Tag: Slavkovský les
Běhy s příběhy
Sprinter na stovce žádný příběh nezažije. Vystřelí vpřed a než na něj divák stačí ukázat, už vydechuje v cíli. Rychlé krátké tratě nejsou zážitkům nakloněné.
Jediným zážitkem, který může sprintera potkat, je pád po šlápnutí na rozvázanou tkaničku u tretry. A to není zážitek druhu, který zde mám na mysli. Přestože se z něj později může rozvinout příběh.
Dlouhé tratě jsou mnohem zajímavější. Nejsou sice automaticky garanty zážitků, avšak k vytrvalostním běžcům jsou v tomto ohledu znatelně vstřícnější. A laskavější.
Už na pětikilometrové trati mezi pastvinami můžete potkat například tele, které vám nemíní uhnout z cesty. Nechápavě zírá, jak se k němu blížíte rychlostí 4:50 min./km, … Pokračujte »
Příběhy 10 fotografií měsíce: Září
S novým školním rokem jsem se rozhodl uvést k životu seriál, o němž jsem přemýšlel od dubna. Seriál, v němž se prostřednictvím deseti vybraných fotografií, které vás zaujaly na sociálních sítích, ohlédnu za uplynulým měsícem. Černobíle. A třeba prozradím, kdy, jak nebo proč která fotografie vznikla.
Nový fotografický měsíčník startuje zářím 2017. Takové byly jeho momenty mým okem 🙂
Čtyři kříže (místo tří)
Prázdniny mé s Komtesou bečovskou
Na nedávném dětském sportovním dni, plném hlasitého skandování, jsem si nemohl nevzpomenout na vlastní účast v podobných sportovních kláních. Tváří v tvář fandícím dětem se mi vybavily hned tři roky letního “táborování” v Bečově nad Teplou. Ve vile Komtesa, která byla postavena roku 1928 komtesou Eleonorou Camillou Marií Henriette Beaufort-Spontin ve stylu alpské architektury. Jako její letní sídlo.
V 80. letech minulého století ale Komtesa nebyla letním sídlem ani Beaufort-Spontinů, dokonce ani Lobkowiczů, kteří ji získali během 2. světové války, nýbrž odborářů. A tím také jejich dětí. Časy už byly takové a rekreační středisko Komtesa žilo bílými nátělníky, červenými trenýrkami … Pokračujte »
Pozoruhodné Česko, díl 4: Mariánské Lázně
“A také si vyfoťte támhleten park,” zastavila se u mě stará paní v elegantním klouboučku, zatímco jsem z vratké pozice “na bobku” fotografoval detaily Grandhotelu Pacific. Mluvila anglicky, ale hole měla francouzské. Jednou z nich pak ukazovala daleko před sebe. Na místa, která se jí v Mariánských Lázních zalíbila a která by podle jejího názoru stála za zmáčknutí spouště.
Ocenil jsem její tipy. Bylo vidět, že během svého zdejšího pobytu vstřebala tohle západočeské město dokonale. Nicméně všechna doporučovaná místa jsem měl už dávno vyfocená, některá dokonce opakovaně.