Pár dnů po skončení 2. ročníku Jackson Trophy drkotají naše životy opět ve starých kolejích. Tak třeba mé oblíbené koláče v pekařství přes ulici stály dnes ráno stejně jako před týdnem. Sousedovic rošťanda Ený opět čichá za mými dveřmi (alespoň doufám, že čenichací zvuky na chodbě vydává ona) a dnes i zítra večer budu sedět v divadle, stejně jako jsem tam seděl předevčírem. Zkrátka země se dál v klidu otáčí, tak nějak stejně rychle jako před Jackson Trophy.

A zatímco na Facebooku pozvolna doznívají poslední ohlasy, gratulace či poděkování pořadatelům onoho mezinárodního závodu v lovu dravých ryb přívlačí z lodě, sedím … Pokračujte »