Mládí je v trapu, ale do důchodu hodně daleko. A někde mezi tím blázinec všedních dnů. Veselé příběhy ze života roztržitého chlapa, který neudrží v hlavě zásadní myšlenky a o panictví přišel s ženským dvojníkem boxera Ivana Draga.

Humoristická kniha “Drahoušek na česneku” míří do crowdfundingové kampaně. Výběr peněz na knihu začíná hned po Velikonocích – 3. dubna v 9.00 hodin a potrvá pouhých třicet dnů. Do 2. května. A to výhradně na webu nakladatelství Pointa ze skupiny Albatros Media: www.pointa.cz

Pakliže máte zájem o knihu s dobrým humorem, ve kterém se zrcadlí životy mnohých z nás, s jejím objednáním raději neotálejte. Člověk nikdy neví a znáte rčení: Pozdě bycha honiti.

Od 3. dubna a jen třicet dnů. Výhradně na www.pointa.cz

Ukázka z knihy:

Anja ještě jednou obešla pokoj s lahví a dolila všem, kdo stáli o další deci. Poněvadž toho večera jsem se toužil stát dospělým, nechal jsem si dolít. Tentokrát Medvědí krev. Usrkl jsem z další skleničky červeného vína, abych zničehonic zpozoroval, jak se urostlé koulařce prodlužují vlasy a současně jak se zmenšuje v drobnější dívku.

Také obličej se jí proměnil. Pleť se zdála být jemnější a mnohem přitažlivější. A její ramena, dříve o dost širší než moje, se bůhvíkam vypařila.

Ulrika byla docela šik holka. Nejméně z poloviny podobná vzrušujícím holkám z mých mokrých snů. Musel jsem být slepý, že jsem si její krásy nevšiml. Takže takovéhle sexy kočky mají v Karl-Marx-Stadtu! Mžoural jsem na ni procitajícíma očima, zatímco ona si přisedla natěsno a objala mě kolem ramen. Znovu jsem si připadal jako na šíleném kolotoči, ale i z něj jsem postřehl, že Jirkovi spadla hlava. A že odpadl i Roman. Oba je odrovnalo víno.

Mě ale ne. Necítil jsem se zrovna nejpevnější v kramflecích, avšak těsná blízkost přitažlivé kočky z titulní stránky Playboye mě udržovala při vědomí a v očekávání. Potkala se s vroucí lávou bublajícího testosteronu v mém dospívajícím těle, takže jsem se konečně odhodlal k výpadu na první metu.

„Du bist magnifique,“ začal jsem si připravovat půdu po německu, byť se zřetelnou jazykovou nedokonalostí.

Vycházející hvězdě východoněmecké atletiky, sedmnáctileté koulařce Ulrice, však moje prachbídná němčina nijak nevadila. Nepotřebovala už slyšet nic dalšího. Po sexu totiž toužila mnohem víc než já. Radost z úspěšného dne, kdy dopoledne hned třikrát vrhla litinovou kouli za sedmnáctimetrovou hranici, se v trénovaném těle starší dorostenky přetavila v nezastavitelnou řeku mladistvé touhy po vyvrcholení úspěšného soustředění.

Osvalenou pravou paží mě vhodila do postele jako malé štěně a druhou rukou mě sevřela jako svoji sladkou odměnu za slibné výsledky v zimní přípravě.

Nepostřehl jsem, kdy ze sebe svlékla reprezentační teplákovku, ale bezpečně vím, že pod ní už žádný dres neměla. Rozjitřeným smyslům patnáctiletého studenta prvního ročníku střední školy ukázala nejkratší cestu k chtivému tělu socialistické koulařky.

Následující okamžiky řídily už jenom její reprodukční hormony. Udatnými prackami popadla moji hlavu, trochu ji mezi prsty pomnula jako kouli před vrhem a pak můj obličej vtlačila mezi svá hranatě vyrýsovaná prsa. Na vteřinu jsem přizvedl hlavu, abych se před ponorem zhluboka nadýchl, a z jejího strniště na tvářích jsem ucítil vilnost ženy, která pod mužem neleží poprvé.

„Lecken,“ zapředla jako stará kočka a toužebně přivřela blankytné oči.

Netušil jsem, co po mně žádá, ale s objevitelským elánem vzrušeného puberťáka, jemuž několik skleniček vína zkalibrovalo zrak, jsem se snažil maximálně vyhovět.

Ať žijí východní Němky, rezonovalo mi hlavou, když jsem konečně ochutnal vyzrálý ženský hrudník. Ochlupení, které vyplňovalo prostor mezi oběma pahorky koulařské Afrodity, mě sice poněkud překvapilo, avšak další doušek ze skleničky s Medvědí krví dokázal zázrak. Zamlžil mi vidění, takže jsem místo zrzavých štětin viděl jen heboučkou dívčí pokožku.

Láhve Cechovního a Medvědí krve, které jsme s kluky pořídili z rodičovského kapesného, abychom na východoněmecké dorostenky udělali dojem zcestovalých chlapáků, kteří se vyznají, na mě působily jako mocné afrodiziakum. Víno se z hlavy, v níž leccos přenastavilo, rozteklo i jinam.

Odlepil jsem jazyk od chlupatého meziprsí, abych si před okamžikem velkého třesku připomněl jemně půvabnou tvář své milenky, avšak steroidová Ulrike mě předběhla.

„Mach schon,“ čaply mě její koulařské tlapy za obě půlky. „Mach schon!” zavelela ještě jednou a hlasitěji k přímému útoku na kótu.

A pak – nevím ani, jak se to seběhlo – jsem se vůbec poprvé ocitl v neznámém prostředí.

Co to – doprčic – je? tápal jsem. Moment! Já jsem v ní. Fakt jsem v ní. Kluci, vidíte to? Já šukám Ulriku. Reprezentantku NDR. Topovku! Nejkrásnější holku Německa.

Zalil mě pocit nevídaného štěstí, současně mě ale také stresovaly obavy, abych svůj první sex nezpackal a jako chlap neselhal.

Tak něco dělej, sakra. Hejbej zadkem. Tak na ní nějak skákej a fuň. Čeká to od tebe. Buš do ní, ať na tréninku v Karl-Marx-Stadtu vypráví, jací jsou v Československu kabrňáci. Vždyť jsi viděl Pozdravy z kožených kalhot. Tohle není jen jako. Tohle je sex. Fakt sex! opakoval jsem si stále dokola. Přiopilého Jirku probudily malebné zvuky našeho spojení.