou půjdete kolem rozkvetlé louky, užijte si pohled na ni. Vždyť se jedná o umělecké dílo. Pohled na louku plnou různých květů, vůní a barev je stokrát hezčí než na jednobarevnou krajinu. Třeba na řepkové pole, které navazuje na jiné řepkové pole.

A zamyslete se nad důležitostí louky. Jak pro celý ekosystém, tak třeba z pohledu medicínských schopností každé takové pestré louky. Každá louka je totiž zároveň jednou obrovskou apotékou.

Rozrazil – v dětství jsme mu říkali bouřka, protože jsme někde slyšeli, že když ho utrhneme, přijde bouřka – snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Zlepšuje také onemocnění dýchacích cest. A bylinkářky jej doporučují také při astmatu a zánětu průdušek. Pozitivně ovlivňuje i naše trávení.

A umí toho mnohem víc, tahle malé luční květinka. Kdo by to byl do ní řekl…

Rozhodnete-li se fotografovat májovou krásu, kterou reprezentují drobné květiny na louce, počítejte s tím, že kromě kolemjdoucích se o vás budou zajímat ti, jimž louka patří. Totiž hmyz.

Mušky, broučci i brouci mi přistávali na mikině jako letadla na ruzyňské letiště. Vegetili na tričku, otravovali za krkem, překáželi na očním víčku a křepčili na šortkách. Brouky z majové louky jsem ale v hlavě neměl.

Pro lidi možná jen obyčejnou louka. Pro omezené lidi dokonce jen zbytečná louka. Avšak pro maličké piditvory nedozírný vesmír barev. Tohle je jejich ráj, který by měl být součástí našeho ráje. Už proto, že je po tisíciletí významnou součástí středoevropského ekosystému..

Kokoška pastuší tobolka je všeobecně považována za nezajímavý plevel. Zdání však klame. Je totiž cennou léčivou rostlinou. Čaje z pastuší tobolky pomáhají při různých druzích krvácení.

Na úplný závěr snad ještě úsměvná historka z fotografování. Při pořizování záběrů jsem se několikrát rozesmál. To když mě trochu zkoumavě a trochu podezřele pozorovaly matky s kočárky, které se procházely kolem jezírka.

Vzpomněl jsem si, jak jsem kdysi dávno pozoroval fotografa, který fotil louku naprosto stejným způsobem jako nyní i já. V kleče i v leže. A jak jsem si o něm říkal: To je blázen.

To samé si nyní zřejmě myslely i ony. Matky na procházce. Anebo policejní hlídka, která tudy projela ve voze a na pár vteřin přibrzdila. Aby si šílence fotografujícího cosi v trávě lépe prohlédla.

Mimochodem, při fotografování barevné krásy pozor na brouky z májové louky. Do hlavy mi nevlezli, jinak ale téměř všude…

Václav Fikar

Další fotoblogy na téma jaro:

Zmrtvýchvstání. 50 důkazů o zázraku jménem Jaro

Česko řepkou zlacené aneb Žlutá je dobrá

Když českou krajinu rozsvítí barvy jara

Ptáci 1. Zpěvaví poslové jara