Končící víkend mi přinesl především fotografování barevného podzimu v sluncem zalitém údolí Ohře v oblasti Muzikova, Šemnice, Kyselky a Radošova. Mezi tóny jazzového festivalu Jazz Jam Cheb tam vzniklo několik fotografií do připravovaného fotoblogu, který představí Karlovarský kraj tak, jak ho již delší dobu vidím…

„V podstatě se jedná o jakéhosi alternativního průvodce, který nabízí jiný úhel pohledu na zdejší krajinu,“ hodnotí historik Stanislav Burachovič knihu Magická místa Karlovarského kraje, když přede mě pokládá dezertní talíř s domácí rybízovou buchtou.

Venku stále ještě panují tropická vedra a my si u něj doma povídáme o jeho nové pubikaci i o přímo navazujících věcech mezi nebem a zemí. Mimochodem, knihu Stanislava Burachoviče a fotografa Jana Boreckého Magická místa Karlovarského kraje nabízí v tuto chvli jen knihkupectví v karlovarském obchodním centru Varyáda…

Pane doktore, přestože je kniha Magická místa Karlovarského kraje silná, vysoká a vázaná, vy hovoříte poněkud útle … Pokračujte »

Příjemné posezení s historikem Stanislavem Burachovičem nad věcmi mezi nebem a zemí, dvě pohodou sršící fotografování, dvě nečekaná setkání, a o to radostnější, slunečné pobyty na Andělské Hoře a u Skalek skřítků, fajn posezezní v hospůdce U lávky v Radošově a zdařilá noc plná hvězd – tentokrát na úhořích. Kéž by výčet podobně dobíjejících týdnů byl nekonečný…

Jak si tak proti své vůli kontinuálně stárnu a přemýšlím, jaké to jednou bude být šedivým puberťákem, napadlo mě navštívit ty, kteří již dávno šedivými jsou. Impuls přitom přišel shůry.

V průběhu jedné z nedávných rybářských vycházek dopadla půl metru od mého feederu zpráchnivělá větev, kterou sťal studený vítr z mohutné olše. A právě ten dřevnatý pařát, jehož zkroucené prsty ukázaly na mohutnou vrbu na druhém břehu, mi vnuknul onu myšlenku: místo čtyřmetrového prutu čapnout za ruku svého Pentaxe a spolu s ním se vypravit za stařešiny krásné řeky. Za starými čaroději Ohře.

Podkrušnohorská Ohře, která pramení v německém Bavorsku pod horou Schneeberg, je podle mého … Pokračujte »

Za meteorologem Rudolfem Kovaříkem jsem se vypravil v době, kdy Česko stravovaly další ničivé povodně. Tedy na začátku června. A protože záplavy v Čechách byly veřejným tématem číslo jedna a protože prvních pět měsíců letošního roku bylo v Karlovarském kraji plných značných výkyvů počasí a nízkého počtu slunečných dnů, měli jsme si u něj na zahradě v Šindelové v Krušných horách o čem povídat.

Mimochodem, když během rozhovoru poprvé vyslovil slovo „slunce“, na obloze se do patnácti vteřin rozestoupily mraky a objevilo se slunce. Po dvou týdnech dešťů.

Roky 1997, 2002, 2013… Víte, nemohu se ubránit dojmu, že pojmy … Pokračujte »