Vypravili jsme se na sever. Pět muzikantů a já. Naším cílem byla brakická voda Västerviku. Jedné ze střední části souostroví, které lemuje východošvédské pobřeží na jih od Stockholmu. Právě zde se nachází přes čtyři a půl tisíce ostrovů a ostrůvků, které vytváří ideální podmínky pro život štik a okounů.
Vypravili jsme se na sever za štikami. A byli jsme mimořádně úspěšní. Stali jsme se jednou z nejúspěšnějších výprav letošní sezóny, pokud ne tou vůbec nejúspěšnější. Jedna metrovka, dvě devadesátky, sedm štik přes osmdesát centimetrů. Sedmdesátek nepočítaně. A k tomu i několik velkých okounů.
Naše skóre, mohu-li tak říct, vysoce převyšovalo čísla, o kterých jsme na místě slyšeli nebo jimiž se chlubily jiné výpravy. Připočtu-li k tomu bonus, totiž že jsem fotografoval divoké lososy, že jsme pozorovali losy a nakonec, že nám také přálo podzimní počasí, vrátili jsme se ze severu plni zážitků. Naplněni jimi až po okraj.
Na švédský ostrov jsem vyrazil s pěti muzikanty… Foto Václav Fikar
Švédové jsou hrdi na svou minulost. Tohle jsou kamna v chatě u moře. Foto Václav Fikar
Naše chata. Fotil jsem ji krátce po západu slunce, abych ji učinil kouzelnou… Foto Václav Fikar
Byl jsem s muzikanty na štikách. Ve Švédsku.
Ve Švédsku ve švédských barvách… Foto Jiří Hanzlík
“Tati, ty ses vrátil nějakej hubenější a zarostlejší,” přivítal mě mladší z mých synů po návratu z rybářské výpravy na sever. Nepřišlo mi ani jedno, ani druhé, nicméně syn mi připomněl, co všichni dobře víme. Totiž že život peláší jako splašený kůň. Že valící se proud jeho dnů a týdnů protéká mezi našimi prsty, aniž bychom v něm leckdy dokázali zachytit to podstatné. A než se nadějeme, jsme o deset let starší. Aniž bychom si všimli, kdy a jak jsme vlastně zestárli.
To samé se dá říct o mně a o Švédsku. Poprvé jsem ho s pruty navštívil v roce 2002, tedy ve svých devětadvaceti letech, a okamžitě si jeho lesnatou krajinu a bohulibý klid venkovského rázu zamiloval. Tehdy jsem řekl: Tak sem pojedu za rok znovu. Za rok se vrátím.
Ale… Následující rok jsem cestu do Švédska odložil a za rok jsem odklad opakoval. Z mnoha důvodů jsem cestu na sever odkládal, vlastně ani nevím proč, i když mě neustále někdo z mých známých tam na sever zval. A roky protékaly pod rukama. Až jsem zestárl.
Za rybami do Švédska jsem se vrátil až letos, starší o čtrnáct let. S menším počtem vlasů a s větším počtem vrásek než tenkrát. 🙂 Vrátil jsem se do zamilované země lesů, losů, lososů, štik a mořských pstruhů. Vrátil jsem se po čtrnácti letech… Co všechno mi mezitím asi uteklo?
