Lehce jsem probrouzdal Vašimi stránkami ,kde jsem se literárně pobavil a potěšil oči, zaprášené houslovými počiny. Myslím, že jsem zde nebyl naposledy… připisuji odkaz na mé snímky, S pozdravem Josef Holpuch
Ženy o mužích, muži o světě
Dnešní chytání ryb bylo opravdu zajímavé. A poučné. Takové genderové, abych ho někam zařadil. To si takhle prohazuji mělkou Ohři stříbrnou třpytkou, kolem břehu poletují motýlice a po nové cyklostezce za mými zády sviští cyklisté. Jeden za druhým, pár za párem, skupinka za skupinkou. Míjejí mě v obou směrech a v různých tempech a kromě samotářů nikdo z nich nemlčí. A tak jsem si po chvíli nemohl nevšimnout, resp. nemohl jsem přeslechnout obrovské rozdíly v dialozích žen a mužů.
První dvě ženy na kolech, jejichž hlas jsem začal vnímat:
„A ty ho vážně miluješ? A co on?“
„Když já nevím, jak bych mu to měla říct, víš…“
“Tak mu to…”
Víc už jsem neslyšel. Cyklistky profrčely směrem na Nebanice, avšak vzápětí šlapali opačným směrem dva muži:
„Hlavně nesmí nic podcenit. Sparta to tam musí chytit pořádně za koule, jinak jim pokapou nudle z nosu!“
„Musí je brousit, bez toho nepostoupí, to je jasný.“
A i oni byli rázem fuč. Rychlá jízda je vzdálila a vzdálenost utišila.
O chvíli později projížděly kolem mého místa další dvě ženy:
„Mně nevadí, že přibral, ale má teď divný řeči a je divnej. Nikdy takovej nebyl.“
„Od kdy tě zajímá David?“
„Vždycky se mi líbil! Ty to nevíš?“
O minutu později dva vyzrálé mužské hlasy:
„A nevíš, kdo mu dělá náměstka? Potřeboval bych nějakýho člověka, se kterým by se o tom dalo mluvit.“
„Zavolám Honzovi, ten to bude vědět. Já teď pro ně už dlouho nic nedělal.“
O chvíli později ona a on, tedy konečně pár!
Ona: „Posloucháš mě?“
On: „Jo.“
Ona: „Jo? Tak o čem jsem teda mluvila?”
Škoda, že jsem víc neslyšel. Jako by oba vystoupili z mé připravované knihy.
Vzápětí tři muži:
“Ono se to sere všude, kam se podíváš.“
„Ve Španělsku je prej hodně lidí bez práce. A Anglie už taky není, co bejvala.“
„Já mám největší strach z muslimů. Ty islamisti jsou teď v Evropě problém. A ten Islámskej stát…”
Párkrát jsem nahodil třpytkou, mezitím pustil dva menší chycené okouny, a šlap šlap… Dvě ženy s malou školačkou:
„A už jsi zamilovaná do nějakýho kluka, Terko?“
„Je, do Tomáše. Viď, Tery?“
„Mami, proč to říkáš? Ztrapňuješ mě!“
A tak bych mohl pokračovat dál. Nejméně dalších dvacet minut, protože až po uplynutí této doby jsem si sbalil fidlátka a přejel na jiné místo. Vlastně ani nevím, co jsem v té době dělal víc a lépe. Jestli jsem poctivě rybařil, nebo jen tupě mrskal vodu, bez hlubšího smyslového propojení, a o to víc poslouchal přijíždějící cyklisty.
Ti se skoro učebnicově rozdělovali na ženy a muže. A nikoliv podle sportovního výkonu, nýbrž podle témat k hovorou.
Cyklistky, které jsem u Ohře slyšel, mezi sebou řešily jen jedno jediné téma. Chlapy, muže, kluky. Zamilovanost nebo rozchody. Všechny do jedné!
Cyklisté, které jsem vnímal na tom samém místě, naopak ženy vůbec neřešili. Žádný z nich! Jen politiku, sport, byznys nebo proměnu krajiny. Jako by ženy neexistovaly.
A co z toho plyne? No, vlastně nic zásadního, natož pak objevného. Jen se mi tam, v zeleni za říčním meandrem, připomnělo vše dávno známé. Totiž že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše (omlouvám se náročnějšímu čtenáři za použité klišé). Asi to tak fakt bude. Podle neurofyziologů jsme sice jedním druhem, i když s výraznými odlišnostmi v rovině smyslové, mozkové a hormonální, podle svědectví asfaltové cyklostezky podél Ohře mezi Chebem a Karlovými Vary jsme ale jedním druhém jen fyzicky. Při šlapání do pedálů a v sevření jedinců stejného pohlaví jsme – se střízlivou mírou nadsázky – úplně jinými druhy. Které se ale tak silně potřebují…
Mimochodem, víte, jaký je rozdíl mezi mužem a ženou, když se říznou do prstu?
ŽENA
– pomyslí si “auvajs”
– strčí prst do pusy, aby krev neukápla na zem, druhou rukou si zalepí ránu a pokračuje v práci.
MUŽ
– zařve “do prdele”
– natáhne ruku co nejdál od sebe.
– dívá se jiným směrem, protože nesnáší pohled na krev.
– volá o pomoc.
– vytřeštěně zírá na flek, který se dělá na koberci.
– musí se posadit, protože mu začíná být divně.
– na pomoc spěchající partnerce dramaticky vysvětluje, že si právě málem amputoval ruku.
– odstrčí nabízenou náplast, protože se mu zdá malá na jeho obrovské zranění.
– tajně nalistuje v domácí zdravovědě stránku o tom, jakou ztrátu krve může člověk přežít, zatímco vy běžíte do lékárny pro větší náplasti.
– chce k večeři veliký steak, aby obnovil tvorbu krevních buněk.
– vyžaduje nutně pár piv proti stresu a bolesti.
– odlepí náplast, aby se podíval, jestli rána ještě krvácí, zatímco vy jdete k benzínové pumpě pro plechovkové pivo.
– tak dlouho mačká ránu, až z ní opět začne crčet krev.
– vyčítá vám, že jste náplast nenalepila pevně.
– fňuká, když mu odstraňujete starou náplast a lepíte novou.
– kvůli svému zranění s vámi tento večer nemůže jít do kina.
– místo toho se utěšuje Ligou mistrů, která náhodou běží v televizi vy se zatím snažíte vyčistit flek z koberce.
– v noci často rozsvěcuje, aby se přesvědčil, že mu nenaskakují podezřelé skvrny, které svědčí o otravě krve.
– příští den je strašně ospalý a podrážděný.
– vezme si dopoledne 2 hodiny volno, aby navštívil lékaře, který vyloučí otravu krve.
– odpoledne si pro jistotu dá ruku převázat blonďatou sekretářkou a užívá si její soucit.
– s tlustým obvazem jde večer do hospody a frajersky říká, že ta maličkost opravdu nestojí za řeč!
Ano, tohle vymyslela žena. A mě to prostě pobavilo… (smajlík)
Václav Fikar
Lehce jsem probrouzdal Vašimi stránkami ,kde jsem se literárně pobavil a potěšil oči, zaprášené houslovými počiny. Myslím, že jsem zde nebyl naposledy… připisuji odkaz na mé snímky, S pozdravem Josef Holpuch