Viděl jsem smrt zblízka. V uniformě záchranáře


Datum publikace: 11-11-2010, 15:16 v Archív reportáží.

Hlasitá houkačka, vysoká rychlost přes celé město, před námi auta uhýbající ke krajnici. Sedím s partou záchranářů ve žlutém vozu záchranky a plní se mi klukovský sen. Na jeden den jsem se stal jedním z nich.
Vytáčíme se na kruháči za KV Arénou a mně se v hlavě rozezní ústřední melodie ze seriálu Sanitka „Příteli chvátej S.O.S., ať jsem i zítra, čím jsem dnes“. Opravdu se těším, že zachráníme lidský život.
Zároveň si ale připomínám, proč u záchranářů jsem. Karlovarská policie záchranku podezírá, že kvůli pozdním příjezdům sanitek mohli v posledních měsících zemřít tři lidé. Na případ jako první upozornilo Právo s tím, že kriminalisté prošetřují případy úmrtí v Ostrově, Toužimi a Nejdku.
V Lázních III jsme rychle. Záchranáři v červeném vyskakují ze sanity a každý hned ví, co a kde má popadnout, hlavně aby tomu druhému nepřekážel.
Tak to začíná, říkám si a pospíchám s nimi. Rozhodovat mohou vteřiny. Podle volajícího má být pacient někde u bazénu, kam přibíháme v poklusu. Rozhlížím se. Nahé tělo muže leží na modrých dlaždičkách vedle bazénu. Napjaté obličeje skryté v dlaních lázeňských sester však dávají tušit, že situace je dramatická. A mně až teprve nyní dochází, že tady skutečně půjde o lidský život.

záchranná služba karlovy vary
Když lázeňský lékař zahlédne, že dorazili záchranáři, zvedne se od něj a místo jim přenechá. Z jeho výrazu je ale patrné, že už je pozdě. Lékař záchranného týmu Miroslav Chlapovič přesto začíná zachraňovat, intenzivně mu pomáhají kolegové. Střídavě masírují srdce, dýchají. Okamžitě natáčejí EKG, intubují, ventilují. Z odstupu několika metrů s napětím sleduji jejich práci stejně jako lázeňské sestry.
„Je to náš stálý host z Německa. Jeho žena je Češka, čeká na něj nahoře na pokoji,“ bojí se, že jí budou muset oznámit nejhorší. „Najednou tady upadl. Asi srdce,“ dodávají.
O chvíli později se záchranáři od těla zvedají a lékař kroutí hlavou. I když na místo dorazili bleskurychle, muž byl zřejmě mrtvý už před jejich příjezdem. Resuscitace byla marná.
„Náhlé úmrtí cizince na veřejném prostranství. Musíme zavolat policii, předáme jim tělo,“ popisuje Miroslav Chlapovič další postup. I když se při své profesi setkává se smrtí poměrně často, nikdy si na ni nezvykl. „To snad ani nejde,“ dodává.
Venku před Lázněmi III mi záchranáři nabízejí cigaretu. Zapálili si ji všichni až na sestru. Prý je uklidňuje. „Pane doktore, exitus v 10.51?“ ptá se sestra Eva Svitáková Miroslava Chlapoviče, aby mohla uzavřít zprávu.
Právě tak skončil můj pobyt mezi záchranáři v terénu. Výjezdem, který mi ukázal nejsmutnější stránku jejich práce.
Vozy záchranné služby vysílají do terénu sestry z operačního střediska ve Dvorech. Právě sem vedou tísňová volání z celého kraje. Linka 155.
Denní směna na dispečinku začíná v sedm hodin ráno a zkušené sestry Lýdia Sauerová a Monika Fuchs mají od rána plné ruce práce. Šálky s čajem a kávou musejí počkat, až bude klidněji.
„Záchranná služba, operační středisko,“ zvedá Lýdia Sauerová telefon.
Volá muž z Rotavy. „Mohli byste přijet pro manželku? Už od tří v noci má tlak 210 na 130,“ popisuje co nejpřesněji problém. Sestra předává případ sokolovské kolegyni.
Chvíli před mužem z Rotavy se dovolalo mimino. Zřejmě na mobilu rodičů zmáčklo tlačítko rychlé volby s číslem 155. A hned po něm přichází telefonát z Nové Role. Bezvědomí.
„Jste doma sama? V jaké poloze leží? Zvládnete ji otočit na záda?“ snaží se jedna ze sester instruovat volající paní. A hned na místo vysílá záchranku. Ta ale za dvě minuty volá zpět na dispečink. „Stojíme u závor,“ zní z vysílačky. A Lýdia Sauerová, zatímco sleduje pohyb sanity na monitoru, zanese tuto informaci do počítače.
„Úplně všechno se u nás nahrává. Pro případ kontroly,“ říká ředitel záchranné služby Ivo Tukinski.
V 8.05 zvoní další telefon. Žena alergická na penicilin popisuje svůj problém. „A máte nějaké pupínky? Vzala jste si něco? Nezavěšujte, předám vás chebské kolegyni,“ třídí Lýdia Sauerová telefonáty podle spádových oblastí.
Vzápětí zvoní dva telefony najednou. Volá paní z Kraslicka a potom žena ze Starého Sedla. Ze stánku u potravin.
„Proč nemůžete mluvit? Vy se s něčím léčíte? Že vám ztuhnul obličej? A můžete si lehnout, abyste neomdlela? Vydržte, hned vám někoho pošleme,“ odpovídá Monika Fuchs a předává informaci do Sokolova.
Na dispečinku začíná šrumec. Astmatický záchvat v Chodově, silné krvácení po gynekologické operaci v Dolním Žandově, předčasný porod v Chebu, nenadálé křeče u studenta lesnické školy ve Žluticích, silný průjem v Otročíně, dehydratovaná paní v Nejdku. Do toho zařídit převoz pacientky na chirurgii a pak převoz dalšího pacienta mimo kraj.
Za první dvě hodiny po příchodu do práce přijaly obě sestry celkem čtyřiadevadesát telefonátů, z toho čtyřiadvacet tísňových volání z celého Karlovarského kraje.

Václav Fikar, foto: Miroslav Chaloupka




Komentář

3 × 2 =

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..



NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY A FOTOGRAFIE / LATEST ARTICLES:

Pětiminutový sestřih z autorského čtení a křtu knihy nyní na YouTube

Pokud si chcete přiblížit atmosféru sobotního autorského čtení a křtu úspěšné knihy Když už jsem ji zbouchnul aneb Sexem k životní roli hustýho rodiče...

Křest knihy a autorské čtení v Kralupech nad Vltavou

V sobotu 16. března od 20 hodin se v baru The Patro ve středočeských Kralupech nad Vltavou uskuteční oficiální křest knihy Když už...

Příběhy z rákosových tůní. První díl čtěte právě teď v novém Kajmanovi

Aktuální číslo rybářského magazínu Kajman, které se dnes objevilo na pultech trafik i ve schránkách předplatitelů, uvádí 1. díl dlouho avizovaného seriálu Václava Fikara...

Český a slovenský archiv subkultur přinese rozhovor s V. Fikarem

Český a slovenský internetový archiv subkultur Ziny.info, který se zabývá mimo jiné mapováním hudebně undergroundové žurnalistiky z počátku 90. let minulého století, uveřejní v...

Top