O ptácích vím málo, o dost méně než o rybách. Vím o nich velmi málo. V podstatě si ptáky dělím jen do tří skupin. Na ty, co jsou k jídlu, na ty, co k jídlu nejsou, protože jsou diblíci, a na papoušky, které v Evropě nejíme.

Vím také, že na ptáky jsme krátký a že pták Ohnivák patří do dřevěné, nikoliv do zlaté klece. Zbožňuju skladbu Free Bird od Lynyrd Skynyrd a kachní i krůtí maso na mnoho způsobů. Ze školy si pamatuji, že slepička dělá kokodák, že sova je moudrá a kukačka svině. A taky si myslím, že tučňák je fakt divnej pták 🙂

Jak říkám, o ptácích vím málo. Tato skutečnost mi ale nebrání v tom, abych je miloval steně jako ryby. Střízlíci, vrabci, čížci, budníčci, mlynaříci, pěnkavy, sýkory, zvonci, špačci i rákosníci. Všichni pěvci do jednoho jsou pro mě synonymem pučícího života. Klíčovým poslem jara, a tedy znovuzrozeného života v české kotlině, ale i veselým společníkem pro všední dny.

Neumím si totiž představit hezčí ráno, než když mě probudí ptačí zpěv a slunce, prostupující oknem do ložnice. A protože si svůj život bez ptačího zpěvu a křídel nad hlavou neumím vůbec představit, je nabíledni, že ptáčky zpěváčky rád fotím. Vždyť jak už jsem řekl, oni jsou pro mě jaro, a tedy nový životní impuls.

Jak se ptáci ve volné přírodě fotí? Těžce. Například pořád máte hlavu někde v oblacích, takže vás od samého pozorování korun stromů bolí za krkem. Anebo máte hlavu u země, takže vás bolí nejen za krkem, ale někdy i kolena. K tomu si přičtěte poměrně vysokou pravděpodobnost nejistého úlovku, myslím tím pořízení kvalitní fotografie, protože ptáci raději uletí, než aby vám pózovali před objektivem, a máte v kostce základní obrázek o fotografování této krásné a svobodné třídy zvířecí říše.

Při fotografování volně žijících ptáků rovnou zapomeňte na kompaktní fotoaparáty nebo mobily, jakkoliv našlapané. Těmito přístroji pořídíte slušný snímek leda tak mrtvého ptáka. Tedy takového, ke kterému se budete moci přiblížit dostatečně blízko, aniž by se pohnul. Ale stojíte o takovou fotku?

Pokud se chcete radovat z pěkné fotky neposedné sýkorky nebo vrabčáka v jejich přirozeném prostředí, potřebujete odpovídající výbavu.

Zjednodušeně řečeno rychlý fotoaparát, který nacvaká čtyři a více snímků za vteřinu, a teleobjektiv s ohniskovou vzdálenotí 300 mm a více, nejlépe s vysokou světelností, který vám umožní fotografovat ptáky v detailu z větší vzdálenosti. Přesněji z dostatečného odstupu, který je nevyplaší. Ptáci totiž fotografovi frnknou obvykle dřív, než se k nim stačí přiblížit na vzdálenost, kterou by si on sám přál.

Strnad.

Když se krátce po 20. únoru objevila v éteru první zpráva českých ornitologů o návratu stěhovavých ptáků z teplých krajů, a tedy o definitivním konci letošní slabé zimy, zastřihal jsem radostí ušima. Pak jsem naimpregnoval trekové boty, protože přes zimu jen podřimovaly někde v koutě, a vyrazil do přírody.

Trávím v ní teď mnohem víc času než před měsícem, a to je teprve začátek nové sezony. A díky tomu vznikla i tato fotografie kosa. Po východu slunce sháněl potravu v trávě, a tak jsem ho vyfotil na zemi. Ze vzdálenosti deseti metrů.

Vrabec.

Brzy na jaře, samozřejmě pokud nemrzne, jsou pěvci mnohem víc vidět než v “zelených” měsících. Stromy a keře ještě nejsou obsypané maskovacím listím, a tak je cesta k pořízení ptačího snímku snadnější. Čimčarára, čim, čim, čim, berte to jako radu zdarma.

Celá řada ptačích druhů žije v těsném sousedství lidí. V blízkosti lidských obydlí, ve městech, na zahradách. Ptáci s lidmi koexistují od nepaměti v harmonii, ostatně jsou nám více než prospěšní. Představte si, kolik hmyzu by nám pilo krev a otravovalo nás na každém kroku, nebýt právě ptáků!

Sýkora modřinka je pěvec, který žije v lesích i ve městech. Od sýkory koňadry se liší barvou temene hlavy, nebo řekněme čepičkou. Koňadra nosí černou, modřinka namodralou. Stejně jako další sýkory je i modřinka horlivým požíračem hmyzích škůdců, jako jsou housenky motýlů, křísci nebo mšice.

V chladných měsících roku vyhledává semínka s vyšším obsahem tuku, hlavně slunečnicová. Hnízda si staví z trav, mechu i peří, vajíčka do nich snáší v dubnu až květnu. Na stromech poskakuje, takže fotograf musí být pozorný a rychlý.

Sýkora koňadra. Brzy na jaře bývá mezi prvními u krmítek. I když původně dávala přednost listnatým lesům, dnes žije běžně v dosahu lidí, jejichž blízkost se naučila využívat ve svůj prospěch.

Mimochodem, věděli jste, že sýkora koňadra má hned několik poddruhů? Zatímco na území většiny Evropy, a tedy i u nás, žije sýkora koňadra evropská, v Anglii a Holandsku anglická, na Baleárských ostrovech baleárská a třeba na krétě krétská.

No, jak se tak 5. března dívám z okna a chroupu sušenky, zima už se zřejmě skutečně nevrátí. Jaro, i když by mělo vzít za kliku až za dva týdny, je definitivně tady. A s ním i ptáci, kteří nás před zimou opustili, aby se mohli na jaře vrátit. Bude-li dobré světlo, vyrazím dnes do přírody nějaké nafotit. A pokud ne, nevadí. K fascinujícím ptákům se letos ještě vrátím, ať již na jaře nebo kdykoliv později. Ostatně proto jsem tento blog opatřil číslovkou. “Ptáci 1….” končí, “Ptáci 2…” přiletí.

Václav Fikar