Slunce vychází. Kam, Jirko, pojedeme? Brakické vody v oblasti švédského Västerviku čítají desítky kilometrů čtvrečeních… Foto Václav Fikar
Vjem první: Cesta na ostrov
Vypravíš-li se s partou rybářů na sever, konkrétně na jeden z ostrovů výše zmíněné oblasti, který není zásobovaný, musíš se připravit. Zásobit se předem. Třeba v chebském Lidlu. V českém městě, za kterým je hned Německo a pak cesta daleko na sever. Musíš nakoupit potraviny, čistící prostředky a vlastně ani nevím, co všechno ještě. Tři plné koše za pět a půl tisíce korun 🙂 Vždyť šest chlapů něco sežere 😀
Na parkovišti před chebským Lidlem nastává dilema. Jak nákup s veškerou bagáží naložit? Na snímku se s tímto rébusem perou Kuba (ohnutý) a Jirka (neohnutý). Foto Václav Fikar
Rostock na severu Německa. Naloďujeme se na trajekt, čeká nás dlouhá cesta nocí. Ke švédskému pobřeží. Foto Václav Fikar
Z auta vyložit, na loď naložit… Od následující chvíle budeme týden na ostrově, jehož jméno v tomto fotoblogu nezazní. Jména rájů se totiž veřejně neprozrazují. Foto Václav Fikar
Jsme na ostrově. Nic důležitého jsme nezapomněli… Vzhůru k chatě… Foto Václav Fikar
Zleva Honza, Petr, Kuba. Týden štikaření začíná…. Foto Václav Fikar
Příprava na první chytání. Zorientovat se, co ve které tašce máme, chtělo trochu času…
Na ostrově jsme přísně dbali na pitný režim… Foto Václav Fikar
Kohy a Kuba. Navazování prutů je v plném proudu. Foto Václav Fikar
Petr si připravuje prut. Před námi je týden štikaření… Foto Václav Fikar
Vjem druhý: Ostrov mezi ostrovy
Náš ostrov, jehož jméno v tomto fotoblogu ani jednou nezazní, jak už jsem uvedl, protože jména rájů se veřejně neprozrazují ;), nebyl zrovna lidnatý. Několik málo opuštěných chat a dva farmáři, z toho jeden s rodinou. Dál už jen les, zvířata, ptáci a vlny moře…
Mimochodem, zaujal mě na něm kontrast, kdy na sklonku září zrály ve zdejším lese borůvky, zatímco hned vedle na okraji lesa se červenaly jeřabiny a žloutlo listí bříz. Podzim se zde tak nějak potkával s první polovinou léta. Ta jako by ještě neodešla, ale podzim už dorazil a a začínal se zlatit…
První ráno na ostrově jsem si nenechal ujít. Je krátce před půl sedmou a slunce právě vychází… Kdo vstával v půl sedmé, neviděl už nic z toho, co zachycuje tento snímek.
Na ostrov jsme dorazili v době zrajících jeřabin. Ale také paradoxně borůvek, kterých bylo v lese na ostrově habaděj. Foto Václav Fikar
Severní krajinou…
Tam dole je malé kotviště člunů. Odtamtud jsme vyráželi za rybářskými zážitky… Foto Václav Fikar
Les na ostrově. Foto Václav Fikar
Jedna z dcer místního farmáře Magnuse. Chystá se na lov kachen… Foto Václav Fikar
Dcera farmáře, který nás ubytoval, mi ochotně pózovala… Foto Václav Fikar
Na ostrově nás čekal sluncem zalitý podzimní týden. Foto Václav Fikar
Krávy na břehu moře. Tohle ve Španělsku, v Egyptě ani v Itálii neuvidíte… Foto Václav Fikar
Málokterá kráva může říct, že se den co den pase na břehu moře. Krávy z “našeho” ostrova to mohou říct všechny… 🙂 Foto Václav Fikar
“Náš” ostrov… Denně jsem se po něm procházel – mezi dopoledním a odpoledním rybolovem.
