S meteorologem Rudolfem Kovaříkem o počasí jako na horské dráze


Datum publikace: 21-06-2013, 14:15 v Almara archivní.

Za meteorologem Rudolfem Kovaříkem jsem se vypravil v době, kdy Česko stravovaly další ničivé povodně. Tedy na začátku června. A protože záplavy v Čechách byly veřejným tématem číslo jedna a protože prvních pět měsíců letošního roku bylo v Karlovarském kraji plných značných výkyvů počasí a nízkého počtu slunečných dnů, měli jsme si u něj na zahradě v Šindelové v Krušných horách o čem povídat.

Mimochodem, když během rozhovoru poprvé vyslovil slovo „slunce“, na obloze se do patnácti vteřin rozestoupily mraky a objevilo se slunce. Po dvou týdnech dešťů.

Roky 1997, 2002, 2013… Víte, nemohu se ubránit dojmu, že pojmy jako stoletá nebo padesátiletá voda teď slýcháme v České republice mnohem častěji, než tomu bývalo zvykem. Zeptám se laicky: Neměl by mezi stoletými vodami v jedné lokalitě být delší časový odstup než jen deset let?

To je otázka, na kterou se mě lidé poslední dobou často ptají. A já jim vysvětluji, že pojem „stoletá voda“ neznamená, že by povodeň, která někde nastala, přijde znovu až za sto let. Jedná se totiž o vyjádření výšky vodní hladiny, která se srovnává s historickými soubory dat, a k tomu se připočítává naměřená skutečnost. Zjednodušeně řečeno jde o označení výšky vody a plošného zaplavení území.

Rozumím… Takže stoletou vodu můžeme potkávat třeba každých pět let.

Přesně tak, nejde o periodu. Jde o hydrology spočítaný koeficient výšky hladiny a průtoku v daném místě, který je nazvaný časovou jednotkou stoletá voda. Vás ale možná trochu irituje, že se stoleté vody v posledních letech v daných místech vyskytují poměrně často. Proč? Mám-li to shrnout lidštějším termínem, pak je příroda trochu rozdováděnější.

Rozdováděnější? To jsme ji rozdováděli my, lidé? Naší činností na Zemi, našimi zásahy do krajiny?

No… Nějakou vinu asi skutečně máme. Těžko se však procentuálně dá vyjádřit, jak velkou. Pokud jde o vývoj klimatu, existují totiž také periody, které se opakují od nepaměti, a my je známe už od našich prapředků. Jejich mnohaletá pozorování přírody, ke které měli velmi blízko, se nám uchovala třeba v lidových pranostikách.

Naši předkové například říkali: Sedm let hubených, sedm let tlustých nebo Medardova kápě, čtyřicet dnů kape. Vypozorovali, že něco takového existuje. My do toho však ještě musíme započítat různé cykly a činnost slunce.  Změny slunečního záření mohou na určitých místech na Zemi vyvolat silné výkyvy počasí.

Nedávno jsem četl rozhovor s klimatologem Janem Pretelem, který s trochou nadsázky říkal, že pokud jde o předpověď počasí pro nejbližší týdny, je přesnější hodit si korunou. Že změny počasí jsou někdy tak rychlé a skokové, že se dají dopředu jen velmi obtížně předpovídat. Zkrátka, že je to padesát na padesát…

Je to tak. Předpověď počasí na delší dobu než jsou tři nebo čtyři dny je obtížná. Vše záleží na výměně kvalitních dat z co největšího počtu stanic, ale i pokud je máte k dispozici, nikdo vám nemůže dát garanci stoprocentní předpovědi na dva týdny dopředu. Do vývoje počasí v Evropě, zejména pak v tuto roční dobu, totiž vstupuje celá řada proměnných.

