Řeka není rybník. Řeka není ani Velký rybník. Je to živá paměť krajiny, která je však v přítomnosti nestálá. Druhou výzvou v rámci mého sezónního projektu Univerzální rybář se stala jihočeská Lužnice. Na ní jsem v minulosti již rybařil, ovšem jen párkrát a vždy jen na dolním toku – na jedničce nebo dvojce. Tentokrát jsem si vybral revír uprostřed celého toku, tedy šestku. Řeku tloušťové povahy, na které jsem nikdy nechytal. Podařilo se mi zde během sedmi dní ulovit všechny rybí druhy nad dvacet centimetrů, které se zde vyskytují?

Na Lužnici jsem přijel právě v den zahájení olympijských her v Riu. Hladina řeky byla mírně … Pokračujte »

Woblery používám k lovu dravých ryb už čtvrt století. Útlé i zavalité, plovoucí i potápivé, s lopatkami i bez lopatek, jednodílné i dělené, malé i velké… Rukama mi jich prošly už stovky, a protože nám výrobci každý rok servírují nové a nové modely, další desítky mi jich rukama určitě ještě projdou. Rád totiž experimentuji a zkouším, a proto se woblery v mých krabičkách střídají stejně rychle jako se střídaly milenky v posteli benátského rodáka Giacoma Casanovy.

Na některé z woblerů se ryby doslova lepily a lepí, proto si je stále hýčkám. Jiných si však zase nevšímaly. Některé byly či jsou … Pokračujte »

Úzkou pěšinou, která práší, se pomalu blížím k mělkému nadjezí docela obyčejné řeky. Na konci pšeničného pole překračuji starou haluz a hned se musím skrčit, aby mi ježaté větve smrku nevypíchly oči. Kukadla totiž potřebuji. Těkám jimi pod nohy, abych v prsačkách nešlápnul na plastovou láhev v trávě, a současně po klidné hladině. Řeka teče pomalu, asi jako když se táhne med. Pravidla hry jsou neměnná. Oni mě nesmí spatřit a já je nesmím vyplašit. Vyhrát může jen jeden z nás!

I když se červencové slunce pořád ještě drží vysoko, dnes si na ně věřím. Vím totiž, že tam jsou. A vím také, … Pokračujte »