Řeka není rybník. Řeka není ani Velký rybník. Je to živá paměť krajiny, která je však v přítomnosti nestálá. Druhou výzvou v rámci mého sezónního projektu Univerzální rybář se stala jihočeská Lužnice. Na ní jsem v minulosti již rybařil, ovšem jen párkrát a vždy jen na dolním toku – na jedničce nebo dvojce. Tentokrát jsem si vybral revír uprostřed celého toku, tedy šestku. Řeku tloušťové povahy, na které jsem nikdy nechytal. Podařilo se mi zde během sedmi dní ulovit všechny rybí druhy nad dvacet centimetrů, které se zde vyskytují?

Na Lužnici jsem přijel právě v den zahájení olympijských her v Riu. Hladina řeky byla mírně … Pokračujte »

Do hlavní části letošní rybářské sezony v Česku jsem vstoupil natěšený jako prvnička. Plný ideálů a romantických představ. Snů o velkých rybách a zlepšujícím se zarybnění svazových vod, jako bych v posledních patnácti letech rybařil všude možně, jen ne právě na českých svazovkách.

No, s těmi romantickými představami pochopitelně maličko přeháním, nicméně těšení se na čas strávený s pruty u vody bylo značné. A snad i proto jsem si pro sezonu vytyčil několik ambiciózních cílů.

Největším z nich byl a zůstává tento: – ulovit na několika vybraných svazových revírech v Čechách všechny druhy ryb, které se pod zdejší hladinou vyskytují, přičemž se dorůstají alespoň dvaceti centimetrů délky. Například … Pokračujte »

Do hlavní části letošní rybářské sezony (od 16. 6. do 31. 12.) jsem vstoupil s několika ambiciózními cíli. Jedním z nich je „sedmidenní víceboj“ na určitém revíru, kdy mým cílem je ulovit během pouhého týdne všechny běžné rybí druhy (dorůstající se alespoň 20 centimetrů délky), které se v revíru vyskytují. Samozřejmě navzdory počasí.

Lín obecný z Velkého Rybníka na Karlovarsku.

Porci svých letošních dovolených jsem rozdělil mezi tři typologicky zcela odlišné revíry, přičemž první z nich mám právě za sebou. Padesátihektarový Velký Rybník v západočeské části Podkrušnohoří.

Během sedmi dní a sedmi nocí jsem na něm ulovil kapry, líny, perlíny, … Pokračujte »

Štika je od pohledu super predátor. Ať už si ji budeš prohlížet z jakéhokoliv úhlu, nakonec ji vždycky pochválíš. Pokaždé si řekneš, že je dokonalá. Výjimečná. Maskovacími mimikrami, které z ní činí ducha podvodních džunglí; šípovitým tvarem těla, určeným k bleskovému výpadu na kořist; nebo zuby, kterými vynáší rychlé rozsudky smrti. Štika je prostě dokonalý lovec, výjimečný sladkovodní zabiják. Přesto rok co rok…

Predátorovi v patách aneb Dny úsilí

Věděl jsem o ní. Svými mocnářskými manýry, nad nimiž ze všeho nejvíc čněl despotismus, se nijak netajila. Na koho ukázala, toho měla. Kde? V hubě! Dostala ho, i kdyby se měla na hladině třeba třikrát otočit. Pod … Pokračujte »

Asi mi dáte za pravdu, že všechna životní poprvé, která jsou krásná nebo jiným způsobem výjimečná, se vrývají do paměti hluboko a na celý život. Jedněmi z takových mých hluboko zarytých vzpomínek jsou vzpomínky na „poprvé“, která se vážou k ulovení všech čtyř následujících rybích druhů. Příroda jim dala jedinečná těla, opatřila je skvělými smysly a navrch nezapomněla přidat něco navíc…

Smrtící šíp: Štika obecná (Esox lucius)

Když všemocná Příroda navrhovala podobu štiky obecné, musela už bezpečně vědět, že pod jejíma rukama vznikne jeden z nejúžasnějších sladkovodních tvorů všech dob. Originální predátor výlučných schopností a nepřekonatelného šípovitého vzhledu. Ano, asi všichni mi dají … Pokračujte »

V pořadí pátá kniha Václav Fikara „Sezona chlupatých ploutví“, kterou vydalo nakladatelství Mladá fronta zhruba před půl rokem, v pátek 13. června, rychle mizí z pultů českých knihkupectví. Zábavné a dobrodružné příběhy převážně z rybářského prostředí, ovšem nejen z něj, opět zaujaly širokou veřejnost. Zde je krátká ukázka části jedné z kapitol.

(ad. Pleas)

…….

Tak třeba Vietnamec, řečený Honza. Kde se vzal, tu se vzal, najednou se objevil s prutem u řeky. Nešlo o nějakého pitomce, ale o slušného člověka.

„Já těm Honďa,“ podal mi ruku.

„Vašek,“ přijal jsem ji.

„Atěk?“

„Ne Atěk… Va-šek,“ rozložil jsem své jméno kvůli lepší srozumitelnosti na slabiky. A Honza … Pokračujte »