Když se Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) dovybavil automatickými stanicemi, které každých deset minut posílají do centra informace o stavu, jaký je momentálně v dané lokalitě, byl to velký pokrok. Dříve totiž bylo meteorologických stanic o hodně méně. Byly jen profesionální, což se v Karlovarském kraji týkalo jen letiště v Karlových Varech a Chebu. A to nestačilo, protože náš region, přestože je malý, je velmi proměnlivý.

Jiné počasí máme ve Varech na letišti a jiné v centru Varů. Jiné počasí pak je v Karlových Varech a jiné v Chebu nebo v Aši. Na malé ploše tady máme hory i údolí. Proto bylo zapotřebí mít v Karlovarském kraji více středisek, od kterých by ČHMÚ dostával pravidelné informace.

Pokud budeme mít v dané lokalitě dobře rozmístěné měřící systémy, které každých deset minut informují centrum o aktuálním stavu počasí, tak centrum bude schopné tato data vyhodnotit a udělat poměrně přesnou předpověď počasí na kratší dobu. Tady je ale třeba dodat, že k tomu je zapotřebí také dobrý výměnný systém informací z okolních zemí v Evropě, který funguje nadstandardně dobře.

Všechny tyto skokové proměny počasí je třeba sledovat, mít je pod kontrolou. I proto se nedávno v našem kraji technicky dořešila meteorologická stanice Jelení tak, aby odpovídala mezinárodním požadavkům. Takže z Jeleního už teď budou odcházet data taková, jaká mají být. Tato stanice, která je poměrně vysoko, je pro nás důležitá hlavně z hydrologického hlediska. Nachází se totiž v hřebenové oblasti, kde padá nejvíc srážek.

Kolik meteorologických stanic se v Karlovarském kraji vlastně nachází?

Kromě Šindelové a Jeleního je to Klínovec, pak Krásné Údolí, letiště Karlovy Vary, Mariánské Lázně a profesionální stanice v Chebu. Takže síť zde máme. Tady musím říct, že současné vedení Karlovarského kraje má velký zájem na tom, aby se ve zdejší oblasti věci zlepšovaly. Posledním takovým důkazem je limigrafická stanice, umístěná na toku Rotava vedle stanice Šindelová.

Karlovarský kraj přispěl na zřízení této stanice celou polovinou prostředků, druhou polovinu investoval  ČHMÚ. Zmíněná stanice teď pracuje pro oblast, která se nalézá pod ní. Pro Rotavu, Oloví, Svatavu a Sokolov. Je naprosto profesionální, data z ní odchází každých deset minut. Je plně zapojená do sítě hydrologického sledování.

My bychom však potřebovali ještě několik takových stanic. Jedna by měla být v Perninku, druhá u Vojtanova, protože tam jsou poměrně významné přítoky. V Perninku se jedná o Bystřici, která přináší vodu z kopců, z hřebenové oblasti, do významné lokality Ostrov.

rudolf kovařík (2)

Přehraju-li si v hlavě vývoj letošního počasí v Česku nebo přímo v Karlovarském kraji, tak se mi zdá plný bláznivých zvratů. Nejprve dlouhá zima s velmi mrazivým březnem, pak najednou hup – léto ve druhé polovině dubna a v prvním květnovém týdnu. A potom zase šupem dolů – lijáky a zima. Počasí, jako by začínal listopad. Jako na nejstrmější horské ráze…

To jste přirovnal dobře. Letošní rok začal být zajímavý už kolem Vánoc, kdy do zdejší oblasti spadlo 40 milimetrů srážek za 24 hodin. Uvážíme-li, že atmosféra není schopna dát v zimě tolik srážek jako v létě, tak jde o pozoruhodný moment. Rozhodně mohu říct, že za 36 let svého měření jsem tady v zimním období neměl 40 milimetrů srážek za 24 hodin. To pro mě byla docela drsná skutečnost. Nemluvě o tom, že tato srážka spadla do půlmetrové sněhové pokrývky. Pochopitelně, že množství vody pak se zdejším tokem něco udělalo.