Tam a zase zpátky… Příběh českých rybářů na jednom ze severních ostrovů. Foto Václav Fikar
“Náš” ostrov…
Na ostrově v oblasti švédského Västerviku, jehož jméno nezazní… Foto Václav Fikar
S Jirkou se chystáme vyplout na moře. On ve člunu připevňuje sondu, já čekám na molu…
Zlatý podzim na ostrově v době našeho pobytu. Foto Václav Fikar
Když jsem se probudil do třetího dne na ostrově, abych stihl vyfotografovat východ slunce, přemýšlel jsem, jak tento moment zachytit jinak než předchozího dne. Na cestě kamsi jsem přemýšlel rychle, protože úsvit nepočká. Až jsem ho potkal… Koně… Foto Václav Fikar
Foto Václav Fikar
Taková zvláštní jabloň, co roste osamocena na břehu moře… Prostě Frňákovník… Jestli jsem z něj nějaké jablko utrhl? Ano, ale neochutnal. Přivezl jsem je do Čech a daroval je… Foto Václav Fikar
Kam asi směřují…? Foto Václav Fikar
Podzim je tady. Je třeba se zásobit dřívím… Foto Václav Fikar
Vjem třetí: Štiky, štiky a ještě větší štiky
Cílem naší výpravy do Švédska byly štiky. A jak jsem již uvedl v úvodu, štikaření jsme si užili maximálně. Kvantitativně i velikostně jsme se stali jednou z nejúspěšnějších výprav sezóny 2016, pokud ne vůbec nejúspěšnější co do počtu ulovených velkých štik (do října tomu tak bylo).
Jedna metrovka, kterou jsem ulovil v zátoce, kde jsem ji skutečně cítil. Dále dvě devadesátky, sedm štik přes osmdesát centimetrů. Sedmdesátek nepočítaně. A k tomu i několik velkých okounů. Naše týdenní skóre, mohu-li tak říct, čnělo nad čísly, o nichž jsme v oblasti slyšeli…
Sedm dní v brakických vodách východního Švédska… Cesta za štikami na sever se nám povedla, ulovili jsme jich desítky, a to včetně několika velkých. Tady mě Jirka fotil s “osmdesátkou”. Foto Jiří Hanzlík
Štika ulovená na JENZI Jeronimo-Trout. Její téměř hladinový útok na tuto nástrahu byl impozantní… Foto Václav Fikar
Sedm dní v brakických vodách východního Švédska… Foto Václav Fikar
Sedm dní v brakických vodách východního Švédska… Honza Nový s pěknou zubatou. Foto Václav Fikar
Gloog Ares 7 cm. Jedna z úspěšných nástrah.
Tady je ta metrovka. Rovných 100 cm, dostal jsem ji na rotační třpytku JENZI Phantom-F French Collection č. 5. Na tuto plechovou nástrahu, jednu ze dvou nejlepších vůbec, jsme pak dostali ještě jednu devadesátku, několik osmdesátek a také velkých okounů. Foto Honza Nový
Splněný sen! Metrovka! Rovných 100 cm, dostal jsem ji na rotační třpytku JENZI Phantom-F French Collection č. 5. Na tuto plechovou nástrahu, jednu ze dvou nejlepších vůbec, jsme pak dostali ještě jednu devadesátku, několik osmdesátek a také velkých okounů. Foto Honza Nový
Svědectví… Zmrzačené gumové nástrahy po útocích zubatých štik. Foto Václav Fikar
Jirka Hanzlík s nevšedním exemplářem štiky. Měřila 75 centimetrů.
