Pravděpodobně už od nového roku by se stránky Václava Fikara mohly dočkat největší proměny od 20. dubna 2013, kdy spatřily světlo světa v této podobě. Tehdy poté, co zčásti navázaly na Mauriceův deník, kde Václav Fikar publikoval od roku 2011 své glosy a fejetony. Připravovaná změna se bude týkat jak vzhledu, tak obsahu.

V tuto chvíli pracujeme se třemi variantami změn. V této souvislosti bychom rádi znali vaše názory na možné rušení či zavedení stálých, resp. nových rubrik.

Možné rušení se týká poslechové rubriky Skladba týdne, která o tomto víkendu oslaví přesně čtyři roky. Rubrika, která každý týden přináší jednu … Pokračujte »

Pouhý týden po zahájení prodeje knihy “Když už jsem ji zbouchnul aneb Sexem k životní roli hustýho rodiče” se prodala již čtvrtina z limitovaného nákladu 666 výtisků, a to navzdory skutečnosti, že kniha není dostupná v kamenných knihkupectvích, ale pouze na objednávku u nakladatelství – www.egralibri.cz.

Budou-li si čtenáři o humoristickou knihu o rodičovských a milostných trampotách jednoho milionovýho rockera psát dál stejným tempem, bude dlouho před Vánocemi vyprodaná!

Připomínám, že zájemci si mohou knihu objednat na emailu: nakladatelstvi@egralibri.cz

Pár dnů po skončení 2. ročníku Jackson Trophy drkotají naše životy opět ve starých kolejích. Tak třeba mé oblíbené koláče v pekařství přes ulici stály dnes ráno stejně jako před týdnem. Sousedovic rošťanda Ený opět čichá za mými dveřmi (alespoň doufám, že čenichací zvuky na chodbě vydává ona) a dnes i zítra večer budu sedět v divadle, stejně jako jsem tam seděl předevčírem. Zkrátka země se dál v klidu otáčí, tak nějak stejně rychle jako před Jackson Trophy.

A zatímco na Facebooku pozvolna doznívají poslední ohlasy, gratulace či poděkování pořadatelům onoho mezinárodního závodu v lovu dravých ryb přívlačí z lodě, sedím … Pokračujte »

Houby. Někdo je rád horké, jiný zase kyselé. Někdo je rád v omáčce a jiný zase vůbec ne. Zatímco jedni se z nich radují, jiným se houby eklují.

Pokud jde o mě, na talíři je vidím rád. Ze všech možných podob a způsobů je ale nejvíce zbožňuji jako modelky na přehlídkových molech našich lesů. Houby jsou totiž skvělé modelky! Spolupracují bez ohledu na čas a počasí, bez ohledu na prostředí nebo náladu. Pózují mi v kloboucích, ať už je mají děravé nebo jako střižené návrhářem Armanim. Chlubí se jimi, i když jsou po ránu neupravené a s fotografováním vůbec nepočítaly. … Pokračujte »

Do pátého dílu fotografického cyklu Pozoruhodné Česko jsem vybral již třetí město z oblasti Slavkovského lesa. Staré městečko, k němuž se váže jeden z největších detektivních příběhů Československa 20. století. Kde vyvrcholila – se špetkou nadsázky – československá bondovka. Detektivka, na jejímž konci bylo nalezení pokladu nedozírné hodnoty – relikviáře sv. Maura.

Relikviář sv. Maura

Osud relikviáře je pozoruhodný. Popisovat zde celou jeho historii nebudu, zmíním jen, že byl před X stoletími vyroben na zakázku benediktýnského kláštera v belgickém Florennes. Tento klášter totiž získal relikvie sv. Jana Křtitele a později také sv. Maura z katedrály v Remeši a právě pro jejich uložení si nechal relikviář zhotovit. Jenže … Pokračujte »

Vypravili jsme se na sever. Pět muzikantů a já. Naším cílem byla brakická voda Västerviku. Jedné ze střední části souostroví, které lemuje východošvédské pobřeží na jih od Stockholmu. Právě zde se nachází přes čtyři a půl tisíce ostrovů a ostrůvků, které vytváří ideální podmínky pro život štik a okounů.