Avšak nebyl to jediný vysoký srážkový úhrn. Přišel totiž 4. leden a s ním do oblasti kolem Kraslicka spadlo 33 milimetrů dešťových srážek za 24 hodin. A protože teplota byla nad nulou, toky v regionu se rozvodnily. A my jsme viděli, co vlastně povodně jsou, protože v Karlovarském kraji je z tohoto pohledu obvykle vždy o něco líp než jinde. Vůbec poprvé jsme např. viděli vodu, která tekla těsně pod hranou mostu mezi Rotavou, Kraslicemi a Olovím. Až do této doby se nám povodně, jaké známe z jiných oblastí republiky, vždy vyhýbaly. Pokud by však také zde spadlo 150 až 200 milimetrů srážek za 24 hodin jako u Liberce, tak bychom tady dopadli stejně.

Když se bavíme o počasí… Čím se odlišuje Karlovarský kraj od regionů na východě republiky?

Co se týče zimního a letního počasí, patří Karlovarský kraj k teplejší oceánské části kontinentu, protože od Prahy dál na východ už je podnebí, dá se říct, kontinentální. Proto jsou tady v zimě skoky počasí poměrně razantní a stálost zimy, abych tak řekl, je zde daleko menší než třeba v Beskydech nebo Jeseníkách. Přece jenom, když tam přijde oteplení, je pozvolnější a kratší. Ale v Krušných horách máte ráno mínus devatenáct a ještě téhož večera tady prší. Vliv oceánu na náš region je ve srovnání s východem republiky poměrně velký. Dalším odlišným obdobím je léto. Za poslední dva roky jsme mohli pozorovat, že na Karlovarsku bylo o něco chladněji a deštivěji než na jihu Čech.

Zmínil jste sluneční svit. Od ledna do začátku června jsme si ho, alespoň jak já to vidím, příliš neužili. Nebo se mýlím?

Pokud jde o sluneční svit, tak do konce dubna – v rámci České republiky – na tom bylo nejhůře město Karlovy Vary. Tady jsme napočítali nejméně slunečních hodin! Pokud vezmu svou oblast, tak tady je to se sluncem prozatím tragické. Jsme totiž blízko hřebenu, kde prodleva mezi přechodem oblačnosti a vyčasením je mnohem delší než třeba dole v poohří. Tam se po bouřce vyjasní mnohem rychleji.

A působí tenhle fakt na zdejší obyvatele tak, že z nás dělá „studené čumáky“, řekněme?

Ne, to si nemyslím. Na druhou stranu v prosinci zde chybělo zhruba třicet procent slunečního svitu oproti místnímu dlouhodobému normálu. V lednu pak devadesát procent, v únoru osmdesát, v březnu třicet, v dubnu další třicetiprocentní deficit a v květnu mínus asi pětadvacet procent. Jde o poměrně dlouhou dobu s deficitem slunečního svitu, což se samozřejmě negativně odráží na psychice lidí, protože na slunečním svitu jsme závislí. Ano, máme kvalitní auta, výkonné počítače, zařízené kanceláře… A přesto nás tyto věci nedělají šťastnými, pokud nesvítí slunce. Když slunce dlouho nevychází, máme mizernou náladu. Sluneční svit zkrátka potřebujeme. Pokud delší dobu chybí, upadá část obyvatelstva do depresí.

Jako když vadnou květiny?

To jste řekl přesně. Konkrétně letos, jak vidím mezi regály v supermarketech nebo třeba na úřadech, jsou lidé víc podráždění a uzavřenější do sebe. Potřebovali by mít jistotu šesti nebo sedmi slunečných dnů v řadě a hned by bylo veseleji. Vlastně by potřebovali ještě další jistotu. Totiž, že slunce nebude svítit jenom v pracovní dny, což je další letošní paradox! Protože když zde letos svítilo slunce, tak téměř výhradně v pracovní dny. A na víkend, kdy mají lidé většinou volno a chtějí si odpočinout, vyjet na výlet, za kulturou, se počasí zkazilo. Sobota a neděle propršely.