Štika, kterou ulovil Jirka Hanzlík. Vskutku nevšední…
Zubatá pětasedmdesátka… Po zdolání v mých rukou. Foto Jiří Hanzlík
Honza Nový a jedna z jeho mnoha štik. Foto Václav Fikar
Tato ve Švédsku zakoupená plandavka fungovala, pár štik jsem na ni vytáhl. Foto Václav Fikar
Sedm dní v brakických vodách východního Švédska. Jirka se opičí po štice… Foto Václav Fikar
Krev na ukazováku není krev štiky! Je to má krev, takhle vypadá. I takhle mohou vypadat ruce rybáře po vyprošťování háčku ze zubaté štičí tlamy. Fotograf trval na tom, abych si před focením neoplachoval ruce. Aby prý bylo vidět, že jsme ve Švédsku cedili krev. Tak tedy ano… Ve Švédsku jsme cedili krev 🙂 Foto Jiří Hanzlík
Jirka Hanzlík s jednou ze svých mnoha štik. Foto Václav Fikar
Zubatá – 74 cm. Foto Jiří Hanzlík
Vjem čtvrtý: Krajina tvarů, krajina atmosféry severu
Skandinávská krajina je z pohledu Čecha zvláštní. Připadá mu stejná, velmi blízká. Jako by byl jen pár kilometrů od baráku. V této části Švédska totiž spatříte všechno, co běžně potkáváte i v Česku. Smrky, borovice, břízy, duby, buky, javory, rudé jeřabiny, borůvky…
A přesto – je docela jiná! Plná nepřenositelného půvabu, klidu a souladu. Jako kdyby měla léčit… Jako by to byl ráj. Ráj na severu… 🙂
Pohled na jeden z ostrovů v oblasti, kde jsme bydleli. Foto Václav Fikar
Takhle voní konec září v oblasti Vastervik. Po větru a borovicích… Foto Václav Fikar
Východ slunce. Foto Václav Fikar
Tlapa obra? Jeden z ostorvů, u kterých jsme chytali… Foto Václav Fikar
Podvečer… Po seznámení se s lokalitou jsem do člunu bral už jenom dva pruty. Foto Jiří Hanzlík
Foto Václav Fikar
Jirka mě fotí mobilem, já jeho zrcadlovkou. Slunce u východního pobřeží Švédska zapadá…
Švédsko… Foto Václav Fikar
Člun s německými rybáři. Foto Václav Fikar
Jedna ze zátok při západu slunce. Foto Václav Fikar
Foto Jiří Hanzlík
Honza Nový. A před ním kormoráni. Foto Václav Fikar
Bez komentáře… Foto Václav Fikar
Tam na švédském severu… Foto Václav Fikar
Jedna z mělkých zátok. Foto Václav Fikar
V naší oblasti byl božský klid. Pouze o víkendu jsme potkávali víc člunů s rybáři… Foto Václav Fikar
Na našem ostrově rostlo několik pozoruhodných stromů. Tento byl můj nejoblíbenější… Foto Václav Fikar
Žena za prutem? No a?! Ve 3. tisíciletí běžné… Rybařících párů – on a ona – jsme viděli hned několik. Foto Václav Fikar
Legie smrti. Legie kormoránů… Foto Václav Fikar
Uklidňující pohled na klidné moře při západu slunce. S Jirkou se vracíme z rybolovu na chatu… Foto Václav Fikar
Přes ostrov se žene vítr… Foto Václav Fikar
Vjem pátý: Mörrum a její vládci – lososi
Řeka Mörrum. Rybářům v Evropě tak známý pojem, spojený s lososy, že ji asi netřeba podrobněji představovat. A protože jsme na ostrov, který byl cílem naší výpravy, jeli kolem, nenechali jsme si proud a peřeje této lososí řeky ujít. V naději, že při troše štěstí spatříme lososa. Zrovna vycházelo slunce…
Řeka Mörrum. Podaří se nám zahlédnout lososy?
Na břehu řeky Mörrum mě cvaknul Jirka Hanzlík.
Skoro bílá vrána? Sleduje pohyb na hladině lososí řeky… Foto Václav Fikar
Plastika na břehu řeky Mörrum. Proslulé lososí řeky… Foto Václav Fikar
Byl jako přelud… Právě jsem ostřil na divokou peřej mezi obřími balvany, když se to stalo! Nad peřej, mimo ohnisko zaostření, vyskočil losos! Asi dvacet metrů přede mnou. Nikdo z kluků si ho nevšiml, a tak jsem začal divoce gestikulovat rukama, abych všechny upozornil. Abych jim sdělil, že jsou tady… Tady a teď. Abych nasměroval jejich pozornost směrem, kde se losos objevil.
