Pro jedno kvítí, slunce nesvítí. Užívej dál naplno života, Vašku! Hezky jsi to napsal, těším se na novou knížku 🙂 Tom
Vztahy a pár(-k)y, vše tak trochu v rohlíku
Chtě nechtě si musím přiznat, že partnerské vztahy hýbou světem jako máloco a málokdo. Je to tak. On chodí s ní, ona chodí s tamtím. On dal kopačky jí, ona dala kopačky jemu. On hledá ji, ona touží po něm…
Ty naše vztahy…
Zamilovávání se a po nich rozchody. Láska a poté bolest. Radost, výčitky, pochybnosti. Partnerské vztahy mají desítky, možná až stovky podob.
Vztahy trvalé, pevné jako skála. Vztahy hluboké a osudové, které ale třeba přeťala tíže osudu. Vztahy zbytečné, poloprázdné, bez perspektivy. Vztahy na truc někomu (anebo rovnou všem). Vztahy záplatové, tedy bez smyslu a hlubšího obsahu. Vztahy jako obklad na strach ze samoty. Vztahy, kterým ani jeden nešel naproti, aby se ukázaly být ohromnými. Vztahy vynucené, vztahy podle zadaných klíčových slov.
A nakonec jinak. U těch, jejichž pouto po rozchodu přetrvalo, návraty k sobě (vědci hovoří o partnerské cykličnosti), což – jak jsem v posledních měsících opakovaně četl – je prý fenoménem dneška.
Všichni přitom podvědomě hledáme tak málo. Jedinou opravdovou, jediného opravdového. Člověka, se kterým se propojíme srdcem, duší i rozumem. Člověka, se kterým budeme moci mluvit mimosmyslově. Se kterým se prostě chytíme za ruku, prsty nám do sebe zapadnou a projdeme se třeba lesem. S nímž zajdeme na rockový koncert nebo na zříceninu hradu v lesnatých kopcích. Který nás smyslně poškrábe po zádech a s nímž se budeme smát životem. Třeba blbostem, vždyť je to fuk. Všichni vlastně hledáme lásku, která nás posadí na zadek. Která nás bude tížit v srdci, ale rozveselí duši a mysl. Hledáme v podstatě málo, a přitom… Jak zatraceně těžké je pro mnohé nalezení opravdové lásky.
Ty naše vztahy…
Ještě, že je máme. Kdybychom jimi nežili, asi bychom se bavili jen o práci, dnešním jídle a o počasí na zítra. Přiznejme si. Kolikrát jsme jen v tomto týdnu s někým rozebírali vztah svůj, vztah příbuzného, kolegy či kamaráda? Lásku tamtoho, vztahové problémy jiného?
Můžete si být jisti, že pokud se po přečtení tohoto článku posadíte do jakéhokoliv autobusu, budou v něm cestující řešit buď počasí, zdraví nebo něčí vztah. Stejně tak, pokud se posadíte na předzahrádku na pivo nebo se zastavíte u stánku s klobásami na historických slavnostech. I tam bezpečně zaslechnete někoho, jak řeší něčí vztah.
Na našich vztazích, nejlépe rozpadlých a zároveň budoucích, pak vydělávají psychologové, psychiatři nebo třeba vydavatelé společenských časopisů. Chlapské časáky mužům radí, jak rychle dostat holku do postele. Ženské časáky pak zase ženám radí, jak se z toho co nejdřív vzpamatovat a nezbláznit se, když se z předstíraného zájmu o ni vyklube jen sprostý zájem o sex, nic víc. Po celém světě je čtou desítky milionů lidí, protože všichni občas potřebujeme alespoň malou radu. Na tom není nic špatného, pokud si ze všech rad, dobrých i špatných, umíme vybrat pro sebe tu správnou.
Na písních o naději a lásce dále vydělávají kapely. Vydělávají miliony, jejich songy hrají od božího rána rádia. A také ona na nich vydělávají. Protože pokud je nám čtyřicet, pak každý už máme svou zkušenost. Dobrou i bolestivou. Za všechny vztahové songy třeba:
Ohhh, teď mi řekni, teď mi řekni, teď mi řekni… Řekni mi, že už víš. Nejsem si úplně jistá, jak bych se měla cítit. Něco ve způsobu, jakým se pohybuješ, mě nutí cítit se, jako bych bez tebe nemohla žít. Bere mě to všemi cestami. Chci, abys zůstal… (Rihanna)
Kolikrát člověk může mít rád, tak opravdu z lásky? Dvakrát, či třikrát? To ne – i jednou je moc… (Honza Nedvěd)
Nesnáším objevit se zčistajasna, nezvaná, ale nemohla jsem zůstat mimo, nemohla jsem s tím bojovat. Doufala jsem, že uvidíš mou tvář a třeba ti připomene, že pro mě to ještě není konec… (Adele)
Je to tady bez tebe tak osamělé, jako ptáček bez písně. Nic nemůže zabránit těm slzám samoty. Pověz mi, lásko, kde jsem udělala chybu? Můžu obejmout každého kluka, kterého uvidím, ale oni by mi jen připomínali tebe… (Sinead O´Connor)
Filmaři pak točí milostné slaďáky jako na běžícím pásu, které nám televize nabízejí večer, astrologové chrlí horoskopy atd. Všichni na našich vztazích a bolavých srdcích, stejně jako na zájmu o vztahy jiných vydělávají. Partnerské vztahy jsou možná větší byznys než drogy nebo auta!