V takovém případě musíme změnit kalendář…

Letošní počasí náš sedmidenní kalendářní týden skutečně moc nerespektuje (smích).

Podle letošního vývoje počasí máme zatím vysloveně smůlu…

Uvedu příklad. Letos na konci května jsme tady, nahoře, měli sněhové srážky. To není nic nového. Kolem 20. května už tady sněhové srážky byly i v roce 2004. Jenže vše musíme zasadit do kontextu. Tehdejší květen, podíváme-li se na čísla a teplotní průměry, vypadal tak, že několik dní v řadě bylo slunce a teploty přes dvacet stupňů. Pak přišla bouřka s ochlazením a dokonce i sněhovou srážkou. Ale krátce poté už bylo počasí opět na dlouhodobém květnovém normálu. A lidé to tehdy vzali, protože byli nabití sluncem. Ale letos je předem nic nenabilo. Sníh na konci chladného a deštivého května je jen ještě víc otrávil.

To ale jen potvrzuje, že my, lidé, jsme s „makrokosmem“ velmi úzce energeticky spjatí…

Ano. A pak také ekonomicky. Špatné počasí totiž negativně ovlivňuje všechno. Do ekonomiky promlouvá třeba tím, že brzdí stavebnictví nebo že hospody zejí prázdnotou. Narušuje ale i kulturní a společenský život, protože pořadatelé kvůli dešťům ruší venkovní akce. Anebo pak na ně přijde jen málo lidí. Vezměte si letošní zahájení lázeňské sezony v Karlových Varech, akci Bahňák, slavnosti v Sokolově a další akce v regionu. Špatné počasí všechny víkendové akce naprosto nabouralo a negativně zasáhlo do jejich návštěvnosti. To vše se zase více či méně odrazí na zhoršené psychice lidí.

Poslední roky, jak sleduji meteorologické zpravodajství, snad není čtvrt rok, aby se nehovořilo o rekordech. V zimě naměřené rekordní teplo, v létě rekordní zima, rekordní deště, rekordní sucha, nejvyšší či nejnižší teplota za posledních osmdesát let apod. Nevím, jestli je to nyní jen víc akcentované sdělovacími prostředky, nebo jestli se kolem nás skutečně cosi děje, ale… Děje se kolem nás něco neobvyklého (už dva týdny po rozhovoru padaly v Česku díky horkému vzduchu z Afriky nové teplotní rekordy v Česku – pozn. autora)?

Ve Vaší otázce jsou částečně i odpovědi. Od každého je v tom trochu. Na jednu stranu zde existuje značná rychlost přenosu velkého množství informací, která nutí média zdůrazňovat zajímavosti a anomálie. Zároveň je ale pravdou, že v posledních padesáti letech je patrný vzestup anomálií, jak říkáte. Rozkolísanost teplotních parametrů tady skutečně máme. Odborníci i politici hovoří o globálním oteplování. A s tím souvisí nějaké změny.

Třeba, že někde bude víc pršet, že některé roky budou teplejší nebo že se budeme setkávat se silnějšími větry. Postupně jsme se dozvěděli, že atmosféra kolem nás bude dynamičtější. Podíváme-li se na netypické květnové počasí v Evropě, tak se v globálu vlastně nic neděje. Zatímco u nás byl květen chladný a deštivý, přičemž chladno bylo také třeba ve Španělsku, ve Skandinávii nebo v Povolží měli teplo a slunce.

Když zprůměrňujeme květnové teplo na severovýchodě Evropy a zimu na jihozápadě či ve středu Evropy, zas tak moc se v globálu neděje. Nakonec jsme na stejných hodnotách jako obvykle.