A tak jsme zůstali o trochu déle a pak jsme se zase vrátili. Abych mohl pořídit fotky lososů…
Cestou na náš ostrov jsme se zastavili na břehu legendární lososí řeky Mörrum. A měli jsme štěstí. Poprvé v životě jsem tak fotografoval divoké lososy, překonávající peřeje řeky. Nebylo přitom vůbec jednoduché pořídit jejich kvalitní snímky. S proudem řeky se jich rvalo jenom pár, nad hladinu vyskakovali v nepravidelných intervalech a na různých místech… Foto Václav Fikar
Cestou na náš ostrov jsme se zastavili na břehu legendární lososí řeky Mörrum. A měli jsme štěstí. Poprvé v životě jsem tak fotografoval divoké lososy, překonávající peřeje řeky. Nebylo přitom vůbec jednoduché pořídit jejich kvalitní snímky. S proudem řeky se jich rvalo jenom pár, nad hladinu vyskakovali v nepravidelných intervalech a na různých místech… Foto Václav Fikar
Na řece Mörrum jsme měli štěstí. Spatřili jsme je! Poprvé v životě jsem tak fotografoval divoké lososy, překonávající peřeje řeky. Nebylo přitom vůbec jednoduché pořídit jejich kvalitní snímky… Foto Václav Fikar
Snímek lososa, ze kterého mám velkou radost! A to jsem ho při prohlížení v Pentaxu jsem málem smazal… Foto Václav Fikar
Cestou na náš ostrov jsme se zastavili na břehu legendární lososí řeky Mörrum. A měli jsme štěstí. Poprvé v životě jsem tak fotografoval divoké lososy, překonávající peřeje řeky. Nebylo přitom vůbec jednoduché pořídit jejich kvalitní snímky. S proudem řeky se jich rvalo jenom pár, nad hladinu vyskakovali v nepravidelných intervalech a na různých místech… Foto Václav Fikar
Vjem šestý: Okouni, okouni a ještě větší okouni
I když byla hlavní lovenou rybou daleko na sveru štika, na pár místech se nám podařilo vyvláčet několik okounů přes 35 centimetrů délky, jednoho i těsně přes magickou hranici 40 centimetrů. Šťastným z nás byl Jirka Hanzlík. Moji čtyři největší okouni měřili 39, 38,5, 38 a 38 centimetrů.
Jirkův pruhovaný fešák. Foto Václav Fikar
Polibek na rozloučenou. Okoun si o něj neřekl, to Jirka… Foto Václav Fikar
Parádní okoun, kterému do “čtyřicítky” chyběl centimetr. Foto Václav Fikar
Největší okoun naší výpravy – 41 centimetrů. Foto Václav Fikar
Z vody se mu nechtělo… Ale musel… Foto Václav Fikar
Okouny jsme potkávali jen na několika místech, museli jsme za nimi více jezdit. Foto Václav Fikar
Okoun 38,5 cm, ulovený v travách na rotační třpytku JENZI Phantom-F French Collection č. 5. Právě tato rotačka se nakonec ukázala jako nejlepší nástraha k lovu největších štik a okounů. Foto Jiří Hanzlík
Další z mých pěkných okounů – 37 cm. Foto Václav Fikar
A další – 38 cm. Foto Václav Fikar
Vjem sedmý: Majestátní losi
Švédsko nejsou jenom štiky a lososi, ale také losi. Losa evropského, největšího zástupce čeledi jelenovitých (samci váží až 450 kilogramů a v kohoutku jsou vysocí až 235 centimetrů), dokonce můžeme považovat za symbol této skandinávské země. Také proto jsem byl rád, že jsem ho mohl fotografovat…
Los evropský ve Švédsku. Foto Václav Fikar