Lásky a touhy po nich zkrátka hýbou našimi životy a vlastně celými dějinami lidstva. Ostatně proto zde o nich poněkolikáté píšu a proto také budou plnit desítky stran v mých nových knihách, mezi kterými už přes rok a půl skáču od jedné ke druhé.
Ty naše vztahy…
Ať už je ale vesmír partnerských vztahů jakkoliv obrovský, nepřehledný a složitý, je zajímavé, že obvykle se nakonec stejně spárují ti, kteří se spárovat prostě mají a musí. Kteří to mají shůry tak nějak dané, předurčené. Lidé ze stejných vrstev, stejných povah, zájmů a přístupu k životu. Lidé stejných vůní, abych tak řekl. Vždyť jen v posledních třech týdnech jsem takových párů, řeknu definitivních, zaregistroval… Opravdu mraky!
Tak třeba zfetovaného debila se zfetovanou debilkou (snad pro společnost udělají alespoň to, že nebudou mít děti). Bezzubého chlapa s bezzubou ženou (ti už malého chlapce mají – zuby má, avšak už teď černé a zkažené, takže jednou z něj vyroste také bezzubý chlap).
Téměř dvoumetrového namyšleného páva s téměř dvoumetrovou namyšlenou pávicí. Ze své výšky zásadně nezdraví.
Fotbalistu s hokejistkou. Smáli se pěkným kravinám. Trampa s trampicí, kteří mi na parkovišti u Penny zaklepali na okýnko u auta, aby mi řekli, že i oni milují Divokýho Billa (díky za info – příště tu muziku ztiším). A taky osla. Se slepicí. Zbabělou, která zvolila zbabělého.
Viděl jsem extrémně tlustého muže s děsivě tlustou ženou. Měli tři nechutně tlusté děti a byli šťastní. Domů si vezli plný koš uzenin. Na deset metrů jsem cítil kořeněný parfém vystajlovaného metrosexuála. Už to byla síla, avšak ve srovnání s jeho partnerkou, zčásti umělou ženou (ta prsa, rty, obočí…), vystajlovanou kráskou, byl jen břídilem. Její parfém jsem cítil na patnáct metrů. Mimochodem… Úžasně si rozuměli, v pizzerii se skoro hodinu bavili o nových trendech v modeláži nehtů.
Fotil jsem zamilovaného houslistu se zamilovanou harfistkou a v trapné ulici za nádražím potkal romskou ženu, o které se říká, že seděla, s romským týpkem, o kterém se ví, že seděl.
Tihle všichni už zřejmě vytvořili definitivní pár. Tak dlouho se hledali, až se prostě museli najít. Jejich vztah rozdělí až smrt. Naproti tomu lehce prošedivělý divnochlápek v tyrkysové košili, který stál u pokladny v Tescu hned za mým vozíkem a pochválil mi parfém (a pak hned ramena), zatímco jsem platil, bude muset hledat dál. Já jeho definitivní protějšek skutečně nikdy nebudu… (megasmajlík řehnící)
Ty naše vztahy…
Abych však z toho složitě zašmodrchaného klubka partnerských vztahů, které chtě nechtě zaměstnávají naše hlavy, vytáhl alespoň jeden čistý konec poznání, chytím ten, s nímž mám osobní zkušenost.
Pokud naleznete člověka, který vám ve dveřích skočí kolem pasu a upřímně řekne, že vás miluje, odpovězte mu to samé, pokud ve stejnou chvíli cítíte stejně jako on. Nedělejte chybu jako já, nenoste si tuhle pravdu ukrytou jen kdesi v sobě. Nenechávejte ani jedno důležité slovo na později! Protože pak už může být pozdě…
Václav Fikar
10 thoughts on “Vztahy a pár(-k)y, vše tak trochu v rohlíku”
Komentář
10 thoughts on “Vztahy a pár(-k)y, vše tak trochu v rohlíku”
-
-
Milý Václave (odpusťte mi toto důvěrné oslovení), ráda čtu Vaše články. Skoro vždy si v nich najdu něco, kvůli čemu se těším na další. Jednou důvod pro zasmání, jindy myšlenku a ponaučení. S velkou chutí jsem si přečetla i tento, ve kterém jsem opět našla Váš osobitý humor i ponaučení z Vaší vlastní chyby.