Protože se blíží Mezinárodní filmový festival, chtěl jsem se na závěr zeptat, jaké bude začátkem července ve Varech počasí. Ale když občas ve večerním televizním zpravodajství slyším, jak předpovídají na druhý den úplně jiné počasí, než jaké pak přijde, je asi zbytečné chtít odpověď…

(smích) Ano, to se nedá předpovědět. Mohu ji však zodpovědět jinak. Na Karlovarsku se říká, že když přijedou kolotočáři nebo když začne festival, bude pršet. To už je poměrně zažité klišé (smích). A já bych lidovou tvořivost nepodceňoval, protože ona vychází z nějakých pozorování.

Ale teď vážně. V souvislosti s filmovým festivalem s panem Ebenem občas diskutujeme o počasí. Vzpomínám si, jak jsme si povídali o baťůžkářích při tropickém festivalu, který zde byl, tuším, před dvěma lety. To zde panovaly teploty 30 až 35 stupňů, bez srážek. Jinak ale musím říct, protože festivalové počasí sleduji opravdu dlouho, že asi z pětašedesáti procent je skutečně o proměnlivém počasí.

Snad tedy letos baťůžkáři nezmoknou. Anebo, teď ale samozřejmě žertuji, by se festival mohl přesunout na konec srpna nebo září. Takzvaná babí léta tady bývají krásná, slunečná. A nezřídka to vydrží až do první říjnové dekády…

Máte pravdu. Koncem léta už je počasí v Evropě relativně zklidněné a ustálené, Evropa je prohřátá. Také oceán už se dostal do určitých teplot, takže v Evropě již nedochází k tomu, k čemu dochází na jaře a na začátku léta. Kdy se jih už prohřál, ale sever zatím zůstal studený, a tak celé počasí je, abych tak řekl,  ve svém chování akčnější a méně předvídatelné. Jakmile se ale teploty tam i tady dostanou zhruba do podobných hodnot, pak už nedochází k takovým střetům vzduchových hmot. A pro náš kraj z toho vyplývá slunečný a příjemný závěr léta.

Václav Fikar (Krajské listy KV kraje, červen 2013), foto: Václav Fikar




2 thoughts on “S meteorologem Rudolfem Kovaříkem o počasí jako na horské dráze

  1. Podeziram te, ze jsi se s meteorologem sesel hlavne kvuli tomu, abys mel predpoved pocasi na ocekavany festival z prvni ruky:-) preju ti tedy nerozdovadene pocasi a ja se tesim na pedpokladany slunecny a prijemny zaver leta. Zacatek tohoto leta se mi zda ponekud podivny:-(

Komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..



NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY:

Duben. Měsíc prodeje Drahouška na česneku

Moji osmou knihu Drahoušek na česneku budete mít již za týden na dosah. Hned po Velikonocích začíná crowdfundingová kampaň na Pointě,...

Co nevidět uvidíte. Fotografie ze severu

V sobotu 6. dubna začíná výstava mých fotografií ve Výrovském mlýně v Břehách u Přelouče. Vernisáž výstavy nazvané “Laponsko” začíná v...

Kniha Drahoušek na česneku hned po Velikonocích

Mládí je v trapu, ale do důchodu hodně daleko. A někde mezi tím blázinec všedních dnů. Veselé příběhy ze života roztržitého chlapa,...

Laponsko. Výstava fotografií z dalekého severu začíná 6. dubna

V prostorách Výrovského mlýna v Břehách u Přelouče se od konce března do poloviny května uskuteční výstava mých fotografií nazvaná “Laponsko”....

Odtajněno. Autorkou obálky nové knihy je Magda Kadlecová

Oficiální 30-denní předprodej mé nové humoristické knihy “Drahoušek na česneku” bude zahájen v závěru března, a to výhradně jen na webu...

Obálka knihy Drahoušek na česneku v příštím týdnu

Do zahájení oficiálního předprodeje mé zbrusu nové knihy “Drahoušek na česneku” zbývá přibližně šest týdnů.

Pokud vás ale už nyní zajímá,...

Top