Venku mínus osm, mráz se vtírá pod bundy. Přesto vybudované tržiště v historickém centru Chebu, kde se v prosinci odehrávaly největší vánoční trhy v novodobé historii města, praskalo ve švech. A nejen to.

Drtivá většina z návštěvníků, může-li člověk vycházet z ohlasů přímo z náměstí nebo na sociálních sítích, byla pozitivní atmosférou trhů okouzlená. Mimo jiné díky postavě flašinetáře, jehož kouzelná bedýnka s klikou přinesla mezi zasněžené stánky melodii staročeských jarmarků. Úsměvy mezi zmrzlé tváře vracel Jan Roháč z Ostrova.

Zkraje prosince panovaly v Česku velké mrazy. Současně s nimi v Chebu začaly vánoční trhy, kde jste účinkoval. Jak … Pokračujte »

Krušné hory jsou krásné a drsné zároveň. Jedním z měst, sevřeným jejich příkrými kopci, je Nejdek, kam před pěti lety osud přivedl muže, který se narodil v africké Keni. Evangelického faráře Boba Helekiu Ogolu.

Na jeho faru mě doprovodila poctivá krušnohorská zima. Bílý sníh skřípal a chrupal pod nohama, zatímco nad hlavou mi mrazilo slunce. A tak se první otázka nabídla sama…

Pane faráři, žijete v krušnohorském Nejdku, kde je prakticky půl roku zima. Na českou zimu jste si zvykl už asi dávno, ale v Krušných horách je přece jenom drsnější než na Moravě nebo ve vnitrozemí, kde jste působil dříve. … Pokračujte »

Profesionální divadelní scénu už Karlovy Vary kdysi měly. V relativně nedávné minulosti se jí však zbavily jako nákladné a nepotřebné, a tak v Karlovarském kraji zůstalo jediné profesionální divadlo – v Chebu. Zhruba před dvěma lety se ale v lázeňské metropoli rozhodli pro obnovení Činohry Karlovarského městského divadla.

Úkol vrátit Karlovým Varům punc města s vlastním divadlem byl svěřen pardubickému režisérovi Jiřímu Seydlerovi. Mám výzvy rád, řekl mi na prahu druhé sezony v roli uměleckého šéfa karlovarské divadelní činohry…

Činohra Karlovarského městského divadla nedávno uvedla svou třetí premiéru – hru Chvála bláznovství aneb Elling a Kjell. Proč jste se rozhodli právě … Pokračujte »

“A jaké barvy?” ptají se na konci mé exkurze ve výrobně Vláčej.cz Jaroslav Přichystal s Bohumilem Gramanem. Sokolovští rybáři, jejichž nástrahy jsem vloni s úspěchem chytal.

Rozhoduji se rychle, o barevném provedení vlastní nástrahy mám celkem jasno. Čas, kdy si odliju své první kopyto na půdě jediného českého producenta tohoto sortimentu, přichází…

Gumová míle

Pátek 2. března byl krásný den. V Karlovarském kraji první jarní den roku 2012. Slunečná obloha, teplota čtrnáct stupňů nad nulou a čerstvě probuzená včela, která mě u Hornického domu v Sokolově doslova cvrnkla do nosu. Sotva si začátkem března přát víc.

Nasál jsem jaro, černou koženou bundu si hodil … Pokračujte »

Karlovarské hotely ožívají. Přesvědčil jsem se o tom jako portýr ve čtyřhvězdičkovém Royal Regentu.

Kolem druhé hodiny odpoledne odjíždí z hotelu Royal Regent několik hostů. Je mezi nimi i čtyřčlenná rodina, kterou čeká návrat do Ruska. Na pokoji ve třetím patře právě dopnuli poslední kufr, a tím nastal můj čas. Všechna jejich zavazadla jsem svezl dolů.

Když se na recepci rozloučili, roztlačil jsem vozík s čemodány za nimi. Vezl jsem na něm přes osmdesát kilo váhy a tašku nakoupeného skla Moser. Tak jsem začal poznávat hotelový provoz zevnitř.

„Balšoe spasiba,“ podal mi ruku starší syn, když jsem kufry vyskládal do auta. A … Pokračujte »

Další z mých pracovních reportáží mě zavedla na stopu “osamělého města”. Abych věděl, o čem píšu, na vlastní kůži jsem vyzkoušel internetové seznamky. A zjistil jedno. Najít partnera přes seznamku chce moře trpělivosti a nakonec i ranec štěstí.

K hledání vhodného protějšku jsem přistoupil maximálně zodpovědně. Vygůgloval jsem čtyři seznamovací weby s nejvyšším počtem inzerátů z Karlových Varů, a pak se pro ně nechal vyfotit.

Hned potom jsem se v dotaznících uvážlivě popsal a svou nezadanou existenci odentroval do světa osamělých duší. Vážené dámy, jsem tady. A protože jsem jenom váš, tak honem, hrrr na mě. Mám málo času.

Jenže první čtyři dny a nic. … Pokračujte »

Poznal jsem, jak léčí extrémní mráz. Ve městě horkých pramenů.

Změřit tlak a odpovědět na pár otázek ohledně zdravotního stavu. U vedoucí lékařky Alžbětiných lázní Stanislavy Maulenové začíná moje cesta za poznáním dosud nepoznaného.

Na vlastní kůži chci pocítit, jak funguje jedna z nejmladších léčebných metod v Karlových Varech. Kryoterapie. A proto své nahé tělo vystavím obrovskému šoku. Mínus sto dvaašedesáti stupňům v kryokomoře. Zvládnu to?

„Vy jste vrcholový sportovec?“ zeptá se sestra, jen co mi změří tlak. „Ne,“ pousměju se. „Jako dorostenec jsem hrál fotbalovou ligu, ale to už je dávno.“

„Tak si to vaše tělo pamatuje. Máte velmi klidnou tepovou frekvenci,“ … Pokračujte »

Hlasitá houkačka, vysoká rychlost přes celé město, před námi auta uhýbající ke krajnici. Sedím s partou záchranářů ve žlutém vozu záchranky a plní se mi klukovský sen. Na jeden den jsem se stal jedním z nich.
Vytáčíme se na kruháči za KV Arénou a mně se v hlavě rozezní ústřední melodie ze seriálu Sanitka „Příteli chvátej S.O.S., ať jsem i zítra, čím jsem dnes“. Opravdu se těším, že zachráníme lidský život.
Zároveň si ale připomínám, proč u záchranářů jsem. Karlovarská policie záchranku podezírá, že kvůli pozdním příjezdům sanitek mohli v posledních měsících zemřít tři lidé. Na případ jako první upozornilo Právo … Pokračujte »

Jáchymov je unikátní město. Z jedné poloviny hornické a z té druhé lázeňské. Člověk by musel najet tisíce kilometrů, aby našel jemu podobné. A kdoví, jestli by se mu to vůbec podařilo. Vždyť které další lázeňské město se může pochlubit bohatou hornickou minulostí a které jiné hornické město může zvolat: Přijeďte se k nám léčit.
Přestože si hornictví a lázeňství na první pohled odporují, v Jáchymově se výborně doplňují. A nejen to. Ony se přímo protínají v legendárním dole Svornost, v posledním funkčním dole na Karlovarsku.

„Jsme zaměstnanci lázní, ale posloucháme báňský úřad,“ směje se nad zvláštním postavením místních … Pokračujte »