Los evropský ve Švédsku. Foto Václav Fikar
Los evropský ve Švédsku. Foto Václav Fikar
Los evropský ve Švédsku. Foto Václav Fikar
Los evropský ve Švédsku. Foto Václav Fikar
Los evropský ve Švédsku. Foto Václav Fikar
Vjem osmý: Vše ostatní kolem
Do této osmé skupiny fotografií jsem vybral všechny, u nichž jsem nevěděl, kam přesně je zařadit :). Proto jsem jim nechal samostatnou kapitolu. Z ní by mělo být například patrné, že úspěšný rybolov v brakických vodách kolem ostrovů vyžaduje náročnou přípravu… 😀 Nebo že potkat v životě krásu vyžaduje udělat krok vpřed…
Jirka, Honza, Petr, Kohy… Taktická večerní příprava na následující den. Foto Václav Fikar
“Zašívárna a vegetovna” u naší chaty (se sprchou a saunou 🙂
S Jirkou a Honzou jsme se jednoho větrného dne vypravili na člunech do Lofthammaru. A cestou objevili starý vrak lodi… Foto Václav Fikar
Na jednom místě ostrova našeho pobytu se nachází chatička, která slouží jako ostrovní knihovna. No, spíš “knihovnička” a odpočívárna. Tam jsem šlapal psát “deníky z ostrova” své… a) lásce, b) peřině, c) kuchyňské lince
Na naší chatě bylo kouření zakázáno. Foto Václav Fikar
Jakub edituje dnes pořízené fotografie. Foto Václav Fikar
Fotka do rodinného alba – blbneme s Jirkou (on víc)… Foto Petr Vohnout
Petr s Kubou prohazují rákosový břeh. Foto Václav Fikar
Labutí poezie… Foto Václav Fikar
Molo před jednou z chat na jiném ostrově. Foto Václav Fikar
Snímek pořízený na našem ostrově. Foto Václav Fikar
Vítr už brzy zvedne vlny… Foto Václav Fikar
Je to tam! Dvojčata, skoro osmdesátky, naráz v podběráku! S Jirkou jsme je zasekli ve stejnou chvíli a ve stejnou chvíli přivedli obě štiky k lodi. Podběrák byl ale jenom jeden, a tak mě Jirka popíchl k podebrání obou predátorů naráz. Povedlo se. Poprvé v životě jsem podebíral najednou dvě ryby. Navíc… Velikostně pěkné štiky… Foto Jiří Hanzlík
Vypravili jsme se na sever… Foto Václav Fikar
Vypravili jsme se na sever. Pět muzikantů a já. Jsem rád, že jsem mohl být u toho… S pruty i Pentaxem.
Text Václav Fikar, foto Václav Fikar, Jiří Hanzlík, Honza Nový, Petr Vohnout
Ahoj Václave,
předem se omlouvám za tykání, byť se osobně neznáme, ale jsem dlouholetý kámoš a rybářský kolega Honzy Nového – Richard (možná, že o mě něco říkal, ale nevěř mu ani slovo .-)
Hezké počtení a mraky pěkných fotek, jako bych se tam viděl sám, já tam byl s Honzou na jaře 2012 a taky to bylo parádní, ačkoli jsme byli jen ve dvou a dá se říct, že takřka pořád na vodě.
Posílám odkaz na článek, který jsem sesmolil já.
http://www.mrk.cz/clanek.php3?id=1118
http://knapik.mrk.cz/?id=5718
Ahoj a ať se daří
Děkuju moc, Richarde! I za články, které mi to také připomněly 🙂
Děkuju ti,žes mi připomenul,jak je tam krásně….ve Vasterviku jsem byl jen chvíli,ale je to prostě ráj….krásní okouni,můstky mezi ostrůvky u kempu,štiky pomramorované i na břiše…..hned bych se vrátil…..s tebou aspoň ve vzpomínkách a v čase….úžasné místo.
Děkuju moc, Tome. Ano, celá obrovská oblast je pro oko i pro duši 🙂