Vypravili jsme se na sever za štikami. A byli jsme mimořádně úspěšní. Stali jsme se jednou z nejúspěšnějších výprav letošní sezóny, pokud ne tou vůbec nejúspěšnější. Jedna metrovka, dvě devadesátky, sedm štik přes osmdesát centimetrů. Sedmdesátek nepočítaně. A k tomu i několik velkých okounů.

Naše skóre, mohu-li tak říct, vysoce převyšovalo čísla, … Pokračujte »

Jejich názvy zní směšně, divně, občas až úchylně. Přes čtyři desítky českých vesnic a osad se jmenují vskutku bizarně. Třeba Bahno, Chudoba, Záhrobí, Mrkvojedy nebo Holostřevy. Některá jména obývaných míst jsou natolik zvláštní, že se jim člověk od srdce zasměje. Anebo jen nechápavě zakroutí hlavou. Jsou tak bizarní, že kapela Yo Yo Band na nich (na některých z nich) postavila svůj hit z roku 1993 – Rybitví. A to už v Česku nemáme Mrdákov, Píčov ani Sračkov, protože tyto obce se před lety z pochopitelných důvodů přejmenovaly (například Mrdákov na Domažlicku na Mrákov).

Tak si například představte si, jak mladý kluk z Chudoby, toho … Pokračujte »

“A také si vyfoťte támhleten park,” zastavila se u mě stará paní v elegantním klouboučku, zatímco jsem z vratké pozice “na bobku” fotografoval detaily Grandhotelu Pacific. Mluvila anglicky, ale hole měla francouzské. Jednou z nich pak ukazovala daleko před sebe. Na místa, která se jí v Mariánských Lázních zalíbila a která by podle jejího názoru stála za zmáčknutí spouště.

Ocenil jsem její tipy. Bylo vidět, že během svého zdejšího pobytu vstřebala tohle západočeské město dokonale. Nicméně všechna doporučovaná místa jsem měl už dávno vyfocená, některá dokonce opakovaně. 

Zpívající fontána u Hlavní kolonády je jedním z největších turistických magnetů … Pokračujte »

Přes 100 tisíc turistů, kteří v roce 2014 navštívili zdejší hrad, nebo několik tisíc diváků, kteří v přírodním amfiteátru u řeky tleskali rockovým, operním a divadelním umělcům. Loket sice není velké město, přesto však v sezoně frčí. Svým historickým, architektonickým a kulturním rozměrem totiž patří k nejvýznamnějším na západě Čech.

Historie města Loket, které se nachází pouhých 14 kilometrů od Karlových Varů ve směru na Cheb (přesněji mezi Sokolovem a Karlovými Vary), sahá do 12. století, kdy zde – nad Ohří – byl založen královský hrad. Kolem něj pak v ostrém ohybu řeky vyrostlo město, o kterém se dnes hovoří jako o „perle na … Pokračujte »

Víno jsem pil v temperamentním Španělsku, v Egyptě i Maďarsku, na slunném jihu Francie i úchvatném severu Itálie. V Benátkách jsem jedl nejlepší pizzu na světě a v Bamberku zhltnul nejlepší chlupaté knedlíky. Ve strhující Skandinávii i upraveném Rakousku jsem zapíjel pivem kus flákoty v housce. V krásném Bavorsku, Horních Frankách, Sasku i Švábsku (Bádensko-Württembersku) jsem pak půllitry se svrchně kvašenými weizeny či spodně kvašenými zoigly vyměnil rovnou za tupláky. V Polsku jsem chutnal vodku, prý kurva lepší než v Rusku, a taky se otáčel za lotyšskými holkami.

Ochutnal jsem řadu zemí a všude viděl i fotil hodně krásného. Tam nebo … Pokračujte »