Podzim je obdobím dvou zcela odlišných tváří. Tváří si vzdálených jako den a noc.

Do první z nich jsem zabouchnutý. Miluji ji. Je totiž krásná jako jaro, které nás po vrásčité a šedivé zimě rozesměje barvami života, smyslnými koktejly vůní a veselých zvuků. Je vlídná i klidná zároveň. Září teplými tóny barev, které jako by vymyslelo samo Slunce. Které jako by v půlce září vydalo výnos o konci léta a začátku podzimu. A tím i povinnosti všech bytostí Země složit mu hold.

Uklonit se dozrávajícím jablkům, lesům plných hřibů a křemenáčů, rudým jeřabinám, padajícím kaštanům. Zlatým hřívám javorů a rudým kšticím buků. Šípkovým keřům i zbylým malinám za ploty či podél tratí. Pestrobarevné fasádě krajiny, která je pořád ještě dost zelená, přitom však už zářivě žlutá, oranžová a červená.

Ta druhá tvář však není krásná ani trochu. Není v ní krásy ani co by se za nehet vešlo. Listopadové plískanice jsou ošklivé jako nemoc. Stromy bez listí, šero a snědený stůl. Najednou nás obklopuje krajina bez krve i bez duše. Po předchozích měsících veselosti a barev teď hledíme do zsinalé tváře smutku.

Následujících 33 fotografií se zaměřuje na první ze zmíněných tváří podzimu. Všechny oslavují jeho krásnější tvář, jeho lepší JÁ. Zahřejte se pohledem na ni dřív, než nám podzim ukáže svou druhou tvář. Nevlídnou a ošklivou. Právě ta se rychle blíží. Už brzy se změní čas na zimní…

Tentokrát nechávám fotografie zcela bez komentáře. Aby promlouvaly jen teplými tóny barev.

Protože krásnou tvář podzimu fotografuji rád, ostatně patří k nejfotogeničtějšímu období celého roku, neprezentuji ji na svých stránkách poprvé. Další blog plný fotografií na téma „ohnivý podzim“ naleznete zde: Říjen aneb Když ulice měst vzplanou žhavými barvami ohně

A tady pak navíc trochu jiný pohled na ranou část podzimu, zvanou „babí léto“: http://www.vaclavfikar.cz/babi-leto-cas-chladnych-ran-prijemnych-odpoledni/

Text a foto Václav Fikar