Čas dozrál, příroda zívá. A zívá – himlhergot – nahlas. Po měsících okázalých her, tanců veselých barev, zurčivého bzukotu pracovitých včel a zpěvu švitořivého ptactva se cítí být unavená podobně jako starostlivá matka, která celý den pečuje o několik dětí, živých jako klubko hadů.

Jak moc je evropská krajina v říjnu vyšťavená a vysátá z té vší pozemské krásy, kterou nás ona sama půl roku obšťastňovala, netuším. Zřejmě ale dost na to, aby jednala. Aby ze sebe svlékla pestobarevné karnevalové šaty a místo nich se nasoukala do pyžama. A v něm si rozestlala a připravila se na dlouhé spaní. Na … Pokračujte »

Milovat říjen není těžké. Vlastně je to snadné, protože jedině tento měsíc umí obarvit koruny listnatých stromů barvami, které od pohledu hřejí. Od sírově žluté přes šafránovou, sluneční žlutou, žlutooranžovou až třeba po sytě rudou.

Ano, krajina v říjnu vzplane barvami ohně a lidé severní polokoule tak dostanou před zimou vůbec poslední možnost obdivovat zralou krásu přírody, která místy až bere dech. A zvlášť pak, opře-li se do teplých barev říjnového listí slunce. To je potom hřích trávit den jinak než procházkou krajinou, která už nemůže být před zimou hezčí.

Proto mám-li volnou chvíli, jsem v takové dny s foťákem venku. … Pokračujte »