Oceňuji Vaši odvahu. Věřím, že se neurazíte, když teď ponaučím já Vás. S veškerým respektem k Vašim životním zkušenostem si jako bývalá učitelka, která je sedm let v důchodu, mohu dovolit občas někoho poučit. Třeba mladého muže.
Srdce ženy je jiné než srdce muže. Srdce ženy si toho svého vyvoleného pamatuje, je k němu neustále přitahováno. Ženy dokáží milovat hlouběji a opravdověji. Neznám podrobnosti Vašeho vztahu, ale pokud vás milovala vroucně, rozhodně by měla o Vašich citech vědět. Možná ještě není pro Vás všechno ztracené, možná oba máte před sebou druhou šanci. Věřte zkušené „bábě“.
Přeji Vám hodně podněcující inspirace pro další články a co nejméně chyb v partnerském životě -
Ježíši, vy chlapi jste fakt hrozný! Ona se Vám otevřela, udělala první krok! Chápete? Víte, jak se musela trápit? Určitě se kvůli Vám dlouho trápila! Víte, jak se chudinka asi musela cítit?
-
Pane Fikar, dovolte mi otázku vázající se k poslednímu odstavci. PROČ jste jí to neřekl?
Pro jedno kvítí, slunce nesvítí. Užívej dál naplno života, Vašku! Hezky jsi to napsal, těším se na novou knížku 🙂 Tom
Děkuji moc, snad Tě kniha bude bavit 🙂
Milý Václave (odpusťte mi toto důvěrné oslovení), ráda čtu Vaše články. Skoro vždy si v nich najdu něco, kvůli čemu se těším na další. Jednou důvod pro zasmání, jindy myšlenku a ponaučení. S velkou chutí jsem si přečetla i tento, ve kterém jsem opět našla Váš osobitý humor i ponaučení z Vaší vlastní chyby.
Oceňuji Vaši odvahu. Věřím, že se neurazíte, když teď ponaučím já Vás. S veškerým respektem k Vašim životním zkušenostem si jako bývalá učitelka, která je sedm let v důchodu, mohu dovolit občas někoho poučit. Třeba mladého muže.
Srdce ženy je jiné než srdce muže. Srdce ženy si toho svého vyvoleného pamatuje, je k němu neustále přitahováno. Ženy dokáží milovat hlouběji a opravdověji. Neznám podrobnosti Vašeho vztahu, ale pokud vás milovala vroucně, rozhodně by měla o Vašich citech vědět. Možná ještě není pro Vás všechno ztracené, možná oba máte před sebou druhou šanci. Věřte zkušené „bábě“.
Přeji Vám hodně podněcující inspirace pro další články a co nejméně chyb v partnerském životě
Děkuji moc, Ludmilo, za Váš komentář! Neurazil jsem se, moc rád se nechám poučit moudrým člověkem… Ještě jednou děkuji.
Dobrý večer, Václave, promiňte zvědavé učitelce v důchodu otázku, ale dal jste vědět ženě, kterou jste miloval stejně, jako ona milovala Vás, o svých citech? Nechtěla bych, aby můj dotaz vyzněl drze, ale zajímá mě, jak pokračuje příběh té ženy a příběh Váš. Oběma vám držím palce.
Dobrý den, Ludmilo, omlouvám se za zpožděnou odpověď, ale byl jsem pár týdnů bez domácího internetu. Tento příběh má pokračování… 🙂
Ježíši, vy chlapi jste fakt hrozný! Ona se Vám otevřela, udělala první krok! Chápete? Víte, jak se musela trápit? Určitě se kvůli Vám dlouho trápila! Víte, jak se chudinka asi musela cítit?
Ano, vím…
Pane Fikar, dovolte mi otázku vázající se k poslednímu odstavci. PROČ jste jí to neřekl?
Dobrý den, Květo, děkuji moc za Váš dotaz. Je logický. Svou odpovědí Vás ale zřejmě zklamu, protože tuto otázku zodpovědět neumím. Sám jsem si ji položil Xkrát, ale žádnou z odpovědí jsem neuspokojil sám sebe. Snad jsem se nedokázal správně zorientovat v silném citu, který jsem opravdu dlouhé roky nepoznal a který mě mátl. Nevěřil jsem, že bych se ještě někdy dokázal zamilovat 🙂 Snad jsem se chtěl ještě chvíli ujistit, že uvnitř mě rozpučela láska, a proto jsem čekal… Snad jsem jednoduše pařez 🙂 Snad… Nevím, nemám na Váš dotaz kloudnou odpověď. Když jsem se uvnitř sebe ujistil, věci už byly jinde a jinak…