Říjen. Jeden ze tří nejkrásnějších měsíců v roce. Kdyby po něm nepřišel melancholicky šedivý stařec Listopad, nýbrž zhluboka se nadechnuvší Duben, nebo pučícím životem osvalený Květen, řekl bych o říjnu, že je měsícem vůbec nejkrásnějším.

Je totiž velkolepým ohňostrojem na závěr končící teplé části roku. Je plný tryskajících barev, vůní a dozrálých plodů. V záři slunečních paprsků je uhrančivě podmanivý.

Karel Čapek o říjnu napsal: Měli byste vědět, že říjen je prvním jarním měsícem.

Jak mu rozumím.

Další ze známých osobností, E. A. Robinson, na adresu října řekl: Ticho říjnového zlata… Vyšlo jako krása z tváře.

Jak mu rozumím.

A Carol Bishop Hipps říjen popsal slovy: Hořkosladký říjen. Jemná, špinavá, listí kopající, perfektní pauza mezi protichůdnými utrpeními léta a zimy.

Ano. I jemu rozumím.

Říjen je v nadsázce jak prvním jarním měsícem (před zimou), tak krásou z tváře i perfektní pauzou. A je také měsícem, kdy si svět připomína Den stromů (20. 10.). Hlavních postav října.

Říjen je krátkým, o to však impozantnějším karnevalem listnáčů. Javorů, buků, platanů a dalších famózních stromů. Hlavně proto se mu zde, na svém webu, nezvykle často věnuji.

Myslím, že mě nikdy nepřestane bavit fotit tento epický měsíc roku. A neustále s ním něco vymýšlet. Dokud mne bude opíjet, budu ho tímto způsobem oslavovat.

Dřív, než listopad stromy ostřihá.

Říjen je zároveň měsícem výjimečného astrologického znamení – Vah.

Váhy jsou jediným z dvanácti zvěrokruhových souhvězdí, které mezi ostatní jako by nepatří. Zatímco totiž všechna ostatní znamení představují zvířata či mýtické postavy, jinými slovy živé bytosti, Váhy jsou něco jiného.

Jsou totiž nástrojem. Ovšem mimořádně důležitým. Váží spravedlnost. A znázorňují rovněž Váhy života.

Jsou také znamením, které astrologové označují za pozitivní a vzdušné. Stejně jako prosluněný říjnový den. A jsou znamením, jehož patronkou je Venuše. Jehož vášní je láska a jeho charakteristikou harmonie a spravedlnost.

České jméno října, desátého měsíce v roce, je odvozeno od jelení říje. Dalšího z velkých momentů tohoto pozoruhodného období.

Avšak Chorvaté, naši historičtí slovanští soukmenovci, nazývají desátý měsíc v roce listopad. Protože v říjnu padá listí ze stromů. Žluté, oranžové, červené či hnědé. A v jedenáctém měsíci roku už jen opadávají jeho zbytky.

O říjnu jsem četl, že je měsícem kondice. Měsícem vášně. Měsícem sklizně ovoce. Měsícem říje. Měsícem hodů a vinobraní. Měsícem malířů. Měsícem odpuštění.

Četl jsem o něm, že je měsícem, kdy se uchylujeme více domů.

Četl jsem o něm, že je posledním zbytkem léta, přestože už ráno někdy mrazí. Na jeho začátku končí babí léto, na jeho konci Keltové vítali nový rok.

Jejich nejdůležitější svátek vůbec byl Samhain. Předěl mezi světlem a tmou. Mezi časem hojnosti a pustou zemí. Mezi životem a smrtí. Mezi létem a zimou.

Keltové o poslední říjnové noci zapalovali před domy ohně, které měly duším zemřelých usnadnit cestu zpět, aby je uchránily dlouhého bloudění.

Říjen zkrátka představuje velké finále roku. Je měšcem, z něhož se se sype zlato na zemi. Aby jako bohatě tkaný koberec přikrylo před zimou energii ukrytou v půdě. Energii, která po zimě znovu vytryskne. Říjen je proto výjimečný.

Říjen je mým měsícem. Možná i proto mě bere…

Další fotoblogy na téma krásný podzim:

Když se příroda chystá na kutě (2018)

Podzim jako z krásného snu. Podzim Zlatohřívák (2017)

Říjen aneb Když ulice měst vzplanou žhavými barvami ohně (2014)