Prosluněné lesní mýtiny, mechy, borůvčí, smrčky, spadané jehličí… Kdykoliv vstoupím do lesa, jako bych se stal svobodnějším. A šťastnějším. Ať již mám zrcadlovku na krku nebo ne, rozhlížím se kolem sebe a nasycený naplňující lehkostí si říkám: Jo, tak tady jsem doma. Takhle voní můj domov, který bych neměnil.

Les je pro mě jedním z voňavých pokojů domova. Prastarou hodnotou, která se nedá ničím nahradit. Žádnými penězi, prostě ničím.

Za symbol lesa přitom považuji houby, bez kterých by nebyl úplný (alespoň tedy v mých očích). Rád je v lese cítím, moc rád je v lese vidím a vůbec ze všeho nejraději … Pokračujte »